15 C 185/2021-54 — Okresní soud v Chebu

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 19. února 2021, ve znění doplnění ze dne 29. června 2021, na zaplacení pohledávky 4 320 Kč, složené z nevráceného úvěru (žalobkyní označeno jako jistina) v částce 3 tis. Kč a smluvní pokuty v částce 1 323 Kč. Stejnou žalobou se žalobkyně dále domáhala zaplacení neuhrazených paušálních nákladů na upomínání ve výši 100 Kč, nesplaceného úroku ve výši 690 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši z částky 3 tis. Kč za období od 26. srpna 2019 do zaplacení, který žalobkyně kapitalizovala do 8. listopadu 2020 v částce 361,64 Kč. K odůvodnění žaloby uvedla, že k uvedeným platbám se žalovaná zavázala ve smlouvě, uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba] a žalovanou, na jejímž základě žalovaná převzala částku 3 tis. Kč, kterou se zavázala vrátit a zaplatit dále 690 Kč s příslušenstvím do 25. srpna 2019. Žalovaná tuto svou povinnost nesplnila. Vznikla jí tak podle téže smlouvy povinnost zaplatit uvedené společnosti smluvní pokutu 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Žalovaná smluvní pokuta byla počítána z částky 3 tis. Kč od 26. srpna 2019 do 8. listopadu 2020. Podle téže smlouvy byla dále žalovaná povinna zaplatit úhrady za upomínky při prodlení, a to 50 Kč za upomínku. Žalován byl poplatek za upomínky ze dne 8. září a 4. října 2019 Tyto pohledávky byly smlouvou ze dne [datum] postoupeny žalobkyni. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 28. února tr. K jednání se nedostavila žádná z účastnic, ani zástupce žalobkyně, přičemž pouze strana žalující svou neúčast předem omluvila. 3. Dokazováním soud zjistil, že žalovaná dne [datum] zřejmě vlastnoručně podepsala písemnost označenou jako smlouva o úvěru [číslo a] že dne [datum] bylo vyhotoveno písemné oznámení tvrzené úvěrující o postoupení pohledávek z této smlouvy žalobkyni. Podpisem uvedené písemnosti žalovaná stvrdila převzetí peněz v částce 3 tis. Kč a zavázala se je vrátit úvěrující a zaplatit uváděný poplatek, uvedenou smluvní pokutu a uvedený paušální poplatek za upomínání. Lhůta pro plnění žalované nebyla výslovně sjednána. Protože se však smlouva zmiňuje o základní době splatnosti v délce 30 dnů, je možné vycházet z žalobního tvrzení o tom, že úvěr měl být vrácen a poplatek zaplacen v této lhůtě. 4. Soud však nezjistil, že by žalobkyně, nebo úvěrující odeslala žalované uváděné upomínky. Žalobkyně totiž k prokázání svého tvrzení žádné důkazy neoznačila. 5. Protože smlouva úvěrující a žalované byla zřejmě sjednána ohledně spotřebitelského úvěru, měla mít podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, písemnou formu. Ta zjevně nebyla dodržena, neboť písemný text smlouvy nebyl nijak autorizován úvěrující. Tato skutečnost však sama o sobě nezpůsobuje neplatnost smlouvy podle § 104 cit. zákona. Žalovaná podpisem potvrdila jistě nejen převzetí peněz, ale obsah ujednání o jejich vrácení a placení dalších pohledávek úvěrující, která podpisu předcházela. 6. Soud tedy posoudil tuto předloženou smlouvu jako platně uzavřenou smlouvu o úvěru, jejíž režim podléhá § 2395 a násl. OZ Smlouva je ovšem neplatná pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 a § 588 OZ) v části týkající se úroku, tedy odměny za poskytnutí peněz (úroku). Ta byla sjednána v extrémně nepřiměřené výši 276 %, když průměrná úroková nákladová sazba (RPSN) střednědobých spotřebitelských úvěrů v července 2019 byla 8,92 % (databáze časových řad ARAD je dostupná na https://www.cnb.cz). Protože jde o neplatnost zapříčiněnou toliko nezákonným množstevním rozsahem (§ 577 OZ), přistoupil soud ke korekci úrokové sazby na výši obvyklou požadovanou za úvěry, či zápůjčky, které poskytovaly peněžní instituce v době uzavření smlouvy (§ 1802 OZ), tedy ve výši 8,92 % ročně. To znamená, že pokud úvěrující poskytla žalované úvěr 3 tis. Kč na dobu 1 měsíce za korigovaný úrok 8,92 % ročně, měla žalovaná celkem zaplatit 3 022 Kč. Pokud tedy žalovaná nezaplatila z úvěru a úroku dosud nic, zbývá k zaplacení částka 3 022 Kč, když žalobkyně se úroku za jiné, než sjednané období nedomáhala. 7. Výrokem I. proto soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalované povinnost k placení částky 3 tis. Kč jako nevráceného úvěru a 22 Kč jako úrok z úvěru. Protože žalobkyně nesplnila sjednanou povinnost je podle § 2048 a násl. OZ povinna zaplatit úvěrující a nyní žalobkyni také žalovanou smluvní pokutu v částce 1 320 Kč a žalovaný úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 OZ, jehož poměrná výše odpovídá ustanovení § 1 nařízení vlády č. 142/1991 Sb. Výrokem I. bylo tedy vyhověno žalobě také v tomto rozsahu. 8. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z § 1879 a násl. OZ s ohledem na postoupení žalovaných pohledávek smlouvou žalobkyni. Lhůta pro splnění povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. 9. Ve zbytku žalovaného úroku 668 Kč nebyla žaloba důvodná, a proto v tomto rozsahu soud žalobu zamítl výrokem II. Stejným výrokem byla zamítnuta žaloba na placení paušální náhrady za upomínání v částce 100 Kč pro neunesení důkazního břemene (§ 101 odst. 1 a § 120 odst. 1 OSŘ). 10. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ, podle kterého je kritériem poměr procesního úspěchu ve věci. V daném případě měla žalobkyně procesní úspěch ve vztahu k částkám v součtu 4 703,64 Kč a úroku z prodlení, který v době vyhlášení rozsudku dosáhl částky 387,95 Kč, celkem tedy 5 091,59 Kč. Žalovaná byla procesně úspěšná v součtu 769 Kč. Míra procesního úspěchu žalobkyně z takto zjištěného celkového součtu peněžitého předmětu řízení ve výši 5 859,59 Kč činila přibližně 87 % a míra procesního úspěchu žalované přibližně 13 %. Žalobkyně má proto právo na náhradu nákladů, potřebných k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru 74 %. 11. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu svého zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, ve výzvě k plnění a v písemném podání ve věci, vždy po 200 Kč za každý tento úkon. Dále žádala paušální náhradu provozních výdajů zástupce žalobkyně za tři úkony po 300 Kč a zřejmě i náhradu odvodu daně z přidané hodnoty. 12. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ náklady na: soudní poplatek v částce 400 Kč; odměnu svého zástupce, který je advokátem, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky vyjádřeným v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 (uveřejněném pod č. 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní; všechna zde uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz), podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci a 2. sepis žaloby) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 advokátního tarifu; provozní výdaje zástupkyně žalobkyně v paušální výši za jednotlivé zohledněné úkony právní služby, a to ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu po 100 Kč (v souladu se závěry vyjádřenými v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001) a na náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad zástupkyně žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. 13. Celkem se tedy jedná o základ náhrady nákladů řízení v částce 1 126 Kč. Žalovaná je povinna žalobkyni nahradit z těchto nákladů poměrnou částku 833 Kč (~ 74 %). O splatnosti k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. 14. Další případně vynaložené (neboť jejich zaplacení nebylo doloženo) náklady za úkon právní služby zástupce žalobkyně, spočívající ve výzvě k plnění učiněné před zahájením řízení, nelze hodnotit jako účelně vynaložené. Předmětem podnikatelské činnosti žalobkyně je totiž zjevně obchodování s úvěrovými pohledávkami a jejich inkasování, a proto jistě je v jejích možnostech vyzvat dlužníky k placení jejich dluhů s upozorněním na možné soudní vymáhání pohledávek. Žalované proto ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ nelze uložit takové náklady nahrazovat. V tomto směru lze odkázat na shodné závěry, vyjádřené například v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. června 2016, čj. 25 Co 192/2016 - 62, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 325/2014, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. srpna 2017, čj. 25 Co 208/2017 - 94, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 272/2015, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. ledna 2016, čj. 25 Co 445/2015 - 55, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 166/