15 C 234/2021-24 — Okresní soud v Chebu

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 26. března 2021, na zaplacení částky 32 803 Kč jakožto nedoplatku pohledávky, složené z nevrácené půjčky 22 tis. Kč (žalobkyní označováno také jako jistina) a dlužných poplatků, a to za administrativní činnost v částce 2 927,48 Kč za hotovostní inkaso splátek v částce 7 434,52 Kč a za životní pojištění v částce 441 Kč. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované dále zaplacení úroku v poměru 23,72 % z nevrácené půjčky 22 tis. Kč za období od 12. března 2016 do zaplacení, který kapitalizovala do 6. prosince 2019 v částce 19 786,43 Kč a zákonného úroku z prodlení z téže částky za období od 19. března 2016 do zaplacení, který kapitalizovala také do 6. prosince 2019, a to v částce 6 680,61 Kč. Platební povinnosti žalované dovozovala žalobkyně ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [anonymizována dvě slova], (dále jen„ zapůjčitelka“) a žalovanou. Na základě této smlouvy měla zapůjčitelka poskytnout žalované 22 tis. Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, které se žalovaná měla zavázat vrátit a zaplatil zapůjčitelce dále úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 080 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 podmínek, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 800 tis. Kč. To vše měla žalovaná splácet v 58 týdenních splátkách po 669 Kč do 11. března 2016. Žalovaná však zapůjčitelce dosud nezaplatila žalované částky jistiny, poplatků a úroku. S ohledem na nesplnění peněžité povinnosti žalované se žalobkyně dále domáhala zaplacení uvedeného úroku z prodlení. Svou aktivní legitimaci pak žalobkyně zdůvodnila smlouvou o postoupení pohledávek, kterou měla uzavřít dne [datum] se zapůjčitelkou, na jejímž základě jí byly žalované pohledávky postoupeny. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ve věci bylo nařízeno první jednání na den 30. března tr. K jednání se nedostavil žádný z účastníků, ani zástupce žalobkyně, když pouze neúčast žalobkyně byla předem omluvena. 3. Dokazováním soud zjistil, že došlo ke sjednání uváděné smlouvy. Jejím podpisem žalovaná stvrdila převzetí peněz v částce 22 tis. Kč a zavázala se je vrátit věřitelce a zaplatit jí uváděné poplatky, resp. poplatek za pojištění dokonce v částce 669 Kč, a to v uvedených splátkách. Dokazováním soud dále zjistil sjednání žalobkyní uváděné smlouvy o postoupení pohledávek, jíž došlo k postoupení žalovaných pohledávek žalobkyni. 4. Soud naopak nezjistil, že by žalovaná ujednala se zapůjčitelkou placení poměrného úroku. Ustanovení čl. 1 podmínek smlouvy totiž naopak stanoví, že i v případě prodloužení trvání smlouvy (byť s odkazem na čl. 9 podmínek, které ovšem upravují jen technikálie uzavření smlouvy) se jistina dále již neúročí. 5. Z hlediska právní kvalifikace nalézací soud zjištěný skutkový stav posoudil ve smyslu závěrů, vyjádřených např. v rozsudcích Krajského soudu v Plzni, jakožto odvolacího soudu, a to ze dne 3. srpna 2021, č. j. 64 Co 152/2021-50, nebo ze dne 15. června 2021, č. j. 64 Co 122/2021-53, anebo v rozsudku zdejšího soudu ze dne 9. srpna 2021, č. j. 11 C 208/2021-24, od nichž nemá důvod se odchýlit ve smyslu ustanovení § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“). Nosné důvody argumentačních závěrů uvedených rozhodnutí totiž dopadají i na právě řešenou věc (obsahově prakticky shodné smlouvy o dočasném přenechání peněžních prostředků věřitelkou dlužníkovi s totožnými kritickými ujednáními o odměně za nejrůznější úkony, které však svou faktickou povahou, s výjimkou poplatku za pojištění, odpovídají zcela základnímu administrování jakékoliv zápůjčky, půjčky či úvěru, jemuž je koneckonců vystaven i dlužník – vydlužitel či úvěrovaný). Vzhledem k tomu, že tato ujednání ve své povaze nepředstavují z podstatné části nic jiného, než právě a pouze běžné náklady spojené se správou jakéhokoliv úvěru, půjčky či zápůjčky, nemá nalézací soud ve shodě se závěry uvedenými v odkazovaných rozhodnutích (jež jsou žalobkyni známy, neboť také v odkazovaných řízeních vystupovala vždy na straně žalující) pochyb o tom, že jde o skrytou formu úplaty za dočasné přenechání peněžních prostředků (úroku), která v této výši představuje přepočítaný roční úrok téměř 109 %. Ujednání o sjednaném úroku ze zápůjčky, půjčky či úvěru v takové extrémní výši přitom zjevně představuje mnohonásobek obvyklých úrokových sazeb spotřebitelských úvěrů v daném místě a čase (viz níže). 6. Vysvětlení žalobkyně, které soudu v této souvislosti poskytla v jiných řízeních o žalobách na vrácení zápůjček či úvěrů, odkazující obecně na úkony spojené s činnostmi jakéhokoli úvěrujícího, či zapůjčitele, jen potvrzuje výše uvedené hodnocení o tom, že ohledně poplatků za administrování půjčky a za inkaso splátek jde o paušalizaci nákladů na obvyklé úkony, jež věřitel činí při správě svých pohledávek, které by měly být kryty právě cenou poskytovaných peněz (jak je ostatně zjevně činěno i zde). Ani žalobkyní (v jiných řízeních) hodnocená rizikovost transakce nemůže obstát, neboť žalobkyně nikdy nevysvětlila, z čeho onu rizikovost dovozuje. Nic jí jistě nebránilo, aby si splácení, pokud snad mělo být rizikové, zajistila. Pokud na zajištění rezignovala a využila tím jisté výhody na trhu s úvěry (půjčkami či zápůjčkami), nelze se nyní této lehkovážnosti dovolávat. Všechny sjednané platby žalované je tedy nutné vždy posuzovat jako úrokové zatížení žalované. 7. Soud tedy posoudil ujednání věřitelky a žalované jako platně uzavřenou smlouvu o zápůjčce, jejíž režim podléhá § 2390 a násl. OZ Smlouva je ovšem neplatná pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 a § 588 OZ) v části týkající se úroku, pod jehož rozsah nutno zahrnout částku odpovídající shora uvedenému poplatku za administraci v částce 4 400 Kč a inkaso v částce 8 800 Kč, která představuje skrytou formu odměny za poskytnutí peněz (úroku). Ta byla sjednána v extrémně nepřiměřené výši, když průměrná úroková nákladová sazba (RPSN) střednědobých spotřebitelských úvěrů v lednu 2015 byla 14,37 % (databáze časových řad ARAD dostupná na https://www.cnb.cz). Protože jde o neplatnost zapříčiněnou toliko nezákonným množstevním rozsahem (§ 577 OZ), přistoupil soud ke korekci úrokové sazby na výši obvyklou požadovanou za úvěry, či zápůjčky, které poskytovaly peněžní instituce v době uzavření smlouvy (§ 1802 OZ), tedy ve výši 14,37 % ročně. To znamená, že pokud zapůjčitelka poskytla žalované zápůjčku 22 tis. Kč na dobu 13 měsíců za korigovaný úrok 14,37 % ročně, měla žalovaná celkem zaplatit 23 894 Kč. Jestliže tedy na tyto své závazky podle žalobkyně uhradila žalovaná celkem 5 477 Kč (38 280 – 32 803), zbývá k vrácení zápůjčky částka 18 417 Kč. 8. Smlouva ovšem zavazovala žalovanou také k placení poplatku za pojištění v částce 669 Kč ve smyslu § 1721 a 1723 odst. 1 OZ. V této části není smluvní vztah zákonem typově upraven. Nejedná se totiž o pojištění, protože zapůjčitelka nevystupovala ve vztahu k žalované jako pojistitelka. Pokud tedy žalovaná tuto svou povinnost nesplnila v žalovaném rozsahu částky 441 Kč, je žaloba v této části také důvodná. 9. Výrokem I. proto soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalované povinnost k placení částky 18 417 Kč jako nevrácené zápůjčky a částky 441 Kč jako nezaplaceného poplatku za pojištění. Žalobkyně totiž neuváděla, zda a jak bylo případně sjednáno splácení jistiny a úrokového příslušenství. Ve smyslu § 1932 odst. 1 OZ byl tedy platbou žalované zcela zaplacen úrok a dlužná částka proto představuje nevrácenou zápůjčku. 10. Výrokem I. soud také uložil žalované platit z takto určené jistiny 18 417 Kč úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 OZ, jehož poměrná výše odpovídá ustanovení § 1 nařízení vlády č. 142/1991 Sb. Prodlení žalované s placením této částky nastalo jistě před datem 19. března 2016, od nějž je toto příslušenství žalováno. Výrokem I. bylo tedy vyhověno také žalobě na placení úroku z prodlení z částky 18 417 Kč, počítaného od 19. března 2016, jehož výše do 6. prosince 2019 činí 5 515,97 Kč, a poté, až do zaplacení v poměrné výši. 11. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z § 1879 a násl. OZ s ohledem na postoupení žalované pohledávky smlouvou žalobkyni. Lhůta pro splnění povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. 12. Ve zbytku žalované jistiny 3 583 Kč, poplatků v částkách 2 927,48 Kč a 7 434,52 Kč, úroku 19 786,43 Kč, poměrného úroku a ve zbytku úroku z prodlení v částce 1 164,64 Kč a poměrného úroku z prodlení z částky, ohledně níž nebyla žaloba důvodná, došlo k zamítnutí žaloby výrokem II. 13. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ, podle kterého je kritériem poměr procesního úspěchu ve věci. Protože převážně procesně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly, nepřiznal soud právo na náhradu nákladů řízení žádné z účastnic.