15 C 238/2021-23 — Okresní soud v Chebu

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 29. dubna 2021, na zaplacení částky 28 341 Kč jakožto nedoplatku pohledávky, představující podle žalobkyně jednak nevrácené půjčky v částkách 7 433,77 Kč a 8 451,53 Kč (obojí žalobkyní označováno také jako jistina) a nezaplacené poplatky v částkách 5 390,23 Kč a 7 065,47 Kč. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném dále zaplacení úroku v poměru 20,1 % ročně z nevrácené půjčky 7 433,77 Kč za období od 27. května 2013 do zaplacení, který žalobkyně kapitalizovala do 22. září 2016 v částce 4 971,69 Kč, úroku v poměru 19,97 % z nevrácené půjčky 8 451,53 Kč za období od 17. října 2012 do zaplacení, který žalobkyně kapitalizovala také do 22. září 2016, a to v částce 4 888,90 Kč a úroku z prodlení ve výši 7,5 % ročně z nevrácené půjčky 7 433,77 Kč za období od 17. října 2012 do zaplacení, který žalobkyně kapitalizovala do 22. září 2016 v částce 2 193,47 Kč a z nevrácené půjčky 8 451,53 Kč za období od 17. října 2012 do zaplacení, který žalobkyně kapitalizovala také do 22. září 2016, a to v částce 2 493,78 Kč. Platební povinnosti žalované ve vztahu k žalovanému nedoplatku půjčky 7 433,77 Kč, poplatku 5 390,23 Kč a úroku z této půjčky dovozovala žalobkyně ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ věřitelka“) a žalovaným. Platební povinnosti žalovaného ve vztahu k žalovanému nedoplatku půjčky 8 451,53 Kč, poplatku 7 065,47 Kč a úroku z této půjčky dovozovala žalobkyně ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi věřitelkou a žalovaným. Na základě smlouvy ze dne [datum] měla věřitelka poskytnout žalovanému 10 tis. Kč, které se žalovaný měl zavázat vrátit a zaplatil věřitelce dále součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 954 Kč s úrokovou sazbou ve výši 20,108 % ročně sjednanou v čl. 3 smluvních podmínek, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 600 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 697 Kč. To vše měl žalovaný splácet ve 45 týdenních (sedmidenních) splátkách po 384 Kč do 27. května 2013. Na základě smlouvy ze dne [datum] měla věřitelka poskytnout žalovanému 9 tis. Kč, které se žalovaný měl zavázat vrátit a zaplatil věřitelce dále součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 7 524 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,9753 % ročně sjednanou v čl. 3 smluvních podmínek, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 710 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 665 Kč. To vše měl žalovaný splácet v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 276 Kč do 31. října 2013. Žalovaný však věřitelce dosud nezaplatil žalované částky jistiny, poplatků a úroku podle výroků I. a II. z nevrácených půjček. S ohledem na nesplnění peněžité povinnosti žalovaného se žalobkyně dále domáhala zaplacení uvedeného úroku z prodlení z nevrácených půjček. Svou aktivní legitimaci pak žalobkyně zdůvodnila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], kterou uzavřela s věřitelkou, na jejímž základě jí byly žalované pohledávky postoupeny. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci bylo nařízeno první jednání na den 30. března tr. K jednání se nedostavil žádný z účastníků, ani zástupce žalobkyně, když pouze neúčast žalobkyně byla předem omluvena. 3. Dokazováním soud zjistil, že došlo ke sjednání uváděné smlouvy s žalovaným ze dne [datum]. Svým vlastnoručním podpisem žalovaný stvrdil převzetí peněz v částce 10 tis. Kč a zavázal se je vrátit věřitelce a zaplatit jí uváděné poplatky a úrok 954 Kč v uvedených splátkách. Dokazováním soud dále zjistil sjednání žalobkyní uváděné smlouvy o postoupení pohledávek, jíž došlo k postoupení pohledávky z této smlouvy s žalovaným žalobkyni. 4. Soud naopak nezjistil sjednání druhé z uváděných smluv s žalovaným, tedy ze dne [datum]. K prokázání tohoto tvrzení totiž žalobkyně sice označila samotnou smlouvu, neuvedla však, zda byla zachycena také písemně a příslušnou písemnost v tomto směru ani nepředložila. Protože se žalovaná neúčastnila nařízeného jednání, nemohl jí soud ani vyzvat k doplnění skutkových tvrzení v tomto směru (forma smlouvy) a ke splnění důkazní povinnosti ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 ve spojení s § 79 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“). Již z tohoto důvodu bylo nutné žalobu na placení pohledávek z této (v časovém pořadí druhé) smlouvy výrokem I. zamítnout pro neunesení důkazního břemene. 5. Soud z písemné smlouvy ze dne [datum] také nezjistil, že by žalovaný ujednal s věřitelkou placení poměrného úroku. Ustanovení čl. 3 podmínek smlouvy totiž naopak stanoví, že i v případě prodloužení trvání smlouvy se jistina dále již neúročí, přičemž úrok byl sjednán výslovně v určité částce. V této souvislosti lze také poukázat na závěry, vyjádřené v obdobné věci žalobkyně v odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. července 2021, čj. 64 Co 168/2021-54, jakožto soudu odvolacího v řízení vedeném před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 105/2020. Výrokem I. proto byla zamítnuta také žaloba na placení tohoto poměrného úroku, resp. jeho vyčíslení v částce 4 971,69 Kč. 6. Z hlediska právní kvalifikace nalézací soud zjištěný skutkový stav posoudil ve smyslu závěrů, vyjádřených např. v rozsudcích Krajského soudu v Plzni, jakožto odvolacího soudu, a to ze dne 3. srpna 2021, čj. 64 Co 152/2021-50, nebo ze dne 15. června 2021, čj. 64 Co 122/2021-53, anebo v rozsudku zdejšího soudu ze dne 9. srpna 2021, čj. 11 C 208/2021-24, od nichž nemá důvod se odchýlit ve smyslu ustanovení § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). Nosné důvody argumentačních závěrů uvedených rozhodnutí totiž dopadají i na právě řešenou věc (obsahově prakticky shodné smlouvy o dočasném přenechání peněžních prostředků věřitelkou dlužníkovi s totožnými kritickými ujednáními o odměně za nejrůznější úkony, které však svou faktickou povahou odpovídají zcela základnímu administrování jakékoliv zápůjčky, půjčky či úvěru, jemuž je koneckonců vystaven i dlužník – vydlužitel či úvěrovaný). Vzhledem k tomu, že tato ujednání ve své povaze nepředstavují z podstatné části nic jiného, než právě a pouze běžné náklady spojené se správou jakéhokoliv úvěru, půjčky či zápůjčky, nemá nalézací soud ve shodě se závěry uvedenými v odkazovaných rozhodnutích (jež jsou žalobkyni známy, neboť také v odkazovaných řízeních vystupovala vždy na straně žalující) pochyb o tom, že v případě ujednání ze dne [datum] o vedlejších platbách v celkové výši 7 251 Kč jde o skrytou formu úplaty za dočasné přenechání peněžních prostředků (úroku), která v této výši představuje přepočítaný roční úrok téměř 290 %. Takto sjednaný úrok ze zápůjčky, půjčky či úvěru v takové extrémní výši přitom zjevně představuje mnohonásobek obvyklých úrokových sazeb spotřebitelských úvěrů v daném místě a čase (viz níže). 7. Vysvětlení žalobkyně, které soudu v této souvislosti poskytla v jiných řízeních o žalobách na vrácení zápůjček či úvěrů, odkazující obecně na úkony spojené s činnostmi jakéhokoli úvěrujícího, věřitele či zapůjčitele, jen potvrzuje výše uvedené hodnocení o tom, že jde o paušalizaci nákladů na obvyklé úkony, jež věřitel činí při správě svých pohledávek, které by měly být kryty právě cenou poskytovaných peněz (jak je ostatně zjevně činěno i zde). Ani žalobkyní (v jiných řízeních) hodnocená rizikovost transakce nemůže obstát, neboť žalobkyně nikdy nevysvětlila, z čeho onu rizikovost dovozuje. Naopak sama poměrně podrobně uváděla, jak věřitelka prověřila schopnost žalovaného půjčku splácet. Nic jistě věřitelce nebránilo, aby si splácení, pokud snad mělo být rizikové, zajistila. Pokud na zajištění rezignovala a využila tím jisté výhody na trhu s úvěry (půjčkami či zápůjčkami), nelze se nyní této lehkovážnosti dovolávat. Všechny sjednané platby žalovaného je tedy nutné vždy posuzovat jako jeho úrokové zatížení. 8. Soud tedy posoudil ujednání věřitelky a žalovaného ze dne [datum] jako platně uzavřenou smlouvu o půjčce, jejíž režim s ohledem na čas předání půjčky podle § 3028 OZ podléhá § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ64“). Smlouva je ovšem neplatná pro rozpor s dobrými mravy (§ 39 OZ) v části týkající se úroku, pod jehož rozsah nutno zahrnout částku odpovídající shora uvedeným odměna nákladům, které představují skrytou formu odměny za poskytnutí peněz (úroku) ve smyslu § 41a odst. 1 OZ. Ta byla sjednána v extrémně nepřiměřené výši, když průměrná úroková nákladová sazba (RPSN) střednědobých spotřebitelských úvěrů v červenci 2012 byla 16,3 % (databáze časových řad ARAD dostupná na https://www.cnb.cz). Protože jde o neplatnost jen části právního úkonu, je neplatnou jen tato část (§ 41 OZ). Soud tedy přistoupil ke korekci úrokové sazby na výši obvyklou požadovanou za úvěry, či půjčky, které poskytovaly peněžní instituce v době uzavření smlouvy, tedy ve výši 16,3 %