15 C 317/2021-20 — Okresní soud v Chebu

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 28. června 2021, na zaplacení částky 8 054 Kč jakožto nedoplatku pohledávky, složené z nevrácené půjčky 6 435,97 tis. Kč (žalobkyní označováno také jako jistina) a dlužných poplatků, a to za hotovostní inkaso splátek v částce 1 495,54 Kč a za životní pojištění v částce 122,49 Kč. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované dále zaplacení úroku v poměru 20,98 % z nevrácené půjčky 6 435,97 tis. Kč za období od 2. září 2017 do zaplacení, který kapitalizovala do 15. ledna 2021 v částce 4 620,91 Kč a zákonného úroku z prodlení z téže částky za stejné období, který kapitalizovala také do 15. ledna 2021, a to v částce 1 773,04 Kč. Platební povinnosti žalované dovozovala žalobkyně ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [anonymizována dvě slova], (dále jen„ zapůjčitelka“) a žalovanou. Na základě této smlouvy měla zapůjčitelka poskytnout žalované 7 tis. Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, které se žalovaná měla zavázat vrátit a zaplatil zapůjčitelce dále úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 637 Kč s úrokovou sazbou ve výši 20,98 % ročně sjednanou v čl. 1 podmínek, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 100 Kč a za doplňkovou službu životního pojištění částku 172 Kč. To vše měla žalovaná splácet ve 43 týdenních splátkách po 263 Kč od 11. listopadu 2016 do 1. září 2017. Žalovaná však zapůjčitelce dosud nezaplatila žalované částky jistiny, poplatků a úroku. S ohledem na nesplnění peněžité povinnosti žalované se žalobkyně dále domáhala zaplacení uvedeného úroku z prodlení. Svou aktivní legitimaci pak žalobkyně zdůvodnila smlouvou o postoupení pohledávek, kterou měla uzavřít dne [datum] se zapůjčitelkou, na jejímž základě jí byly žalované pohledávky postoupeny. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ve věci bylo nařízeno první jednání na den 13. dubna tr. K jednání se nedostavil žádný z účastníků, ani zástupce žalobkyně, když pouze neúčast žalobkyně byla předem omluvena. 3. Dokazováním soud zjistil, že došlo ke sjednání uváděné smlouvy. Jejím podpisem žalovaná stvrdila převzetí peněz v částce 7 tis. Kč a zavázala se je vrátit věřitelce a zaplatit jí uváděné poplatky v uvedených splátkách. Dokazováním soud dále zjistil sjednání žalobkyní uváděné smlouvy o postoupení pohledávek, jíž došlo k postoupení žalovaných pohledávek žalobkyni. 4. Soud naopak nezjistil, že by žalovaná ujednala se zapůjčitelkou placení poměrného úroku. Ustanovení čl. 1 podmínek smlouvy totiž naopak stanoví, že i v případě prodloužení trvání smlouvy. V této souvislosti lze také poukázat na závěry, vyjádřené v obdobné věci žalobkyně v odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. července 2021, čj. 64 Co 168/2021-54, jakožto soudu odvolacího v řízení vedeném před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 105/2020. Výrokem I. proto byla zamítnuta také žaloba na placení tohoto poměrného úroku, resp. jeho vyčíslení v částce 4 620,91 Kč. 5. Z hlediska právní kvalifikace nalézací soud zjištěný skutkový stav posoudil ve smyslu závěrů, vyjádřených např. v rozsudcích Krajského soudu v Plzni, jakožto odvolacího soudu, a to ze dne 3. srpna 2021, č. j. 64 Co 152/2021-50, nebo ze dne 15. června 2021, č. j. 64 Co 122/2021-53, anebo v rozsudku zdejšího soudu ze dne 9. srpna 2021, č. j. 11 C 208/2021-24, od nichž nemá důvod se odchýlit ve smyslu ustanovení § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“). Nosné důvody argumentačních závěrů uvedených rozhodnutí totiž dopadají i na právě řešenou věc (obsahově prakticky shodné smlouvy o dočasném přenechání peněžních prostředků věřitelkou dlužníkovi s totožnými kritickými ujednáními o odměně za nejrůznější úkony, které však svou faktickou povahou, s výjimkou poplatku za pojištění, odpovídají zcela základnímu administrování jakékoliv zápůjčky, půjčky či úvěru, jemuž je koneckonců vystaven i dlužník – vydlužitel či úvěrovaný). Vzhledem k tomu, že tato ujednání ve své povaze nepředstavují z podstatné části nic jiného, než právě a pouze běžné náklady spojené se správou jakéhokoliv úvěru, půjčky či zápůjčky, nemá nalézací soud ve shodě se závěry uvedenými v odkazovaných rozhodnutích (jež jsou žalobkyni známy, neboť také v odkazovaných řízeních vystupovala vždy na straně žalující) pochyb o tom, že jde o skrytou formu úplaty za dočasné přenechání peněžních prostředků (úroku), která v této výši představuje přepočítaný roční úrok téměř 114 %. Ujednání o sjednaném úroku ze zápůjčky, půjčky či úvěru v takové extrémní výši přitom zjevně představuje mnohonásobek obvyklých úrokových sazeb spotřebitelských úvěrů v daném místě a čase (viz níže). 6. Vysvětlení žalobkyně, které soudu v této souvislosti poskytla v jiných řízeních o žalobách na vrácení zápůjček či úvěrů, odkazující obecně na úkony spojené s činnostmi jakéhokoli úvěrujícího, či zapůjčitele, jen potvrzuje výše uvedené hodnocení o tom, že ohledně poplatků za administrování půjčky a za inkaso splátek jde o paušalizaci nákladů na obvyklé úkony, jež věřitel činí při správě svých pohledávek, které by měly být kryty právě cenou poskytovaných peněz (jak je ostatně zjevně činěno i zde). Ani žalobkyní (v jiných řízeních) hodnocená rizikovost transakce nemůže obstát, neboť žalobkyně nikdy nevysvětlila, z čeho onu rizikovost dovozuje, když naopak popisovala, jak byla pečlivě posouzena schopnost splácet úvěr. Nic jí jistě nebránilo, aby si zapůjčitelka splácení, pokud snad mělo být rizikové, zajistila. Pokud na zajištění rezignovala a využila tím jisté výhody na trhu s úvěry (půjčkami či zápůjčkami), nelze se nyní této lehkovážnosti dovolávat. Všechny sjednané platby žalované je tedy nutné vždy posuzovat jako úrokové zatížení žalované. 7. Soud tedy posoudil ujednání věřitelky a žalované jako platně uzavřenou smlouvu o zápůjčce, jejíž režim podléhá § 2390 a násl. OZ Smlouva je ovšem neplatná pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 a § 588 OZ) v části týkající se úroku, pod jehož rozsah nutno zahrnout částku odpovídající shora uvedeným poplatkům za administraci a inkaso, která představuje skrytou formu odměny za poskytnutí peněz (úroku). Ta byla sjednána v extrémně nepřiměřené výši, když průměrná úroková nákladová sazba (RPSN) střednědobých spotřebitelských úvěrů v listopadu 2016 byla 10,7 % (databáze časových řad ARAD dostupná na https://www.cnb.cz). Protože jde o neplatnost zapříčiněnou toliko nezákonným množstevním rozsahem (§ 577 OZ), přistoupil soud ke korekci úrokové sazby na výši obvyklou požadovanou za úvěry, či zápůjčky, které poskytovaly peněžní instituce v době uzavření smlouvy (§ 1802 OZ), tedy ve výši 10,7 % ročně. To znamená, že pokud zapůjčitelka poskytla žalované zápůjčku 7 tis. Kč na dobu 10 měsíců za korigovaný úrok 10,7 % ročně, měla žalovaná celkem zaplatit 7 350 Kč. Jestliže tedy na tyto své závazky podle žalobkyně uhradila žalovaná celkem 3 213,49 Kč (3 255 – 49,51), zbývá k vrácení zápůjčky částka 4 136,51 Kč. 8. Smlouva ovšem zavazovala žalovanou také k placení poplatku za pojištění v částce 172 Kč ve smyslu § 1721 a 1723 odst. 1 OZ. V této části není smluvní vztah zákonem typově upraven. Nejedná se totiž o pojištění, protože zapůjčitelka nevystupovala ve vztahu k žalované jako pojistitelka. Pokud tedy žalovaná tuto svou povinnost nesplnila v žalovaném rozsahu částky 122,49 Kč, je žaloba v této části také důvodná. 9. Výrokem I. proto soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalované povinnost k placení částky 4 136,51 Kč jako nevrácené zápůjčky a částky 122,49 Kč jako nezaplaceného poplatku za pojištění. Žalobkyně totiž neuváděla, zda a jak bylo případně sjednáno splácení jistiny a úrokového příslušenství. Ve smyslu § 1932 odst. 1 OZ byl tedy platbou žalované zcela zaplacen úrok a dlužná částka proto představuje nevrácenou zápůjčku. 10. Výrokem I. soud také uložil žalované platit z takto určené jistiny 4 136,51 Kč úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 OZ, jehož poměrná výše odpovídá ustanovení § 1 nařízení vlády č. 142/1991 Sb. Prodlení žalované s placením této částky nastalo jistě před datem 2. září 2017, od nějž je toto příslušenství žalováno. Výrokem I. bylo tedy vyhověno také žalobě na placení úroku z prodlení z částky 4 136,51 Kč, počítaného od 2. září 2017, jehož výše do 15. ledna 2021 činí 1 123,95 Kč, a poté, až do zaplacení v poměrné výši. 11. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z § 1879 a násl. OZ s ohledem na postoupení žalované pohledávky smlouvou žalobkyni. Lhůta pro splnění povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. 12. Ve zbytku žalované jistiny 2 299,46 Kč, poplatku v částce 1 495,54 Kč, úroku 4 620,91 Kč, poměrného úroku a ve zbytku úroku z prodlení v částce 649,09 Kč a poměrného úroku z prodlení z částky, ohledně níž nebyla žaloba důvodná, došlo k zamítnutí žaloby výrokem II. 13. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst.