15 C 37/2022-30 — Okresní soud v Chebu

Žalobou, doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 25. listopadu 2021, ve znění doplnění žaloby ze dne 1. března 2022, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 9 827,15 Kč, představující v částce 7 115,97 Kč nevrácený úvěr (žalobkyní označeno jako nesplacená jistina), v částce 6 890,21 Kč kapitalizovaný úrok (kapitalizovaný smluvní úrok v částce 485,75 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru v částce 3 397,74 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru v částce 644,38 Kč, inkasní poplatek v částce 1 248,15 Kč a smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků v částce 1 114,19 Kč) a v částce 2 711,18 Kč smluvní pokutu. K odůvodnění žaloby uvedla, že podle smlouvy žalované a společnosti [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ banka“ či„ úvěrující“) o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum], byla bankou předána žalované částka 10 000 Kč jako úvěr, který se žalovaná měla zavázat vrátit a zaplatit dále částku 8 592 Kč (žalobkyní označeno jako příslušenství úvěru) jakožto kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč do [datum]. Podle této smlouvy měla banka nárok také na smluvní pokutu v poměru 0,1 % denně z dlužné částky v případě prodlení žalované s placením. Žalovaná úvěr podle smlouvy nesplácela a zaplatila jen částku 5 700,01 Kč odpovídající 4 sjednaným splátkám. Nevrátila tedy bance úvěr v žalované částce. Z plateb žalované bylo 2 884,03 Kč započítáno na jistinu úvěru a zbytek na příslušenství pohledávky podle předpisu splátek, jež byl přílohou smlouvy. Pohledávky ze smlouvy byly postoupeny žalobkyni na základě smlouvy ze dne [datum]. Žalobkyně pak vyčíslila smluvní pokutu z částky 7 115,97 Kč za období od 26. května 2020 do 10. června 2021 Vedle těchto částek se žalobkyně stejnou žalobou domáhala zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z částky 7 115,97 Kč za období od 26. května 2020 do 11. června 2021, který vyčíslila na 742,79 Kč a dále v poměrné výši podle výroku I. a II. Nakonec žalovala zaplacení účelně vynaložených nákladů na mimosoudní vymáhání pohledávky v částce 39 Kč za odeslaný dopis ze dne 17. srpna 2021 s návrhem mimosoudního řešení. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a stejně jako žalobkyně a její zástupce, jejichž neúčast byla ovšem předem omluvena, se nedostavila ani k jednání před soudem, nařízenému na den 26. října tr. Dokazováním soud zjistil, že došlo ke sjednání uváděné smlouvy mezi úvěrující a žalovanou. Jejím podpisem žalovaná stvrdila převzetí peněz v částce 10 000 Kč a zavázala se je vrátit úvěrující a zaplatit jí částku 8 592 Kč jako uváděné poplatky a úrok, to vše v uvedených splátkách, ale také smluvní pokutu při prodlení s placením v uváděné poměrné výši. Dokazováním soud dále zjistil sjednání žalobkyní uváděné smlouvy o postoupení pohledávek, jíž došlo k postoupení žalovaných pohledávek žalobkyni. Z hlediska právní kvalifikace charakteru vedlejších plateb, tj. poplatků a úroku z úvěru, nalézací soud zjištěný skutkový stav posoudil ve smyslu závěrů, vyjádřených např. v rozsudcích Krajského soudu v Plzni, jakožto odvolacího soudu, a to ze dne 3. srpna 2021, č. j. 64 Co 152/2021-50, nebo ze dne 15. června 2021, č. j. 64 Co 122/2021-53, anebo v rozsudku zdejšího soudu ze dne 9. srpna 2021, č. j. 11 C 208/2021-24, od nichž nemá důvod se odchýlit ve smyslu ustanovení § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). Nosné důvody argumentačních závěrů uvedených rozhodnutí totiž dopadají i na právě řešenou věc (obsahově prakticky shodné smlouvy o dočasném přenechání peněžních prostředků věřitelem dlužníkovi s totožnými kritickými ujednáními o odměně za nejrůznější úkony, které však svou faktickou povahou odpovídají zcela základnímu administrování jakékoliv zápůjčky, půjčky či úvěru, jemuž je koneckonců vystaven i dlužník – vydlužitel či úvěrovaný). Vzhledem k tomu, že tyto činnosti ve své povaze nepředstavují z podstatné části nic jiného, než právě a pouze běžné náklady spojené se správou jakéhokoliv úvěru, půjčky či zápůjčky, nemá nalézací soud ve shodě se závěry uvedenými v odkazovaných rozhodnutích pochyb o tom, že jde o skrytou formu úplaty za dočasné přenechání peněžních prostředků (úroku), která ve zjištěné výši představuje přepočítaný roční úrok téměř 115,20 %. Ujednání o sjednaném úroku ze zápůjčky, půjčky či úvěru v takové extrémní výši přitom zjevně představuje mnohonásobek obvyklých úrokových sazeb spotřebitelských úvěrů v daném místě a čase (viz níže). Soud tedy posoudil ujednání úvěrující a žalované jako platně uzavřenou smlouvu o úvěru, jejíž režim podléhá § 2395 a násl. OZ Smlouva je ovšem neplatná pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 a § 588 OZ) v části týkající se úroku, pod jehož rozsah nutno zahrnout též částky odpovídající shora uvedeným„ poplatkům“, které jsou pouze fiktivní a představují skrytou formu odměny za poskytnutí peněz (úroku). Ta byla sjednána v extrémně nepřiměřené výši, když průměrná úroková nákladová sazba (RPSN) střednědobých spotřebitelských úvěrů v únoru 2018 byla 8,71 % (databáze časových řad ARAD dostupná na https://www.cnb.cz). Protože jde o neplatnost zapříčiněnou toliko nezákonným množstevním rozsahem (§ 577 OZ), přistoupil soud ke korekci úrokové sazby na výši obvyklou požadovanou za úvěry, či zápůjčky, které poskytovaly peněžní instituce v době uzavření smlouvy (§ 1802 OZ), tedy v poměru 8,71 % ročně. To znamená, že pokud úvěrující poskytla žalované podle smlouvy úvěr 10 000 Kč na dobu 14 měsíců za korigovaný úrok 8,71 % ročně, měla žalovaná celkem zaplatit 10 556 Kč. Jestliže tedy na tyto své závazky podle žalobkyně uhradila žalovaná celkem 5 700,01 Kč, zbývá k zaplacení toliko 4 855,99 Kč. Výrokem I. proto soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalované povinnost k placení částky 4 855,99 Kč jako nevráceného úvěru. Protože žalobkyně neuváděla, zda bylo sjednáno započítávání plateb žalované na jistinu a její příslušenství, nebo zda žalovaná specifikovala určení svých plateb, bylo nutné postupovat podle § 1932 odst. 1 OZ. Platby žalované tedy zcela uhradily úrok a ve zbytku jde proto jen o nevrácený úvěr. Výrokem I. soud také uložil žalované platit z takto určené jistiny úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 OZ, jehož poměrná výše odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Prodlení žalované s placením uvedené částky nastalo nejpozději 26. května 2020. Proto je možné žalobě vyhovět ohledně této doby úročení při zachování úročené jistiny, jež byla žalobkyni přiznána. Výrokem I. bylo tedy vyhověno také žalobě na placení úroku z prodlení z částky 4 855,99 Kč, počítaného od 26. května 2020 do 11. června 2021, jehož výše činí 508,22 Kč, a poté až do zaplacení v poměrné výši. Nakonec bylo vyhověno žalobě na placení smluvní pokuty, ovšem počítané z částky 4 855,99 Kč v poměru 0,1 % denně v období od 26. května 2020 do 10. června 2021, tedy v částce 1 850,13 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z § 1879 a násl. OZ s ohledem na postoupení žalovaných pohledávek smlouvou žalobkyni. Lhůta pro splnění povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. Ve zbytku úroku z prodlení v částce 234,57 Kč a poměrného úroku z prodlení z částky, ohledně níž nebyla žaloba důvodná, došlo k zamítnutí žaloby výrokem II. Stejným výrokem byla zamítnuta žaloba na placení žalovaného nedoplatku úvěru 2 259,98 Kč, smluvní pokuty v částce 861,05 Kč a dalšího příslušenství úvěru v částce 6 890,21 Kč. Zamítnuta byla také žaloba na zaplacení náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 39 Kč, neboť žalobkyně nedoložila (neoznačila žádný důkaz), že by jí náklady spojené s odesláním dopisu s výzvou k zaplacení právě v této výši zatížily. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ, podle kritéria poměru procesního úspěchu ve věci. Protože převážně procesně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly, nepřiznal soud právo na náhradu nákladů řízení žádné z účastnici.