15 C 39/2020-50 — Okresní soud v Chebu

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 10. června 2020, na zaplacení částky 12 910,06 Kč, představující podle žalobkyně pohledávku složenou z nedoplatku vyúčtování ceny odebrané elektřiny a souvisejících služeb v částce 3 210,06 Kč a nezaplacených smluvních pokut v částkách 100 Kč a 9 600 Kč. Podle žalobních tvrzení dodávala žalobkyně na základě smlouvy účastnic o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum] žalované elektřinu pro potřeby domácnost do odběrného místa na adrese [ulice a číslo] v [obec] a žalovaná elektřinu podle smlouvy odebírala. Ve smlouvě byla cena elektřiny určena ceníkem žalobkyně a splatnost vyúčtování ve faktuře za příslušné zdaňovací období. Takto žalobkyně dne [datum] vyúčtovala fakturou [variabilní symbol] částku 10 713,49 Kč za 2,104 MWh elektřiny odebrané v době od [datum] [anonymizováno] do [datum], od níž byly odečteny žalovanou zaplacené zálohy v částce 7 503,43 Kč. Nezaplacena pak zůstala právě částka 3 210,06 Kč. Uvedená faktura měla být zaslána žalované poštou na sjednanou korespondenční adresu. Zřejmě stejnou smlouvou měly účastnice sjednat také právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty v částce 100 Kč za každé prodlení žalované s platbou převyšující dobu 10 dnů. Protože žalovaná nezaplatila výše zmíněný nedoplatek cen poskytnutých služeb, vyúčtovala jí žalobkyně smluvní pokutu 100 Kč za toto prodlení, a to vyúčtováním ze dne [datum]. Splatnost tohoto vyúčtování byla podle obchodních podmínek, jež byly součástí sjednané smlouvy, nejméně sedm dní od data vystavení vyúčtování. Ve stejné smlouvě pak účastnice sjednaly právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty 400 Kč za každý měsíc v období od ukončení dodávky do konce trvání smlouvy, při opakovaném porušení platební povinnosti žalovanou. Tím, že žalovaná nezaplatila zálohy za měsíce [měsíc] a [měsíc] [rok], porušila své platební povinnosti ze smlouvy. Žalobkyně proto dne [datum] ukončila dodávky elektřiny v důsledku uvedeného porušení platebních povinností. Jelikož smlouva byla sjednána na dobu 30 měsíců od [datum], byla smluvní pokuta počítána za 24 měsíců v celkové částce 9 600 Kč. Tato smluvní pokuta pak měla být žalované vyúčtována vyúčtováním ze dne [datum], splatným do [datum]. Žalovaná tyto částky žalobkyni nezaplatila, přestože k tomu byla dále vyzvána písemnou výzvou ze dne 29. ledna 2020, zaslanou doporučeně ve stejný den na sjednanou doručovací adresu žalované. Stejnou žalobou se pak žalobkyně domáhala po žalované zaplacení úroku z prodlení podle výroku II., aniž by žalobu v této části blíže vysvětlila. 2. První jednání ve věci bylo nařízení na den 5. května 2021. K němu se nedostavila žádná z účastnic, ani zástupce žalobkyně. Na tomto jednání nalézací soud vyhlásil rozsudek, jímž žalobu zamítl. Ve vztahu k ceně služeb energií došlo k zamítnutí žaloby pro neunesení důkazního břemene, neboť žalobkyně neoznačila žádný důkaz, kterým by bylo možné prokázat (zjistit) tvrzené množství dodané komodity a tedy poskytnutého rozsahu služeb. Žaloba na placení přinejmenším části žalovaného úroku z prodlení nemohla být důvodná také proto, že žalobkyně neoznačila důkaz, jímž by bylo možné prokázat doručení vyúčtování a výzvy k placení žalované v době před splatností příslušného účetního dokladu žalobkyně (hmotněprávní výzvy k placení). Protože žalobkyně netvrdila, že by mezi účastnicemi byla sjednána povinnost žalované platit žalobkyni zálohy ceny poskytovaných služeb, byla zamítnuta také žaloba na placení smluvní pokuty 9 600 Kč, požadované žalobkyní právě v souvislosti s porušením této (údajné) povinnosti. A protože nebylo zjištěno porušení povinnosti žalované zaplatit cenu služeb dodávek energií, byla zamítnuta i žaloba na placení smluvní pokuty 100 Kč, která měla splnění této povinnosti utvrzovat. 3. K odvolání žalobkyně byl tento rozsudek zrušen usnesením Krajského soudu v Plzni (jakožto soudu odvolacího) ze dne 29. září 2021, čj. 11 Co 143/2021-40, a věc byla vrácena nalézacímu soudu k dalšímu řízení. Důvodem zrušení rozsudku byly v podstatě jen procesní důvody, tedy vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a pro nepřezkoumatelnost, nesrozumitelnost a nedostatek důvodů podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“). 4. Procesní vady spatřoval odvolací soud v tom, že procesní postup soudu prvého stupně nebyl v původním řízení příliš logický a jeho vyústěním bylo nepředvídatelné, tedy překvapivé rozhodnutí o podané žalobě. Z postupu soudu prvého stupně totiž bylo možno dovozovat, že neměl pochybnosti o uplatněném nároku a dokonce mohl dovozovat, že žalovaná tento nárok uznala. Soud prvého stupně se však s důsledky svého procesní postupu nijak nevypořádal a nevysvětlil, z jakého důvodu nakonec považoval nárok žalobkyně za nedůvodný, resp. neprokázaný, nevydal rozsudek pro uznání ani rozsudek pro zmeškání. Z postupu, který zvolil, bylo možno dovozovat, že doposud předložená tvrzení a důkazy měly postačovat pro to, aby bylo žalobě vyhověno. Rovněž nesprávný byl závěr soudu prvého stupně o tom, že pokud se žalobkyně neúčastnila jednání ve věci, vzdala se práva na poučení dle § 118a OSŘ. Pakliže soud prvého stupně při nařízeném jednání dospěl k závěru, že některá skutková tvrzení žalobkyně nebyla prokázána, neměl ve věci vynést konečné rozhodnutí ve věci samé, ale měl jednání odročit a trvat na tom, aby se žalobkyně buď k jednání dostavila, aby jí mohlo být poskytnuto poučení podle 118a OSŘ, nebo mohl žalobkyni písemně vyzvat k tomu, aby tvrzení, která byla dle soudu prvého stupně dosud neúplná či neprokázaná, resp. absentují důkazy, mohla žalobkyně doplnit tak, aby měla možnost dostát svým procesním povinnostem. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu je poučení podle § 118a OSŘ svým obsahem adresnou výzvou účastníku k doplnění konkrétních tvrzení nebo důkazů, jestliže by pro jejich neuvedení měl být ve sporu neúspěšný pro neunesení povinnosti tvrzení nebo povinnosti důkazní. Proto je v těchto případech nutné, aby z protokolu o jednání bylo jasně patrné, k čemu směřovala výzva účastníku i s poučením o následcích při nesplnění této výzvy, a jakým způsobem účastník na tuto výzvu reagoval. Odvolacímu soudu proto nezbývá, než konstatovat, že žalobkyni se řádného poučení nedostalo, když tato ani nepředpokládala, že by takové poučení mohlo ze strany soudu prvého stupně zaznít, a že soud následně žalobu zamítne s odůvodněním, že žalobkyně svá tvrzení neprokázala. Takový postup však není akceptovatelný, neboť je procesně vadný. Zamítnutí žaloby totiž vždy musí předcházet řádné poučení o nutnosti splnit povinnost tvrzení i důkazní, jak má na mysli § 118a odst. 1 a 3 OSŘ. Z tohoto důvodu, kdy řízení je zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nezbylo odvolacímu soudu nic jiného, než napadený rozsudek zrušit a věc vrátit soudu prvého stupně k dalšímu řízení. 5. Vady týkající se nepřezkoumatelnosti, resp. nesrozumitelnosti či nedostatku důvodů byly zjevně totožné, neboť jiné nebyly odvolacím soudem vytknuty. Odvolací soud totiž uložil nalézacímu soud„ jen“ to, aby v dalším řízení postupoval procesně předvídatelně tak, aby se žalobkyni případně dostalo patřičného poučení dle § 118a odst. 1 a 3 OSŘ (lze i před nařízením jednání v písemné formě). Pokud jde o právní hodnocení věci a jednotlivé závěry, bylo nalézacímu soudu uloženo, aby se vypořádal s argumentací žalobkyně v odvolání, včetně připojených rozhodnutí odvolacích soudů, na něž také odkazovala. Své závěry pak nalézací soud náležitě odůvodní. 6. Tento právní závěr a jeho podrobné vysvětlení byly pro nalézací soud závazné (§ 226 odst. 1 OSŘ), a proto se jím nalézací soud v dalším řízení řídil. Protože žalobkyně, resp. její (pod) zástupkyně se k dalšímu jednání před soudem již dostavila, nebylo nutné řešit, v jakém rozsahu bude případně nezbytné poučovat žalobkyni podle § 118a OSŘ mimo nařízené jednání (v této souvislosti viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. března 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, ale z mnoha také rozsudek Krajského soud v Plzni ze dne 3. února 2016, čj. 25 Co 369/2015–57, ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 115/2014) a bylo také odklizeno nebezpečí zacyklení řízení v případě, kdy by se žalobkyně k jednání setrvale nedostavovala. 7. Nalézací soud přisvědčuje argumentaci žalobkyně uvedené v jejím odvolání v tom, že z jejích skutkových tvrzení uplatněných již v žalobě nepřímo vyplývalo, že mezi účastnicemi došlo k ujednání o povinnosti žalované platit zálohy. Jde o odůvodnění žaloby na zaplacení smluvní pokuty 9 600 Kč. Soud proto z tohoto tvrzení v dalším řízení vycházel, neboť byla uplatněna před koncem prvního jednání ve věci ve smyslu § 118b odst. 1 OSŘ. 8. Pro vysvětlení dalšího postupu – nařízení jednání ve věci – je zjevně nezbytné uvést jeho důvody, byť jde o procesní notoriety, které nebyly ani žalobkyní v odvolání nijak napadány. Odvolací soud totiž také