28 C 186/2021-14 — Okresní soud v Chebu

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 22 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 900 Kč za dobu od 11. 12. 2020 do zaplacení, a to z titulu nesplaceného spotřebitelského úvěru poskytnutého žalobkyní. 2. Žalovaná se k podané žalobě v průběhu řízení nevyjádřila, při splnění podmínek bylo rozhodnuto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“) bez nařízení jednání. 3. Žalovaná netvrdila a neprokázala skutečnosti, které by vyvracely tvrzení žalobkyně o existenci a oprávněnosti žalobou uplatněného nároku, nesplnila tak svoji povinnost dle § 101 odst. 1 o. s. ř. Soud tak vycházel z tvrzení žalobkyně a žalobkyní předložených listinných důkazů. Soudem byl ze žalobkyní předložených listinných důkazních prostředků zjištěn následující skutkový stav. Dne 18. 10. 2019 uzavřela žalobkyně se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, podle níž poskytla žalované v hotovosti částku 15 000 Kč, kdy poskytnutou částku se žalovaná zavázala splatit spolu s úroky v kapitalizované výši 2 970 Kč, s poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 4 500 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč, kdy poplatky včetně úroku činily 12 270 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 454,50 Kč, celkem tak měla žalobkyni uhradit částku 27 270 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od splatnosti předchozí splátky. Zápůjční úroková sazba činila 70,89 % ročně, roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila 212,77 % Tyto skutečnosti byly zjištěny z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaná splátky řádně nehradila, když na těchto měla dle tvrzení žalobkyně uhradit pouze 4 370 Kč, kdy 56,497 % bylo započteno na jistinu a 43,503% na souhrnný poplatek dle smluvních podmínek. Pokud žalobkyně tvrdila, že žalovaná dlužila žalobkyni ke dni podání žaloby částku 22 900 Kč s úrokem z prodlení, toto tvrzení žalobkyně žalovaná nevyvracela. 4. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 15. 4. 2021. Žalovaná dluh neuhradila. 5. Soud dospěl zhodnocením zjištěného skutkového stavu k závěru, že právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou by bylo namístě posoudit jako právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), a to podle obsahu této smlouvy určující vzájemná práva a povinnosti účastníků smlouvy, kdy z těchto ustanovení vyplývá povinnost žalované vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit sjednané úroky včetně nákladů spotřebitelského úvěru. V případě předmětné smlouvy se jedná o předtištěný formulář, do tohoto byly vepsány osobní údaje o žalované, o výši úvěru, o výši celkových nákladů a celkové částce k úhradě, výši a počtu týdenních splátek. Uvedená roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila 212,77 %. Při posuzování této smlouvy soud vycházel z právního názoru z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017 - 77, kdy tento soud v jiném řízení v obdobné věci dospěl k závěru, že pokud úroky a poplatek za poskytnutí peněžních prostředků přesahuje více než dvě třetiny poskytnuté částky, je tato výše nepřiměřeně vysoká, přičemž tato skutečnost vede k posouzení předmětné smlouvy jako neplatné. S odkazem na uvedený právní názor je nutno uvést, že v případě poskytnuté jistiny 15 000 Kč činily uvedené náklady spotřebitelského úvěru pro spotřebitele, které se žalovaná zavázala uhradit za dobu necelých 14 měsíců, 12 270 Kč, což je výše, která se vymykala výši roční procentní sazby nákladů půjček či úvěrů, za jaké v době uzavření smlouvy byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské půjčky a úvěry. 6. V případě předmětné smlouvy se jedná o smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle ust. § 1810 a násl. o. z., konkrétně o smlouvu o finanční službě podle ust. § 1841 a násl. o. z., přičemž podle ust. § 1813 o. z., se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. I při respektování smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy, je nutno uvést, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Soud při hodnocení předmětné smlouvy postupoval v souladu se závěry shora uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, od nichž neměl důvod se odchýlit, a dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je ve vztahu k žalované značně nevýhodná, proto je nutno ji hodnotit jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu ust. § 580 o. z., tedy jako smlouvu neplatnou, kdy v souladu s ustanovením ust. § 588 o. z., k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, tedy žalované. 7. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle ust. § 2992 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. S ohledem na uvedená skutková zjištění soud posoudil nárok žalobkyně jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, neboť žalobkyně prokázala, že poskytla žalované částku 15 000 Kč, kdy žalovaná uhradila částku 4 370 Kč, žalobě bylo tedy vyhověno co do rozdílu uvedených částek ve výši 10 630 Kč, neboť v případě neplatné smlouvy není možné žalovanou uhrazené částky započítávat na úhradu jiných nároků, nežli na úhradu jistiny. Žalované bylo plněno bez právního důvodu, na její straně došlo přijetím tohoto plnění ke vzniku bezdůvodného obohacení, které je povinna vydat ochuzenému, tedy žalobkyni, která má právo žádat po žalované rovněž úrok z prodlení dle § 1968 a násl. o.z.; výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby a je odpovídající výši, kterou žalobkyně požadovala. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla ve věci úspěšná ve větší části a měla by tak právo na úhradu poměrné části nákladů řízení, na její straně však žádné náklady řízení nebyly zjištěny.