28 C 6/2022-16 — Okresní soud v Chebu

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 4. 12. 2018 do zaplacení ve výši 9 % ročně, úhradu smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč za dobu od 3. 12. 2018 do 28. 11. 2021 a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 700 Kč, a to z titulu nesplaceného úvěru poskytnutého žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] dne 27. 9. 2018 ve výši 3 000 Kč Smlouva byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku prostřednictvím internetového portálu [webová adresa] na základě žádosti žalovaného, a to po uzavření předchozí rámcové smlouvy o úvěru uzavřené dne 28. 8. 2018, kdy se žalovaný za účelem získání úvěru registroval na internetových stránkách žalobkyně, za účelem ověření svého bankovního účtu uhradil registrační poplatek ze svého účtu na účet žalobkyně s variabilním symbolem a účelem platby, čímž souhlasil s obchodními podmínkami žalobkyně a došlo k uzavření rámcové smlouvy o úvěru. Žalobkyně poskytla žalovanému dne 27. 9. 2018 úvěr ve výši 3 000 Kč se splatností 11. 11. 2018, úroky (poplatek za úvěr) byly smlouvou sjednány ve výši 1 350 Kč. Rovněž byla smlouvou o úvěru sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 procenta denně včetně DPH za každý den zpoždění z nesplacené jistiny úvěry, a to do maximální výše 1 500 Kč. Dále byly sjednány náklady v případě opožděných plateb, které se žalovaný zavázal uhradit. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak ve stanovené lhůtě splatnosti jej neuhradil, kdy 12. 11. 2018 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o prodloužení splatnosti úvěru, kterým byla splatnost prodloužena do 2. 12. 2018, rovněž došlo ke změně poplatku (úroku) za úvěr na částku 600 Kč. Žalovaný ani v prodloužené lhůtě splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, žalobkyně uplatnila žalobou nárok na úhradu jistiny s úrokem a zákonným úrokem z prodlení, smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč, rovněž uplatnila nárok na úhradu mimosoudních nákladů na vymáhání pohledávky 1 700 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, při splnění podmínek bylo soudem rozhodnuto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“) bez nařízení jednání. 3. Podle ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Předmět řízení byl vymezen žalobou. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně a listin přeložených žalobkyní, kdy zjistil následující skutkový stav. Soudem byl ze žalobkyní předložených listinných důkazních prostředků zjištěn skutkový stav odpovídající žalobním tvrzením spočívající v tom, že dne 27. 9. 2018 uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, podle níž žalovanému poskytla částku 3 000 Kč, kterou téhož dne žalovanému zaslala na jeho účet a kterou se žalovaný zavázal splatit spolu s další ve smlouvě uvedenou částkou ve výši 1 350 Kč, poplatkem (úroky), kdy doba splatnosti spotřebitelského úvěru byla sjednána do 11. 11. 2018, přičemž následně byla splatnost úvěru prodloužena do 2. 12. 2018. Roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr (dále jen„ RPSN“) činila 1936,45%, po prodloužení splatnosti úvěru činila 2 686,49%, kdy poplatek (úrok) byl sjednán ve výši 45% poskytnuté částka, a to za dobu cca měsíce a půl (po prodloužení splatnosti celkové navýšení činilo 20%). Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % včetně DPH z nesplacené jistiny za každý den prodlení s horní limitací součinu čísla 0,5 a celkové výše úvěru a úhrada dalších poplatků uvedených v čl. VI. a VII. smlouvy o úvěru, a to včetně poplatků v souvislosti s vymáháním úvěru, kdy ohledně těchto uplatnila žalobkyně nárok celkem ve výši 1 700 Kč. Pokud žalobkyně tvrdila, že žalovaný ke dni podání žaloby dlužil na jistině částku 3 000 Kč s úroky a úrokem z prodlení, nárokovanou smluvní pokutou a náklady vymáhání (náklady spojené s uplatněním pohledávky), tato tvrzení žalobkyně žalovaný nijak nevyvracel. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k dobrovolnému splnění jeho dluhu předžalobní výzvou ze dne 26. 4. 2021. 5. Při hodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že na právní vztah mezi účastníky není možno aplikovat ustanovení § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o úvěru, a to s ohledem na obsah smlouvy. Při posuzování této smlouvy soud vycházel z právního názoru z rozsudků Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017 – 77, rovněž č. j. 25 Co 360/2020-84 a č. j. 25 Co 84/2021-120, týkajících se nepřiměřené výše úroků a poplatků za poskytnutí peněžních prostředků, přičemž tato skutečnost vede k posouzení předmětné smlouvy jako neplatné. S odkazem na uvedený právní názor, od kterého soud neměl důvod se odchýlit, je nutno konstatovat, že v případě poskytnuté jistiny 3 000 Kč se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni za dobu měsíce a půl částku navýšenou o 1 350 Kč, přičemž i RPSN byla vyčíslena na 1936,45%. Soud rovněž poukazuje i na ujednání ohledně smluvní pokuty a dalších sankcích v případě prodlení žalovaného, přičemž samotné náklady s vymáháním žalobkyně vyčíslila na 1 700 Kč. Při posouzení předmětné smlouvy jako celku z této vyplývá, že žalovaný měl v souhrnu uhradit právnímu předchůdci žalobkyně za dobu měsíce a půl jistinu navýšenou o 45 %, což je výše, která se vymykala výši roční procentní sazbě nákladů zápůjček či úvěrů, za jaké i v době realizace úvěru byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské zápůjčky a úvěry. 6. V případě předmětné smlouvy se jedná o smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle ust. § 1810 a násl. o. z., konkrétně o smlouvu o finanční službě podle ust. § 1841 a násl. o. z., přičemž podle ust. § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. I při respektování smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy je nutno uvést, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. 7. Soud při hodnocení předmětné smlouvy komplexně jako celku dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je ve vztahu k žalovanému značně nevýhodná, proto je nutno ji hodnotit jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu ustanovení § 580 o. z., tedy jako smlouvu neplatnou, kdy v souladu s ustanovením § 588 o. z. k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, tedy žalovaného. V takovém případě má žalobkyně právo pouze na vydání toho, co žalobkyně sama plnila na základě smlouvy, která nebyla platná. 8. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle ustanovení § 2992 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Pakliže bylo soudem zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 3 000 Kč, kdy žalovaný žalobkyni tuto částku neuhradil, vyhověl soud žalobkyni co do nároku na úhradu částky 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení, výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci úspěšný ve větší části a měl by tak právo na úhradu poměrné části nákladů řízení, na jeho straně však žádné náklady řízení nebyly zjištěny.