8 C 456/2021-16 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala od žalované zaplacení částek uvedených v bodech I. a II. výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalované dne [datum] úvěr ve výši 14 400 Kč, který měl být splacen v pravidelných měsíčních splátkách, kdy poslední měla být splatná dne 20. 1. 2021. Jak vyplývá z výpisu o úspěšném posouzení úvěruschopnosti žalované, úvěr byl poskytnut v souladu se schváleným kreditním rámcem, který odpovídá disponibilnímu příjmu domácnosti žalované. Dle čl. III. smlouvy má žalobkyně nárok na poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 460 Kč, který obecně pokrývá veškerou administrativní činnost spojenou s poskytováním úvěrů žalobkyní, dále náklady vznikající žalobkyni v související s hromadným nesplácením úvěrů v ČR, dále náklady na získání finančních prostředků pro poskytování koncových úvěrů úvěrovaným osobám a zamýšlenou drobnou marži pro žalobkyni. Žalobkyně má dále nárok na poplatek ve výši 165 Kč za sjednanou volitelnou službu„ [název služby]“. Předmětem žaloby je pohledávka sestávající z nesplacené jistiny úvěru ve výši 14 400 Kč a výše uvedené poplatky v celkové výši 3 625 Kč, které byly splatné dne 20. 1. 2021, to vše se zákonným úrokem z prodlení od následujícího dne po splatnosti pohledávky. Žalobkyně poskytla úvěr skrze své internetové stránky [webová adresa], kde žalovaná vyplnila žádost o poskytnutí úvěru, a to uvedením informací o požadované výše úvěru a doby trvání úvěru, potvrdila souhlas se smlouvou zaškrtnutím příslušného políčka a také tímto úkonem souhlasil s podmínkami, které jí byly předloženy rovněž na výše zmíněných internetových stránkách. Žalobkyně po vyplnění žádosti o poskytnutí úvěru provedla identifikaci žalované prostřednictvím služby [právnická osoba] [anonymizováno]. Souhlas s uzavřením smlouvy potvrdila žalovaná SMS kódem [kód] [anonymizováno] sloužícím jako podpis úvěrové smlouvy. V návaznosti na toto potvrzení smlouvy poskytla žalobkyně ze svého účtu č.ú. [bankovní účet] na účet žalované [bankovní účet] úvěr ve výši 14 400 Kč. Dluh žalovaná neuhradila ani na základě písemné předžalobní upomínky. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. <i>3. Žalobkyně a žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), bez nařízení jednání.</i> 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný následující skutkový stav. 5. Žalobkyní označená úvěrová smlouva dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), obsahuje ujednání o tom, že žalovaná za poskytnutý úvěr ve výši 14 400 Kč se splatností 1 měsíc uhradí částku 3 460 Kč na odměně původnímu věřiteli. Tuto částku odměny je nutné považovat za úrok, a tedy výše úroku z tohoto úvěru dosahuje 24 % měsíčně, což je 288 % ročně. Obvyklá výše úroku v prosinci 2020 činila u úvěrů pro domácnost na spotřebu se splatností do 1 roku 9,58 %, jak prokazuje výpis z databáze ARAD České národní banky. Sjednaná výše úroku tak dosahovala 30násobku obvyklé výše. Poskytnutí částky 14 400 Kč právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému a postoupení pohledávky žalobkyni bylo prokázáno výpisem banky a potvrzení banky o vlastnictví účtu. Podle žalobkynina tvrzení žalovaná uhradila 9 000 Kč. 6. Při tak vysokém smluvním úroku, jak je uvedeno v bodě 5., soud považoval za nadbytečné nařizovat jednání, aby žalobkyni vyzval k prokázání uzavření smlouvy, která byla předložena nepodepsaná, přičemž dle názoru soudu uzavření smlouvy neprokazuje ani do ní žalobkyní doplněný údajný SMS kód. Ani kdyby totiž žalobkyně uzavření smlouvy prokázala, nic by to neměnilo na tom, že smlouva je absolutně neplatná, protože zakládá významnou smluvní nerovnováhu v neprospěch spotřebitele, a to takového rázu, že vedou až k závěru o neplatnosti smlouvy jako celku dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), pro zjevný rozpor s dobrými mravy, když se jedná o neplatnost absolutní s ohledem na narušení veřejného pořádku. 7. Nutno dodat, že s ohledem na to, že se jedná o vztah podnikatele v oblasti půjčování peněz na straně jedné a spotřebitele na straně druhé, nepřichází v úvahu moderace výše sjednaného úroku a je nutné na ujednání o úroku hledět bez dalšího jako na neplatné (k povinnosti soudu ve spotřebitelských právních vztazích dovozovat absolutní neplatnosti nepovolených ujednání blíže výklad článku 6 odst. 1 směrnice 93/13 EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách v rozsudku Soudního dvora Evropské unie C -618/10 ze dne 14. 6. 2012, ECLI:EU:C: 2012, resp. CELEX: 62010CA0618). 8. Nepřichází ovšem v úvahu, aby soud nekonstatoval absolutní neplatnost celé smlouvy, ale toliko absolutní neplatnost ujednání o výši úroku podle § 580 a § 588 OZ a následně úrok stanovil ve smyslu § 577 OZ ve výši určené podle § 1802 OZ, tj. ve výši požadované obvykle za zápůjčky, resp. úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy. Takový postup by vedl jen k témuž výsledku jako moderace výše úrokové sazby a odporoval by základnímu smyslu právních předpisů k ochraně spotřebitele, které se snaží motivovat podnikatele k chování ke spotřebiteli v souladu s dobrými mravy právě tím, že chování nemravné toliko nenapravují, ale též sankcionují a mají tudíž odrazující účinek (k témuž například bod 30 a 31 odůvodnění rozhodnutí Soudního dvoru Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020, ECLI:EU:C: 2020, resp. CELEX: 62018CJ0679). Pokud by soud stanovil úrok dle § 577 OZ ve spojení s § 1802 OZ, nastala by situace, kdy podnikatel zneužívající své postavení vůči spotřebiteli sjednáním úroků ve výši, která je v hrubém rozporu s dobrými mravy, by za své chování nebyl nikterak sankcionován, byl by ve stejné situaci jako mravně se chovající podnikatel. Nemravné chování by tak bylo fakticky odměněno, neboť nemravnému podnikateli by buď spotřebitel dobrovolně uhradil nemravně mnoho, anebo by soud přiznal takovému podnikateli to, na co měl podle práva nárok. Nikdy by tak na své nemravnosti nemohl takový podnikatel prodělat. Poskytovat soudní ochranu takovémuto přístupu k právu tudíž nelze, jak pro rozpor se základní zásadou evropského spotřebitelského práva (že za své protiprávní chování má být podnikatel sankcionován), tak pro rozpor s dobrými mravy. 9. Protože je smlouva o úvěru pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatná, ale bylo prokázáno poskytnutí finanční částky žalované, a to bez právního důvodu, má žalobkyně dle § 2991 OZ právo na vrácení bezdůvodné obohacení, jehož se dostalo žalované, a to včetně úroku z prodlení ve smyslu § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že žalovaná obdržela částku 14 400 Kč a uhradil částku 9 000 Kč, soud žalobě vyhověl co do rozdílu těchto částek a úroku z prodlení ve smyslu § 1970 OZ. Ve zbytku soud žalobu zamítl, protože uplatněné nároky měly vyplývat ze smlouvy, které jsou absolutně neplatná. 10. Větší míru úspěchu ve věci měla žalovaná, které tak ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ vůči žalobkyni vzniklo právo na náhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení. Žalované, která byla po celé řízení pasivní, však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, že účastnice vůči sobě na náhradu nákladů řízení nemají právo.