9 C 356/2021-48 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 20. 8. 2021 po žalované domáhala zaplacení částky 24 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 24 000 Kč od 17. 5. 2007 do zaplacení, kapitalizovaný za období od 17. 5. 2007 do 18. 12. 2020 v částce 26 441,53 Kč. Návrh odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o půjčce [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 10 440 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a souhrnného poplatku se žalovaná zavázala uhradit v 53 týdenních splátkách po 480 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 21. 4. 2008. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas. Žalovaná na pohledávku uhradila pouze částku 1 440 Kč. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy o půjčce, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO], postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni, a to s účinností k 5. 1. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021. Po postoupení pohledávky žalovaná žalobkyni ničeho nezaplatila, a to ani po zaslané předžalobní upomínce. 2. Podáním ze dne 27. 12. 2021 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do částky 274,39 Kč na kapitalizovaném úroku za období od 17. 5. 2007 do 18. 12. 2020, soud proto v bodě I. výroku tohoto rozsudku řízení v uvedeném rozsahu zastavil. Žalobkyně dále uvedla, že se po žalované nadále domáhá zaplacení částky 24 000 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 21 905,83 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 26 167,14 Kč odpovídajícího součtu úroků z prodlení z dlužných splátek půjčky za dobu od 17. 5 2007 do 18. 12. 2020. 3. Žalovaná se ve věci žádným způsobem nevyjádřila. 4. Při uvedené procesní pasivitě žalované, kterou rovněž tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní podle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., a která v žádném směru nevyvracela žalobní tvrzení a přes řádné předvolání se k jednání soudu nedostavila, a za situace, kdy ani žalobkyně nebyla přítomná u nařízeného jednání soudu a ani ona tak nevyužila své možnosti být řádně poučena ze strany soudu ve smyslu § 118a o.s.ř., vycházel soud ze žalobkyní předložených písemných důkazních prostředků, na základě kterých dospěl ohledně skutkového stavu k následujícím závěrům. Dne [datum] uzavřel původní věřitel s žalovanou smlouvu nazvanou jako Smlouva o půjčce [číslo] podle níž žalované poskytl částku 15 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti při uzavírání smlouvy a kterou se zavázal věřiteli splatit formou 53 týdenních splátek po 480 Kč, a to spolu s tzv. souhrnným poplatkem ve výši 10 440 Kč, celkem tak v částce 25 440 Kč. Žalovaná splátky řádně nehradila. Celkem žalovaná uhradila 1 440 Kč. Svou pohledávku za žalovanou z uvedené smlouvy věřitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností ke dni 5. 1. 2021, což žalované oznámil dopisem ze dne 6. 1. 2021. 5. Vzhledem k tomu, že předmětná smlouva o půjčce byla uzavřena dne [datum], postupoval soud v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle dřívější právní úpravy, na níž uvedená právní norma odkazuje, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, dále jen„ starý obč. zák.“ Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 pak soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen„ o. z.“. 6. Podle § 3 odst. 1 starého obč. zák., platí že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 7. Podle § 37 odst. 1 starého obč. zák., platí že právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. 8. Podle § 39 starého obč. zák je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 9. Podle § 675 starého obč. zák. platí, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. platí, že při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 10. Podle § 658 odst. 1 starého obč. zák. platí, že při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 11. Podle § 41 starého obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. 12. Podle § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1,2 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění a postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. 13. Soud konstatuje, že po posouzení tzv. souhrnného poplatku, dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že ze smlouvy není patrné, z jakých konkrétních částek a z jakých právních důvodů se souhrnný poplatek skládá, ani jaké protiplnění by mělo být za tento poplatek poskytnuto, jedná se o ujednání neurčité, a tudíž je smlouva o půjčce [číslo] v této části neplatná. Soud poznamenává, že i kdyby měl souhrnný poplatek představovat smluvený úrok, avšak nevyplývá to z textu smlouvy, jednalo by se o úrok ve výši 68,28 % jistiny za rok. K takovéto výši úroku dospěl soud přepočtem z celkové splatné částky 25 440 Kč (jistina 15 000 Kč a úrok 10 440 Kč) splatné za 53 týdnů (tj. úrok za dobu trvání smlouvy 69,6 %), když soud předpokládal běžnou délku roku 52 týdnů (tj. 68,28 % ročně jak výše uvedeno). Dle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejího sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Nejvyšší soud přitom dovodil, že pokud jsou sjednány úroky ve výši 60 % ročně, jde o úroky sjednané v nepřiměřené výši, odporující dobrým mravům. Při sjednané výši úroku 68,28 % jistiny za rok by se jednalo o částečně neplatný právní úkon, neboť by se výše úroku příčila dobrým mravům, když v době uzavření smlouvy byl běžný úrok pro domácnost na spotřebu v délce splácení do 1 roku včetně cca 17,29 % ročně a běžný úrok pro domácnost na spotřebu v délce splácení nad 1 rok do 5 let včetně cca 14,36 % ročně. Žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení dlužné jistiny půjčky ve výši 15 000 Kč po odečtení žalovanou dosud uhrazené částky 1 440 Kč, soud proto žalobě vyhověl co do částky 13 560 Kč včetně zákonného úroku z prodlení z jednotlivých dlužných splátek jistiny půjčky ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. za dobu od 17. 5. 2007 do zaplacení. 14. Výrokem III. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto částečně neplatného právního úkonu byly další nároky spočívající ve zbývající jistině a ve zbývajících zákonných úrocích nedůvodné s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala. 15. Výrokem IV. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, když v daném řízení byli po zohlednění příslušenství uplatněného nároku v souladu s usnesením Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 7 Cmo 507/2005, oba účastníci úspěšní zcela srovnatelně.