9 C 369/2021-41 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 20. 8. 2021 po žalovaném domáhala zaplacení částky 24 480 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 24 480 Kč od 19. 4. 2007 do zaplacení, kapitalizovaný za období od 19. 4. 2007 do 18. 12. 2020 v částce 27 151,24 Kč. Návrh odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o půjčce [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 10 440 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a souhrnného poplatku se žalovaný zavázal uhradit v 53 týdenních splátkách po 480 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 3. 4. 2008. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Žalovaný na pohledávku uhradil pouze částku 960 Kč. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy o půjčce, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO], postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni, a to s účinností k 5. 1. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021. Po postoupení pohledávky žalovaný žalobkyni ničeho nezaplatil, a to ani po zaslané předžalobní upomínce. 2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil. 3. Při uvedené procesní pasivitě žalovaného, kterého rovněž tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní podle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., a který v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení a přes řádné předvolání se k jednání soudu nedostavil, a za situace, kdy ani žalobkyně nebyla přítomná u nařízeného jednání soudu a ani ona tak nevyužila své možnosti být řádně poučena ze strany soudu ve smyslu § 118a o.s.ř., vycházel soud ze žalobkyní předložených písemných důkazních prostředků, na základě kterých dospěl ohledně skutkového stavu k následujícím závěrům. Dne [datum] uzavřel původní věřitel s žalovaným smlouvu nazvanou jako Smlouva o půjčce [číslo] podle níž žalovanému poskytl částku 15 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při uzavírání smlouvy a kterou se zavázal věřiteli splatit formou 53 týdenních splátek po 480 Kč, a to spolu s tzv. souhrnným poplatkem ve výši 10 440 Kč, celkem tak v částce 25 440 Kč. Žalovaný splátky řádně nehradil. Celkem žalovaný uhradil 960 Kč. Svou pohledávku za žalovaným z uvedené smlouvy věřitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, s účinností ke dni 5. 1. 2021, což žalovanému oznámil dopisem ze dne 6. 1. 2021. 4. Vzhledem k tomu, že předmětná smlouva o půjčce byla uzavřena dne [datum], postupoval soud v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle dřívější právní úpravy, na níž uvedená právní norma odkazuje, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, dále jen„ starý obč. zák.“ Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 pak soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen„ o. z.“. 5. Podle § 3 odst. 1 starého obč. zák., platí že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 6. Podle § 37 odst. 1 starého obč. zák., platí že právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. 7. Podle § 39 starého obč. zák je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 8. Podle § 675 starého obč. zák. platí, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. platí, že při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 9. Podle § 658 odst. 1 starého obč. zák. platí, že při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 10. Podle § 41 starého obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. 11. Podle § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1,2 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění a postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. 12. Soud konstatuje, že po posouzení tzv. souhrnného poplatku, dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že ze smlouvy není patrné, z jakých konkrétních částek a z jakých právních důvodů se souhrnný poplatek skládá, ani jaké protiplnění by mělo být za tento poplatek poskytnuto, jedná se o ujednání neurčité, a tudíž je smlouva o půjčce [číslo] v této části neplatná. Soud poznamenává, že i kdyby měl souhrnný poplatek představovat smluvený úrok, avšak nevyplývá to z textu smlouvy, jednalo by se o úrok ve výši 68,28 % jistiny za rok. K takovéto výši úroku dospěl soud přepočtem z celkové splatné částky 25 440 Kč (jistina 15 000 Kč a úrok 10 440 Kč) splatné za 53 týdnů (tj. úrok za dobu trvání smlouvy 69,60 %), když soud předpokládal běžnou délku roku 52 týdnů (tj. 68,28 % ročně jak výše uvedeno). Dle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejího sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Nejvyšší soud přitom dovodil, že pokud jsou sjednány úroky ve výši 60 % ročně, jde o úroky sjednané v nepřiměřené výši, odporující dobrým mravům. Při sjednané výši úroku 68,28 % jistiny za rok by se jednalo o částečně neplatný právní úkon, neboť by se výše úroku příčila dobrým mravům, když v době uzavření smlouvy byl běžný úrok pro domácnost na spotřebu v délce splácení do 1 roku včetně cca 17,21 % ročně a běžný úrok pro domácnost na spotřebu v délce splácení nad 1 rok do 5 let včetně cca 14,42 %. Žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení dlužné jistiny půjčky ve výši 15 000 Kč po odečtení žalovaným dosud uhrazené částky 960 Kč, soud proto žalobě vyhověl co do částky 14 040 Kč. Ohledně úroku z prodlení podle ust. § 517 starého obč. zák soud tento žalobkyni výrokem I. přiznal od 4. 4. 2008 do zaplacení, neboť od tohoto okamžiku se žalovaný ocitl v prodlení s plněním peněžitého dluhu, když toto datum představuje den následující po dni, kdy měla být žalovaným zaplacena poslední splátka půjčky. Žalobkyně se v žalobě domáhala zaplacení úroku z prodlení od 19. 4. 2007 z částky odpovídající dlužné jistině a dlužného souhrnného poplatku, žalobkyně ovšem netvrdila, ani neprokazovala, že by se půjčka stala splatná takto v plném rozsahu dříve (např. zesplatněním) než ke dni poslední splátky. K doplnění tvrzení ohledně žalobkyní požadovaného kapitalizovaného úroku z prodlení byl soud připraven žalobkyni při jednání řádně poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., o tuto možnost se však žalobkyně svou nepřítomností připravila, soud tak vycházel z jejích tvrzení posuzovaných ve prospěch žalovaného jako spotřebitele. 13. Výrokem III. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto částečně neplatného právního úkonu byly další nároky spočívající ve zbývající jistině a ve zbývajících zákonných úrocích nedůvodné s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala. 14. Výrokem IV. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, když v daném řízení byli po zohlednění příslušenství uplatněného nároku v souladu s usnesením Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 7 Cmo 507/2005, oba účastníci úspěšní zcela srovnatelně.