12 C 318/2023-44 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že žalovaná uzavřela dne [datum] se společností [právnická osoba] (dále též jako„ věřitel“) smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále také„ smlouva 1“), na jejímž základě věřitel poskytl žalované dne [datum] finanční prostředky ve výši 11 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit v 60 týdenních splátkách po 330 Kč spolu s úrokem ve výši 2 200 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč Poslední splátka se stala splatnou dne [datum]. Žalovaná za dobu trvání smluvního vztahu dosud uhradila částku 5 771 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni, která se po žalované domáhala zaplacení dosud neuhrazené jistiny ve výši 10 879,24 Kč, dlužných úhrad za služby ve výši 3 149,76 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 5 446,83 Kč představující úrok ve výši 25,35 % ročně z částky 10 879,24 Kč od 21. 11. 2020 do 1. 11. 2022, kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 1 772,64 Kč představující úrok z prodlení z jistiny ve výši 10 879,24 Kč od 21. 11. 2020 do 1. 11. 2022. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná uzavřela dne [datum] se shora uvedeným věřitelem smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále také„ smlouva 2“), na jejímž základě věřitel poskytl žalované dne [datum] finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit v 60 týdenních splátkách po 309 Kč spolu s úrokem ve výši 2 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a poplatkem za doplňkovou asistenční službu v částce 540 Kč Poslední splátka se stala splatnou dne [datum]. Žalovaná za dobu trvání smluvního vztahu dosud uhradila částku 14 489 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni, která se po žalované domáhala zaplacení dosud neuhrazené jistiny ve výši 3 436,72 Kč, dlužných úhrad za služby ve výši 1 114,28 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 055,32 Kč představující úrok ve výši 24,69 % ročně z částky 3 436,72 Kč od 13. 6. 2020 do 1. 11. 2022, kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 832,45 Kč představující úrok z prodlení z jistiny ve výši 3 436,72 Kč od 13. 6. 2020 do 1. 11. 2022. 2. Žalovaná se ve věci žádným způsobem nevyjádřila. 3. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně v řízení prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalované částku 11 000 Kč a částku 10 000 Kč v hotovosti před podpisem smluv. Soud má za prokázané, že mezi stranami došlo k uzavření smlouvy o úvěru dne [datum] a smlouvy o úvěru dne [datum] ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), avšak s ohledem na níže uvedené dospěl k závěru, že tyto smlouvy jsou pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila dostatečně úvěruschopnost žalované ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jak vyplývá z karty klienta ze dne [datum] a ze dne [datum] předložené žalobkyní, z níž je zřejmý zaměstnavatel žalované (doložena pracovní smlouva), další příjmy žalované a výdaje na bydlení, přičemž žalovaná podpisem této listiny stvrdila pravdivost v ní zaznamenaných údajů. Za vadná však považuje soud ve smlouvě 1 ujednání o výši úroku v částce 2 200 Kč, administrativního poplatku v částce 2 200 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč, neboť žalovaná se smlouvou se splatností v trvání 60 týdnů zavázala společně s úrokem a poplatky na poskytnutou jistinu ve výši 11 000 Kč zaplatit celkem částku 8 800 Kč, tedy jistinu navýšenou o 80 %. V případě smlouvy 2 pak shodně soud považuje za vadná ujednání o výši úroku v částce 2 000 Kč, administrativního poplatku v částce 2 000 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, neboť žalovaná se smlouvou se splatností v trvání 60 týdnů zavázala společně s úrokem a poplatky na poskytnutou jistinu ve výši 10 000 Kč zaplatit celkem částku 8 000 Kč, tedy jistinu navýšenou o 80 %. Pokud se jedná o administrativní poplatek ve výši 2 200 Kč, resp. ve výši 2 000 Kč u smlouvy 2 je třeba uvést, že obchodní praxe akceptuje zpravidla zvláštní poplatek za rezervaci finančních prostředků, nicméně jeho obvyklá výše se pohybuje mezi 1- 2 % takto rezervovaných finančních prostředků. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně určuje poplatek ve výši 20 % čerpané jistiny úvěru, pak je zřejmé, že naprostá většina poplatku neslouží k úhradě nákladů za poskytnutí úvěru. V případě tohoto„ poplatku“, shodně pak odměny za hotovostní inkaso splátek, tedy nejde o nic jiného než o formu úroku z úvěru. Úrokem se přitom rozumí sjednaná odměna za přenechání peněz k užívání, tedy cena služby poskytované podnikatelským subjektem, která samozřejmě zahrnuje přiměřený zisk a současně náklady na jeho dosažení. Za úrok, tedy cenu užívání peněz, tak soud považuje veškeré náklady, které musí úvěrovaný vynaložit, aby dosáhl zamýšlené transakce a je nerozhodné, jak je formálně označí úvěrující. V daných smlouvách byl pro dobu trvání smlouvy určen úrok ve výši 32,15 % ročně, společně s poplatkem a odměnou se však reálně jednalo o úročení cca 70 % ročně, v době, kdy se obvyklá průměrná úroková sazba krátkodobých spotřebitelských úvěrů pohybovala okolo 10 % ročně. Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Nicméně podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje. Zvláštní rizikovost dané transakce ovšem z ničeho nevyplývá a žalobkyně ji ani netvrdila. Tato rizikovost však nemá vliv v situaci, je-li sjednaná výše úroku zcela (extrémně) nepřiměřená obvyklé výši úroku (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005), jak je tomu v daném případě (úrok ve výši téměř 70 % ročně). Při hodnocení souladu smluv, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úroku, s dobrými mravy je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouvy byly uzavřeny adhézním způsobem; žalovaná akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou právní předchůdkyní žalobkyně, jejíž obsah nemohla reálně nijak ovlivnit. Zhodnotil-li uvedené okolnosti soud v jejich souhrnu, včetně toho, že smlouvy nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byly porušeny právní předchůdkyní žalobkyně, dospěl k závěru, že zkoumané smlouvy jsou právním jednáním, které se dobrým mravům příčí a tedy jednáním neplatným. Soud v této souvislosti poukazuje na judikaturu Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 11. 2020, č.j. 25 Co 279/2020-47. 4. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 OZ, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 občanského zákoníku. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující vyplacenou částku ve výši 11 000 Kč po odečtení žalovanou dosud uhrazené částky v celkové výši 5 771 Kč (dle ničím nezpochybněného tvrzení žalobkyně) v případě smlouvy 1, v případě smlouvy 2 žalovaná na vyplacenou částku 10 000 Kč uhradila celkem 14 489 Kč, čímž byla uhrazena celá částka (tato by pokryla i obvyklý úrok dle ust. § 1802 OZ), soud tedy podané žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 5 229 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 občanského zákoníku, a to v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku včetně úroku z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 10. 12. 2022 do zaplacení, když žalobkyně prokázala, že oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 11. 2022, jehož součástí byla výzva k plnění, bylo předáno k poštovní přepravě dne 24. 11. 2022, tedy soud vycházel z domněnky, že zásilka v souladu s ust. § 573 OZ byla žalované doručena třetí pracovní den po odeslání dne 29. 11. 2022, žalované byla poskytnuta lhůta k plnění v délce deseti dnů, tudíž žalovaná se dostala do prodlení od 10. 12. 2022. 5. Výrokem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřených smluv jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající ve zbývající jistině, úrocích, poplatcích, s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala, nedůvodné. 6. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů ř