15 C 112/2022-40 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou, doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 25. února 2022, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 8 140,71 Kč s příslušenstvím. Žalobou, doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu také dne 25. února 2022, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 4 122,29 Kč s příslušenstvím. Řízení o této druhé žalobě bylo vedeno pod spisovou značkou 15 C 114/2022. Usnesením zdejšího soudu ze dne 26. května 2022, č. j. 15 C 112/2022-17, bylo rozhodnuto o spojení obou věcí ke společnému řízení, jež je dosud vedeno pod spisovou značkou 15 C 112/2022. Soud rozhodl o části předmětu řízení, obsaženého v žalobě na zaplacení 8 140,71 Kč s příslušenstvím, již pravomocným částečným rozsudkem ze dne ze dne 15. února tr., č. j. 15 C 112/2022-26. Tímto dnešním rozsudkem je tedy rozhodováno o zbylém předmětu řízení, který byl původně projednáván pod spisovou značkou 15 C 114/2022. 2. V pořadí druhou uvedenou žalobou se žalobkyně domáhala vrácení půjčky 4 122,29 Kč (žalobkyní označováno také jako jistina) a úroku z prodlení v zákonné výši z této jistiny za období od 2. července 2015 do zaplacení. Platební povinnost žalované dovozovala žalobkyně ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [číslo] [obec], (dále jen„ věřitelka“) a žalovanou. Podle této smlouvy měla věřitelka poskytnout žalované 5 tis. Kč, které se žalovaná zavázala vrátit a zaplatit věřitelce dále souhrnný poplatek 2 995 Kč. To vše měla žalovaná splácet v 39 týdenních splátkách po 205 Kč. Žalovaná tuto svou povinnost nesplnila v rozsahu žalované jistiny, když celkem zaplatila jen 3 872,71 Kč. S ohledem na to se žalobkyně dále domáhala zaplacení uvedeného úroku z prodlení. Svou aktivní legitimaci pak žalobkyně zdůvodnila smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž základě jí byly žalované pohledávky postoupeny, kterou uzavřela dne [datum] se [právnická osoba] [anonymizováno], jakožto postupitelkou pohledávek, která je získala na základě smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené dne [datum] s věřitelkou. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání nařízenému k projednání věci se nedostavila žádná z účastnic, ani zástupce žalobkyně, přičemž pouze žalobkyně a její zástupce svou neúčast předem omluvili. 4. V daném případě jde o řízení s cizím prvkem, neboť žalobkyně je zahraniční obchodní společnost registrovaná sídlem v [země] [anonymizováno]. S ohledem na poslední bydliště žalované, zjištěné v České republice, vyplývá mezinárodní příslušnost zdejšího soudu z čl. 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Zdejší soud tedy přistoupil k projednání věci. 5. Rozhodným právem pro posouzení věci je právo České republiky, neboť v době vzniku závazkového vztahu, z nějž žalobkyně své právo dovozuje, byli všichni účastníci státní příslušností, bytem či sídlem v České republice a závazek smluvních stran měl být také plněn na území České republiky. Účastníci si přitom nesjednali právní režim cizího práva. Pozdější možná změna osoby věřitelky, která je zahraniční osobou, přitom nemůže být důvodem změny právního režimu původního závazku, neboť by se jednalo o změnu obsahu závazku, když právní režim má přímý vliv na obsah práv a povinností jeho účastníků. Ke stejnému závěru by ovšem soud dospěl, i pokud by smlouvy byly sjednány přímo s žalobkyní s ohledem na čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), neboť nárok žalobkyně vychází ze spotřebitelské smlouvy, bydliště žalovaného spotřebitele je v České republice a dodavatel služeb svou činnost provozoval v zemi bydliště spotřebitele. 6. Dokazováním soud zjistil, že došlo ke sjednání smlouvy [číslo] s uváděným obsahem s žalovanou. Z písemnosti zachycujících obsah této smlouvy soud dále zjistil, že jejím podpisem žalovaná současně stvrdila převzetí peněz v částce 5 000 Kč a zavázala se je vrátit věřitelce a zaplatit jí uváděný poplatek v uvedených splátkách. Dokazováním soud dále zjistil sjednání žalobkyní uváděných smluv, jimiž postupně došlo k postoupení žalovaných pohledávek žalobkyni. 7. Smlouvu o půjčce, resp. sjednané platební povinnosti žalované je nutné hodnotit v celém rozsahu. Z hlediska právní kvalifikace vedlejších plateb (poplatku) nalézací soud posoudil zjištěný skutkový stav ve smyslu závěrů, vyjádřených např. v rozsudcích Krajského soudu v Plzni, jakožto odvolacího soudu, a to ze dne 3. srpna 2021, č. j. 64 Co 152/2021-50, nebo ze dne 15. června 2021, č. j. 64 Co 122/2021-53, anebo v rozsudku zdejšího soudu ze dne 9. srpna 2021, č. j. 11 C 208/2021-24, od nichž nemá důvod se odchýlit ve smyslu ustanovení § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). Nosné důvody argumentačních závěrů uvedených rozhodnutí totiž dopadají i na právě řešenou věc (obsahově prakticky shodné smlouvy stejné věřitelky o dočasném přenechání peněžních prostředků věřitelkou dlužníkovi s totožnými kritickými ujednáními o odměně za nejrůznější úkony, které však svou faktickou povahou odpovídají zcela základnímu administrování jakékoliv zápůjčky, půjčky či úvěru, jemuž je koneckonců vystaven i dlužník – vydlužitel či úvěrovaný). Vzhledem k tomu, že tato ujednání ve své povaze nepředstavují z podstatné části nic jiného, než právě a pouze běžné náklady spojené se správou jakéhokoliv úvěru, půjčky či zápůjčky, nemá nalézací soud ve shodě se závěry uvedenými v odkazovaných rozhodnutích pochyb o tom, že jde o skrytou formu úplaty za dočasné přenechání peněžních prostředků (úroku), která v této výši představuje přepočítaný roční úrok 126,85 %. Ujednání o sjednaném úroku ze zápůjčky, půjčky či úvěru v takové extrémní výši přitom zjevně představuje mnohonásobek obvyklých úrokových sazeb spotřebitelských úvěrů v daném místě a čase. 8. Soud tedy posoudil ujednání věřitelky a žalované jako platně uzavřenou smlouvu o půjčce, jejíž režim s ohledem na čas předání půjčky podléhá podle ustanovení § 3028 OZ a § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ64“). Tato smlouva je ovšem neplatná pro rozpor s dobrými mravy (§ 39 OZ) v části týkající se úroku, pod jehož rozsah nutno zahrnout částku odpovídající shora uvedenému souhrnnému poplatku, který představuje skrytou formu odměny za poskytnutí peněz (úroku) ve smyslu § 41a odst. 1 OZ (ohledně jen částečné neplatnosti viz závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. dubna 2022, č. j. 33 Cdo 60/2021-118; dostupném na www.nsoud.cz). Ta byla přitom sjednána v extrémně nepřiměřené výši, když průměrná úroková nákladová sazba (RPSN) střednědobých spotřebitelských úvěrů v červenci 2005 byla 14,57 % (databáze časových řad ARAD dostupná na https://www.cnb.cz). Protože jde o neplatnost jen části právního úkonu, je neplatnou jen tato část (§ 41 OZ). Soud tedy přistoupil ke korekci úrokové sazby na výši obvyklou požadovanou za úvěry, či půjčky, které poskytovaly peněžní instituce v době uzavření smlouvy, tedy ve výši 14,72 % ročně. To znamená, že pokud věřitelka poskytla žalované půjčku 5 000 Kč na dobu 9 měsíců za korigovaný úrok 14,72 % ročně, měla žalovaná celkem zaplatit 5 310 Kč. Jestliže tedy na tyto své závazky podle žalobkyně uhradila žalovaná 3 872,71 Kč, zbývá k vrácení půjčky částka 1 437,29 Kč. 9. Výrokem I. proto soud žalobě ve zbylém rozsahu vyhověl jen částečně a uložil žalované povinnost k placení částky 1 437,29 Kč jako nevrácené půjčky. Stejným výrokem soud také uložil žalované platit z takto určené jistiny úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 517 odst. 2 OZ, jehož poměrná výše odpovídá ustanovení § 1 nařízení vlády č. 142/1991 Sb. 10. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z § 1879 a násl. OZ s ohledem na smluvní postoupení žalované pohledávky žalobkyni. Lhůta pro splnění povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“). 11. Ve zbytku, tj. ohledně části nevrácené půjčky 2 685 Kč a úroku z prodlení z jistiny, ohledně níž nebyla žaloba důvodná, došlo k zamítnutí žaloby výrokem II. 12. Protože předchozí rozsudek řešil předmět řízení jen z části, jednalo se obsahově jen o částečný rozsudek ve smyslu § 152 odst. 2 OSŘ. Protože tato zjevná skutečnost nebyla v písemném vyhotovení částečného rozsudku ze dne 15. února tr. vyznačena, opravil soud z úřední povinnosti tuto nesprávnost výrokem III. ve smyslu § 164 OSŘ. 13. Výrokem IV. soud rozhodl o náhradě nákladů podle § 142 odst. 2 OSŘ. Protože převážně procesně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly, nepřiznal soud právo na tuto náhradu žádné z účastnic.