15 C 13/2023-28 — Okresní soud v Chebu

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 1. listopadu 2022 na zaplacení částky 18 905,50 Kč jakožto nedoplatku pohledávky, složené jednak z nevrácených úvěrů 3 544,80 Kč a 7 000 Kč (žalobkyní označováno také jako jistina) a jednak poplatků 2 143,60 Kč a 6 217,10 Kč. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném dále zaplacení úroku v poměru 30,00 % z nevráceného úvěru 3 544,80 Kč za období od 7. ledna 2021 do zaplacení, který kapitalizovala do 28. ledna 2022 v částce 1 143,20 Kč a z nevráceného úvěru 7 000 Kč za období od 29. července 2021 do zaplacení, který kapitalizovala do 28. ledna 2022 v částce 1 073,33 Kč. Stejnou žalobou se žalobkyně nakonec domáhala po žalovaném zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z nevráceného úvěru 3 544,80 Kč za období od 6. srpna 2020 do zaplacení, který kapitalizovala do 28. ledna 2022 v částce 439,48 Kč a z nevráceného úvěru 7 000 Kč za období od 24. prosince 2020 do zaplacení, který kapitalizovala do 28. ledna 2022 v částce 643,27 Kč. Platební povinnosti žalovaného ve vztahu k žalovanému nedoplatku úvěru 3 544,80 Kč a poplatku 2 143,60 Kč dovozovala žalobkyně ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [číslo] [obec], (dále jen„ úvěrující“) a žalovaným. Na základě této smlouvy poskytla podle tvrzení žalobkyně úvěrující žalovanému 6 000 Kč, které se žalovaný měl zavázat vrátit a zaplatit úvěrující dále souhrnný poplatek 5 402 Kč. To vše měl žalovaný splácet ve 45 týdenních (sedmidenních) splátkách po 254 Kč do 6. ledna 2021. Platební povinnosti žalovaného ve vztahu k žalovanému nedoplatku úvěru 7 000 Kč a poplatku 6217,10 Kč dovozovala žalobkyně ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi úvěrující a žalovaným. Na základě této smlouvy poskytla podle tvrzení žalobkyně úvěrující žalovanému 7 000 Kč, které se žalovaný měl zavázat vrátit a zaplatit úvěrující dále souhrnný poplatek 6 691 Kč. To vše měl žalovaný splácet ve 52 týdenních (sedmidenních) splátkách po 264 Kč do 28. července 2021. Žalovaný však úvěrující dosud nezaplatil žalované částky jistin a poplatků. S ohledem na nesplnění peněžité povinnosti žalovaného se žalobkyně dále domáhala zaplacení uvedeného úroku z prodlení z nevrácených úvěrů. Svou aktivní legitimaci pak žalobkyně zdůvodnila smlouvou o postoupení pohledávek, kterou uzavřela dne [datum] s úvěrující, na jejímž základě jí byly žalované pohledávky postoupeny. 2. S ohledem na státní občanství žalovaného jde o řízení s cizím prvkem, v němž soud posoudil svou mezinárodní příslušnost podle čl. 4 odst. 1 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, podle místa bydliště žalovaného v době zahájení řízení na území České republiky. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci bylo nařízeno první jednání na den 25. srpna tr. K jednání se nedostavil bez předchozí omluvy žalovaný. 4. Dokazováním soud zjistil, že došlo ke sjednání smluv [číslo] s uváděným obsahem s žalovaným. Z písemností zachycujících obsah těchto smluv soud dále zjistil, že jejich podpisy žalovaný současně stvrdil převzetí peněz v částkách 6 000 Kč a 7 000 Kč a zavázal se je vrátit věřitelce a zaplatit jí uváděné poplatky v uvedených splátkách. Dokazováním soud dále zjistil sjednání žalobkyní uváděné smlouvy o postoupení pohledávek, jíž došlo k postoupení žalovaných pohledávek žalobkyni. 5. Soud naopak nezjistil, že by se žalovaný měl zavázat platit další úrok v poměru 30 %, nebo že by úrok ve smlouvě uvedené v absolutní částce byl vyjádřením součtu kapitalizovaných úroků. Takové ujednání totiž písemné smlouvy neobsahují. Výslovný závazek k platbě úroku se váže vždy jen k absolutní částce, nikoli k poměrnému úroku. Podrobněji k tomuto závěru lze poukázat na odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. listopadu 2021, č. j. 64 Co 264/2021-58, jakožto soudu odvolacího v řízení vedeném před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 220/2020, jehož se žalobkyně ve věci s obdobnými skutkovými podklady také účastnila. 6. Rozhodným právem pro posouzení věci je v souladu s čl. 4 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), právo České republiky, neboť poskytovatel služeb (spotřebitelského úvěru) měl své sídlo na jejím území. 7. Z hlediska právní kvalifikace vedlejších plateb (poplatků) sjednaných ve smlouvě ze dne [datum] a ze dne [datum] nalézací soud posoudil zjištěný skutkový stav ve smyslu závěrů, vyjádřených např. v rozsudcích Krajského soudu v Plzni, jakožto odvolacího soudu, a to ze dne 3. srpna 2021, č. j. 64 Co 152/2021-50, nebo ze dne 15. června 2021, č. j. 64 Co 122/2021-53, anebo v rozsudku zdejšího soudu ze dne 9. srpna 2021, č. j. 11 C 208/2021-24, od nichž nemá důvod se odchýlit ve smyslu ustanovení § 13 OZ. Nosné důvody argumentačních závěrů uvedených rozhodnutí totiž dopadají i na právě řešenou věc (obsahově prakticky shodné smlouvy o dočasném přenechání peněžních prostředků věřitelkou dlužníkovi s totožnými kritickými ujednáními o odměně za nejrůznější úkony, které však svou faktickou povahou, s výjimkou poplatku za pojištění, odpovídají zcela základnímu administrování jakékoliv zápůjčky, půjčky či úvěru, jemuž je koneckonců vystaven i dlužník – vydlužitel či úvěrovaný). Vzhledem k tomu, že tato ujednání ve své povaze nepředstavují z podstatné části nic jiného, než právě a pouze běžné náklady spojené se správou jakéhokoliv úvěru, půjčky či zápůjčky, nemá nalézací soud ve shodě se závěry uvedenými v odkazovaných rozhodnutích (jež jsou žalobkyni známy, neboť také v odkazovaných řízeních vystupovala vždy na straně žalující) pochyb o tom, že jde o skrytou formu úplaty za dočasné přenechání peněžních prostředků (úroku), která v této výši představuje přepočítaný roční úrok 106,65 % u smlouvy ze dne [datum] a 146,50 % u smlouvy ze dne [datum]. Ujednání o sjednaném úroku ze zápůjčky, půjčky či úvěru v takové extrémní výši přitom zjevně představuje mnohonásobek obvyklých úrokových sazeb spotřebitelských úvěrů v daném místě a čase, jak je níže vysvětleno. 8. Vysvětlení žalobkyně, které soudu v této souvislosti poskytla v jiných řízeních o žalobách na vrácení zápůjček či úvěrů, odkazující obecně na úkony spojené s činnostmi jakéhokoli úvěrujícího, či zapůjčitele, jen potvrzuje výše uvedené hodnocení o tom, že ohledně poplatků za administrování půjčky a za inkaso splátek jde o paušalizaci nákladů na obvyklé úkony, jež věřitel činí při správě svých pohledávek, které by měly být kryty právě cenou poskytovaných peněz (jak je ostatně zjevně činěno i zde). Všechny sjednané platby žalovaného je tedy nutné vždy posuzovat jako úrokové zatížení žalovaného. 9. Soud tedy posoudil obě ujednání úvěrující a žalovaného jako platně uzavřené smlouvy o úvěru, jejichž režim podléhá § 2395 a násl. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). Smlouvy jsou ovšem neplatné pro rozpor s dobrými mravy v části týkající se úroku, pod jehož rozsah nutno zahrnout částku odpovídající shora uvedeným poplatkům, které představují skrytou formu odměny za poskytnutí peněz (úroku) ve smyslu § 2392 OZ. Ta byla sjednána v extrémně nepřiměřené výši, když průměrná úroková nákladová sazba (RPSN) střednědobých spotřebitelských úvěrů v srpnu 2019 byla 8,78 % a v prosinci 2019 byla 8,60 % (databáze časových řad ARAD dostupná na https://www.cnb.cz). Protože jde o neplatnost jen části právního jednání, je neplatnou jen tato část (§ 577 OZ; obdobně viz závěr, vyjádřený v rozsudku Nejvyšší soudu České republiky ze dne 25. ledna 2022, sp. zn. 33 Cdo 60/2021, dostupném na www.nsoud.cz). Soud tedy přistoupil ke korekci úrokové sazby na výši obvyklou požadovanou za úvěry, či zápůjčky, které poskytovaly peněžní instituce v době uzavření smlouvy (§ 1802 OZ), tedy ve výši 8,39 % ročně u smlouvy [číslo] ve výši 8,53 % u smlouvy [číslo]. To znamená, že pokud věřitelka poskytla žalovanému úvěr 6 000 Kč na dobu 11 měsíců za korigovaný úrok 8,39 % ročně, měl žalovaný celkem zaplatit 6 259 Kč. Jestliže tedy na tyto své závazky podle žalobkyně uhradil žalovaný celkem 5 650 Kč, zbývá k vrácení částka 609 Kč. Pokud jde o úvěr 7 000 Kč (první smlouva) na dobu 12 měsíců za korigovaný úrok 8,53 % ročně, měl žalovaný celkem zaplatit 7 332 Kč a jelikož nezaplatil nic, zbývá k vrácení částka 7 000 Kč na jistině a 332 Kč na úroku. 10. Výrokem I. proto soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost k placení 7 000 Kč jako nevráceného úvěru a úroku v částce 332 Kč ze smlouvy [číslo] částky 259 Kč jako nezaplaceného úroku a 350 Kč jako nevráceného úvěru ze smlouvy [číslo] neboť podle § 1932 odst. 2 OZ je nutné plnění započítávat nejprve na jistinu úvěru. 11. Výrokem I. soud také uložil žalovanému platit z takto určené jistiny úrok z prodlení