15 C 172/2022-23 — Okresní soud v Chebu

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 25. února 2022 na vrácení půjčky 12 tis. Kč (žalobkyní označováno také jako jistina) a zaplacení poplatku 2 584 Kč (žalobkyní označeno také jako kapitalizovaný úrok). Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované dále zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z této žalované jistiny za období od 2. července 2015 do zaplacení. Platební povinnost žalované ve vztahu k žalovanému nedoplatku půjčky dovozovala žalobkyně ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [číslo] [obec], (dále jen„ věřitelka“) a žalovanou. Na základě této smlouvy poskytla podle tvrzení žalobkyně věřitelka žalované 12 000 Kč, které se žalovaná měla zavázat vrátit a zaplatit věřitelce dále souhrnný poplatek 8 352 Kč. To vše měla žalovaná splácet v 53 týdenních splátkách po 384 Kč. Žalovaná však věřitelce dosud nezaplatila žalovanou jistinu, když uhradila celkem jen 5 768 Kč S ohledem na nesplnění peněžité povinnosti žalované se žalobkyně dále domáhala zaplacení uvedeného úroku z prodlení z nevrácené půjčky. Svou aktivní legitimaci pak žalobkyně zdůvodnila smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž základě jí byly žalované pohledávky postoupeny, kterou uzavřela dne [datum] se [právnická osoba] [anonymizováno], jakožto postupitelkou pohledávek, která je získala na základě smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené dne [datum] s věřitelkou. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 15. února tr. K jednání se nedostavila žádná z účastnic, ani zástupce žalobkyně, přičemž pouze strana žalující svou neúčast předem omluvila. Před samotným projednáním věci se soud zabýval tím, zda je s ohledem na neznámý pobyt žalované a její procesní pasivitu pro další vedení řízení nebytné chránit procesní zájmy žalované ustanovením opatrovníka postupem podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“). Soud přitom v průběhu řízení nezjistil, že by se žalobkyně, nebo jiná osoba snažily právě s ohledem na tuto skutečnost získat pro sebe neoprávněnou výhodu. Proto s odkazem na ustanovení § 18 odst. 1 věta první OSŘ soud procesní zastupování žalované nezajišťoval, neboť kvalifikované zastoupení účastníka, který nemá zájem v řízení aktivně bránit svá práva, na náklady státu a z ingerence soudu by bylo porušením zásady rovnosti účastníků, zakotvené v § 18 odst. 1 OSŘ. Dokazováním soud zjistil, že došlo ke sjednání smlouvy [číslo] s uváděným obsahem s žalovanou. Z písemnosti zachycujících obsah této smlouvy soud dále zjistil, že jejím podpisem žalovaná současně stvrdila převzetí peněz v částce 12 000 Kč a zavázala se je vrátit věřitelce a zaplatit jí uváděný poplatek v uvedených splátkách. Dokazováním soud dále zjistil sjednání žalobkyní uváděných smluv, jimiž postupně došlo k postoupení žalovaných pohledávek žalobkyni. Z hlediska právní kvalifikace vedlejších plateb (poplatku) nalézací soud posoudil zjištěný skutkový stav ve smyslu závěrů, vyjádřených např. v rozsudcích Krajského soudu v Plzni, jakožto odvolacího soudu, a to ze dne 3. srpna 2021, č. j. 64 Co 152/2021-50, nebo ze dne 15. června 2021, čj. 64 Co 122/2021-53, anebo v rozsudku zdejšího soudu ze dne 9. srpna 2021, čj. 11 C 208/2021-24, od nichž nemá důvod se odchýlit ve smyslu ustanovení § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). Nosné důvody argumentačních závěrů uvedených rozhodnutí totiž dopadají i na právě řešenou věc (obsahově prakticky shodné smlouvy stejné věřitelky o dočasném přenechání peněžních prostředků věřitelkou dlužníkovi s totožnými kritickými ujednáními o odměně za nejrůznější úkony, které však svou faktickou povahou odpovídají zcela základnímu administrování jakékoliv zápůjčky, půjčky či úvěru, jemuž je koneckonců vystaven i dlužník – vydlužitel či úvěrovaný). Vzhledem k tomu, že tato ujednání ve své povaze nepředstavují z podstatné části nic jiného, než právě a pouze běžné náklady spojené se správou jakéhokoliv úvěru, půjčky či zápůjčky, nemá nalézací soud ve shodě se závěry uvedenými v odkazovaných rozhodnutích pochyb o tom, že jde o skrytou formu úplaty za dočasné přenechání peněžních prostředků (úroku), která v této výši představuje přepočítaný roční úrok 110,86 %. Ujednání o sjednaném úroku ze zápůjčky, půjčky či úvěru v takové extrémní výši přitom zjevně představuje mnohonásobek obvyklých úrokových sazeb spotřebitelských úvěrů v daném místě a čase. Soud tedy posoudil ujednání věřitelky a žalované jako platně uzavřenou smlouvu o půjčce, jejíž režim s ohledem na čas předání půjčky podléhá podle ustanovení § 3028 OZ a § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ64“). Tato smlouva je ovšem neplatná pro rozpor s dobrými mravy (§ 39 OZ) v části týkající se úroku, pod jehož rozsah nutno zahrnout částku odpovídající shora uvedenému souhrnnému poplatku, který představuje skrytou formu odměny za poskytnutí peněz (úroku) ve smyslu § 41a odst. 1 OZ. Ta byla přitom sjednána v extrémně nepřiměřené výši, když průměrná úroková nákladová sazba (RPSN) střednědobých spotřebitelských úvěrů v [měsíc] [rok] byla 14 % (databáze časových řad ARAD dostupná na https://www.cnb.cz). Protože jde o neplatnost jen části právního úkonu, je neplatnou jen tato část (§ 41 OZ). Soud tedy přistoupil ke korekci úrokové sazby na výši obvyklou požadovanou za úvěry, či půjčky, které poskytovaly peněžní instituce v době uzavření smlouvy, tedy ve výši 14 % ročně. To znamená, že pokud věřitelka poskytla žalované půjčku 12 000 Kč na dobu 12 měsíců za korigovaný úrok 14 % ročně, měla žalovaná celkem zaplatit 12 924 Kč. Jestliže tedy na tyto své závazky podle žalobkyně uhradila žalovaná 5 768 Kč, zbývá k vrácení půjčky částka 7 156 Kč. Výrokem I. proto soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalované povinnost k placení částky 7 156 Kč jako nevrácené půjčky. Stejným výrokem soud také uložil žalované platit z takto určené jistiny úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 517 odst. 2 OZ, jehož poměrná výše odpovídá ustanovení § 1 nařízení vlády č. 142/1991 Sb. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z § 1879 a násl. OZ s ohledem na smluvní postoupení žalované pohledávky žalobkyni. Lhůta pro splnění povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“). Ve zbytku, tj. ohledně části nevrácené půjčky 4 844 Kč, úroku 2 584 Kč a úroku z prodlení z jistiny, ohledně níž nebyla žaloba důvodná, došlo k zamítnutí žaloby výrokem II. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ, podle kritéria poměru procesního úspěchu ve věci. Protože poměr procesního úspěchu účastnic je přibližně stejný (11 549,82 ku 10 402), nepřiznal soud právo na tuto náhradu žádné z účastnic.