15 C 41/2023-197 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 27. ledna tr. se žalobkyně domáhala po žalovaném placení výživného původně ve výši 35 tis. Kč měsíčně od 1. února 2023. K odůvodnění žaloby uvedla, že účastníci řízení jsou manželé, že dne 23. listopadu 2022 se žalovaný odstěhoval ze společné domácnosti a podal návrh na rozvod manželství. Od té doby přestal žalobkyni poskytovat jakékoli finanční prostředky a žalobkyně nemá z čeho uspokojovat své životní náklady a potřeby své dcery. Tvrzení o svých poměrech žalobkyně dále doplňovala, jak je níže uvedeno. 2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Namítal, že potřeby žalobkyně jsou zajištěny tím, že z jeho bankovního účtu vybrala/převedla koncem roku 2022 peníze. Žalobkyně má také vlastní finanční prostředky a na výživu její dcery je placeno výživné otcem dítěte. Sám má náklady spojené s dojížděním do zaměstnání ve výši 4 tis. Kč měsíčně a jeho příjem ze závislé činnosti byl ovlivněn jednorázovým inflačním doplatkem zaměstnavatele a příspěvkem na dovolenou. Žalovaný byl dále v lednu tr. nucen vrátit 24 840 Kč správci daně, jako neoprávněně uplatněnou slevu na dani na manželku za zdaňovací období roku 2020, protože příjem žalobkyně v té době přesáhl zákonem stanovený limit, přestože žalobkyně své příjmy potvrdila čestným prohlášením. Žalovaný poukazoval na to, že žalobkyně vlastní pozemky na [země] a je výhradní vlastnicí novostavby domu v [obec], který je zatížen zástavním právem banky, zajišťující ovšem společný dluh z úvěru účastníků. 3. Podle návrhu žalobkyně bylo usnesením zdejšího soudu ze dne 16. března tr., čj. 15 C 41/2023-69, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 25. dubna tr., čj. 11 Co 72/2023-89, žalovanému předběžně uloženo, aby od února tr. platil žalobkyni výživné 25 tis. Kč měsíčně. 4. Na jednání před soudem vzala žalobkyně v průběhu řízení žalobu částečně zpět tak, že se poté domáhala placení výživného ve výši 25 tis. Kč měsíčně. Žalobkyně poukazovala na nemorálnost jednání žalovaného, který žalobkyni opustil v době, kdy se stala invalidní a ponechal ji bez prostředků. Zatímco příjem žalovaného přesahuje 80 tis. Kč měsíčně, pobírá žalobkyně jen invalidní důchod, jehož dávky byly vypláceny až od dubna tr. Pokud z něj zaplatí všechny nezbytné výdaje, zbývá jí k využití částka 6 až 7 tis. Kč měsíčně. Žalovaný sice hradí ze svého příjmu splátky úvěrů, jde však o společné dluhy. Vlastnické právo k nemovitostem je podle žalobkyně nevýznamné, neboť také žalovaný je vlastníkem, resp. spoluvlastníkem nemovitostí a pozemky žalobkyně na Slovensku jsou bez hodnoty. Pokud by tedy měla být zachována stejná životní úroveň účastníků, měl by žalovaný měsíčně žalobkyni platit právě 25 tis. Kč, a to do 10. dle každého kalendářního měsíce. 5. Výrokem IV. soud řízení zastavil v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/12963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“) a dále se zabýval jen důvodností nároku na výživné 25 tis. Kč měsíčně. 6. Žalovaný v reakci na to hodnotil, že běžné výdaje účastníků jsou přibližně stejné. Nesouhlasil s tím, že by žalobkyně byla ponechána bez prostředků. Jednak je schopna se postarat nejen o sebe a o svou dceru, a jednak disponovala penězi vybranými z jeho účtu a z dalších zdrojům, na které v průběhu řízení odkazovala (úvěry či zápůjčky od rodiny). Jen z toho, že je žalobkyně invalidní nelze jeho nemorálnost dovozovat. Celková životní úroveň účastníků je nutno posuzovat nejen s ohledem na jejich příjmy, ale je nezbytné zohlednit také vlastnění nemovitostí. Jako adekvátní hodnotil žalovaný výživné 15 tis. Kč měsíčně. 7. Mezi účastníky bylo nesporné, že: a) Žalobkyně neměla do konce března tr. žádný pravidelný příjem, neboť v důsledku svého zdravotního stavu byla v dlouhodobé pracovní neschopnosti a od 1. listopadu 2022 jí již nebyla přiznána výplata dávek nemocenského pojištění. Žalobkyně byla rozhodnutím okresní správy sociálního zabezpečení uznána invalidní pro III. stupeň invalidity, avšak teprve od dubna tr. pobírala prozatímní dávku důchodového pojištění 18 852 Kč měsíčně. Invalidní důchod byl poté žalobkyni přiznán ve výši 18,5 tis. Kč měsíčně a od června 2023 byl zvýšen na 19 593 Kč měsíčně, přičemž příslušné částky této dávky byly žalované vyplaceny zpětně. Žalobkyně vlastní pozemky v [obec], evidované v katastru nemovitostí v [katastrální uzemí] v okrese [obec] jako stavební parcela [číslo] jejíž součástí je stavba rodinného domu [adresa] a jako zahrada - pozemková parcela [číslo] Tyto nemovitosti jsou zatíženy zástavním právem společnosti [právnická osoba], k zajištění společného dluhu účastníků ve výši 4 mil. Kč z hypotečního úvěru. Dále žalobkyně vlastní podíl vlastnického práva na pozemcích ve [země], v obci [název], okrese [název ], které jsou v katastru nemovitostí Slovenské republiky evidovány v katastrál-ním území [kat území], a to jako orná půda s parcelním [číslo] katastrální rozlohou [výměra] s podílem žalobkyně [číslo] a jako zahrada s parcelním [číslo] katastrální rozlohou [výměra] s podílem žalobkyně [číslo]. Žalobkyně pečuje o svou dosud nezletilou dceru. Žalobkyně v prosinci 2022 vybrala z účtu žalovaného 1 550 EUR a v lednu 2023 převedla z účtu žalovaného na svůj účet 1 650 EUR. Nyní již k účtu žalovaného nemá přístup. b) Žalovaný má příjem ze zaměstnání a z výsluhového příspěvku. Mzda do koce roku 2022 dosahovala cca 53 tis. Kč měsíčně. Za měsíce leden až červen tr. pak tento příjem po jednotlivých měsících činil 2 121,16 EUR, 2 042,07 EUR, 2 169,64 EUR, 2 169,98 EUR, 2 344,11 EUR a 2 731,36 EUR. Výsluhový příspěvek byl od ledna tr. vyplácen po 24 399 Kč měsíčně a od června tr. byl zvýšen na 24 880 Kč měsíčně. Žalovaný je vlastníkem podílu o velikosti ½ na pozemcích v [obec] – [část obce], které jsou evidovány v katastru nemovitostí v [katastrální uzemí] v okrese [obec] jako stavební parcela [číslo] jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa] a jako zahrada - pozemková parcela [číslo]. V tomto domě žalovaný bydlí se svou matkou, když společnou domácnost účastníků opustil v listopadu 2022. Vlastní dále pozemek v téže části obce, evidovaný v katastru nemovitostí v témže katastrálním území jako ostatní plocha – pozemková parcela [číslo]. Žalovaný denně dojíždí do zaměstnání [značka automobilu] po trase dlouhé cca 46 km. c) Účastníci řízení jsou manželé a společně vlastní [značka automobilu], který užívá žalovaný, a [značka automobilu], který užívá žalobkyně. Účastníky tíží společné dluhy, a to hypoteční úvěr zajištěný zástavou uvedenou pod písm. a), který je splácen po 17 802,40 Kč měsíčně (16 086,40 Kč jako splátka úvěru a 946 Kč jako pojistné), spotřebitelský úvěr 100 tis. Kč, který je splácen po 1 962 Kč měsíčně, spotřebitelský úvěr 150 tis. Kč, který je splácen po 1 884 Kč měsíčně, a spotřebitelský úvěr z kreditní karty, který je splácen po 1 736,49 Kč měsíčně. Tyto společné dluhy účastníků hradí od listopadu 2022 žalovaný. Soud vzal tato shodná tvrzení za své skutkové zjištění v souladu s § 120 odst. 3 OSŘ. 8. Po dokazování soud zjistil, že průměrná spotřeba [značka automobilu] činí 10,2 NM/100 km; že žalovaný zaplatil od ledna do března 2023 finančnímu úřadu jako doplatek daně z příjmu s úrokem z prodlení částku 53 221 Kč; že splatnost spotřebitelského úvěru podle příslušné smlouvy se splátkou 1 884 Kč měsíčně končí 15. prosince tr. a se splátkou 1 962 Kč měsíčně končí 15. prosince 2028; že žalobkyni byla od června tr. zvýšena dávka invalidního důchodu na 19 593 Kč měsíčně a za dobu od 2. listopadu 2022 do 21. srpna 2023 jí byla dne 22. června tr. vyplacena částka 105 360 Kč. Tato zjištění vyplývají z technického průkazu uvedeného vozidla, vyrozumění a výzvy finančního úřadu a ze smluv o úvěru, předložených žalovaným a z výpisu z účtu č. [bankovní účet], který žalovaný označil k důkazu. Protože účastníci k těmto důkazům a skutečnostem z nich vyplývajícím neměli námitky, není nutné školsky přiřazovat každé jednotlivé zjištění ke konkrétnímu důkaznímu prostředku. 9. Z vlastní činnosti je soudu známo, že dosud nepravomocným rozsudkem zdejšího soudu, vyhlášeným na jednání dne 23. června 2023 ve věci péče o nezletilou dceru žalobkyně, byla soudem schválena dohoda rodičů dítěte spočívající mj. v tom, že otec dítěte se zavázal hradit výživné pro nezletilou ve výši 6 tis. Kč měsíčně od září 2020 do červena 2023 a ve výši 7 tis. Kč měsíčně od července 2023 s tím, že výše výživného 7 tis. Kč bude snížena o polovinu případně přiznané sociální dávky kindergeld pro nezletilou příslušným orgánem Spolkové republiky Německo. Nedoplatek takto sjednaného výživného v částce 92 tis. Kč bude splácen po 3 tis. Kč měsíčně spolu s běžným výživným. Protokol z tohoto jednání byl také využit při dokazování s ohledem na to, že žalovaný nebyl účastníkem řízení péče o nezletilou. 10. Základem pro rozhodnutí soudu je zásada stejné životní úrovně manželů zakotvená v § 697 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). Tu nelze chápat mechanicky jen v závislosti na příjmech manželů, ale ovlivňují ji jistě i