15 C 480/2022-18 — Okresní soud v Chebu

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 12. září 2022 na zaplacení částky 28 260 Kč s úrokem z prodlení podle výroků I. a II. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný s žalobcem uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru ve výši 36 360,00 Kč (skládající se z půjčené částky 20 000,00 Kč a souhrnného poplatku 16 360,00 Kč), podle které měl splácet týdně 606,00 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Zaplacená částka 8 100,00 Kč se započetla na půjčenou jistinu v poměru 56. 497% a v poměru 43. 503% na souhrnný poplatek... Žalovaná částka 28 260,00 Kč se skládá z nesplacené půjčené jistiny (z každé splátky na jistinu započteno v poměru 56. 497%) a z nesplacené části souhrnného poplatku (z každé splátky na souhrnný poplatek započteno v poměru 43. 503% - souhrn úroku, poplatku za zpracování a doručení úvěru a poplatku za hotovostního inkasa splátek - týdenní výběr splátek v místě bydliště klienta) ... V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek … stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Podle platební historie … ovšem žalovaný splácel nepravidelně, takže žalobce dosud uhrazenou částku žalovaným ve výši 8 100,00 Kč, vydělil týdenní splátkou 606,00 Kč a vypočetl tak, kdy se žalovaný skutečně dostal do prodlení, pokud by splácel tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky žalobce by podle tohoto klíče nastala již ke dni 24.02.2021. Žalobce ovšem ve své žalobě požaduje zákonný úrok z prodlení pouze od doby předepsané splatnosti smlouvy, tedy žalobce nechal uplynout celou lhůtu k zaplacení úvěru a jako datum splatnosti určuje 12.01.2022 a datum prodlení ke dni 13.01.2022. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ve věci bylo nařízeno první jednání na den 21. června tr. K jednání se nedostavila žádný z účastnic, přičemž pouze neúčast žalobkyně byla předem omluvena. Jen nepřímo ze skutkových tvrzení vyplývalo (ze slov půjčená částka), že žalobkyně měla podle smlouvy poskytnout žalované jen 20 tis. Kč, nikoli uváděných 36 360 Kč. Tuto částku se však zřejmě měla žalovaná zavázat žalobkyni zaplatit za ono půjčení po 606 Kč týdně. Takto měla žalovaná splatit ovšem jen 8 100 Kč, nedoplatek tedy činil právě žalovaných 28 260 Kč, jež zřejmě představovaly z částky 15 423, 743 Kč (20 000 – 8 100*0, 5649) nevrácený úvěr a z částky 12 836, 257 Kč (16 360 – 8100, 43503) souhrnný poplatek, zahrnující poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek. Dokazováním soud zjistil, že došlo ke sjednání uváděné smlouvy a došlo také k předání 20 000 Kč žalované, která se zavázala je vrátit žalobkyni a zaplatit uváděné poplatky v uvedených splátkách. Z hlediska právní kvalifikace vedlejších plateb (poplatku) sjednaných ve smlouvě ze dne [datum] nalézací soud posoudil zjištěný skutkový stav ve smyslu závěrů, vyjádřených např. v rozsudcích Krajského soudu v Plzni, jakožto odvolacího soudu, a to ze dne 3. srpna 2021, č. j. 64 Co 152/2021-50, nebo ze dne 15. června 2021, č. j. 64 Co 122/2021-53, anebo v rozsudku zdejšího soudu ze dne 9. srpna 2021, č. j. 11 C 208/2021-24, od nichž nemá důvod se odchýlit ve smyslu ustanovení § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). Nosné důvody argumentačních závěrů uvedených rozhodnutí totiž dopadají i na právě řešenou věc (obsahově prakticky shodné smlouvy o dočasném přenechání peněžních prostředků věřitelkou dlužnici s totožnými kritickými ujednáními o odměně za nejrůznější úkony, které však svou faktickou povahou odpovídají zcela základnímu administrování jakékoliv zápůjčky, půjčky či úvěru, jemuž je koneckonců vystavena i dlužnice – vydlužitelka či úvěrovaná). Vzhledem k tomu, že tato ujednání ve své povaze nepředstavují z podstatné části nic jiného, než právě a pouze běžné náklady spojené se správou jakéhokoliv úvěru, půjčky či zápůjčky, nemá nalézací soud ve shodě se závěry uvedenými v odkazovaných rozhodnutích pochyb o tom, že jde o skrytou formu úplaty za dočasné přenechání peněžních prostředků (úroku). Zřejmě jen poplatek za hotovostní inkaso splátek úvěru se vymyká obvyklým úkonům, jež jsou se správou úvěru spojeny. Žalobkyně však neuvedla, jakou část poplatku tvořily právě tyto náklady a zda k inkasování docházelo stále i poté, co ke splácení úvěru již nemělo docházet. Proto nebylo možné je od ostatních částí souhrnného poplatku oddělit. Všechny sjednané platby žalované proto soud posoudil jako úrokové zatížení žalované, jež představuje přepočítaný roční úrok 110,35 %. Ujednání o sjednaném úroku v takové extrémní výši přitom zjevně představuje mnohonásobek obvyklých úrokových sazeb spotřebitelských úvěrů v daném místě a čase, jak je níže vysvětleno. Soud tedy posoudil ujednání žalobkyně a žalované jako platně uzavřenou smlouvu o úvěru, jejíž režim podléhá § 2395 a násl. OZ Smlouva je ovšem neplatná pro rozpor s dobrými mravy v části týkající se úroku, pod jehož rozsah nutno zahrnout částku odpovídající shora uvedeným poplatkům, které představují skrytou formu odměny za poskytnutí peněz (úroku) ve smyslu § 2392 OZ. Ta byla sjednána v extrémně nepřiměřené výši, když průměrná úroková nákladová sazba (RPSN) střednědobých spotřebitelských úvěrů v [měsíc] [rok] byla 8,21 % (databáze časových řad ARAD dostupná na https://www.cnb.cz). Protože jde o neplatnost jen části právního jednání, je neplatnou jen tato část (§ 577 OZ; ohledně jen částečné neplatnosti viz závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. dubna 2022, čj. 33 Cdo 60/2021-118; dostupném na www.nsoud.cz). Soud tedy přistoupil ke korekci úrokové sazby na výši obvyklou požadovanou za úvěry, či zápůjčky, které poskytovaly peněžní instituce v době uzavření smlouvy (§ 1802 OZ), tedy ve výši 8,21 % ročně. To znamená, že pokud žalobkyně poskytla žalované úvěr 20 000 Kč na dobu 14 měsíců za korigovaný úrok 8,21 % ročně, měla žalovaná celkem zaplatit 21 042 Kč. Jestliže tedy na tyto své závazky podle žalobkyně uhradila žalovaná celkem 8 100 Kč, zbývá k zaplacení již jen 12 942 Kč. Protože žalobkyně uváděla, že podle smlouvy započítala ze splátek žalované nejméně 43,503 % na úrok, byl také ve smyslu § 1932 odst. 1 OZ úrok 1 042 Kč již zcela zaplacen a celý nedoplatek tedy představuje nevrácený úvěr. Výrokem I. proto soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalované povinnost k placení částky 12 942 Kč jako nevráceného úvěru. Výrokem I. soud také uložil žalované platit z takto určené jistiny úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 OZ, jehož poměrná výše odpovídá ustanovení § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Prodlení žalované s placením této částky nastalo jistě před datem, od nějž je toto příslušenství žalováno. Lhůta pro splnění povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. Ve zbytku žalovaného úvěru 2 481, 743 Kč (15 423,743 – 12 942) a poplatku (úroku) 12 836, 257 Kč a ve zbytku úroku z prodlení ohledně níž nebyla žaloba důvodná, a proto byla výrokem II. zamítnuta. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem III. ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ. Protože převážně procesně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly, nepřiznal soud právo na náhradu nákladů řízení žádné z účastnic.