16 C 101/2023-17 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částky s příslušenstvím uvedené v bodech I. a II. výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovanou dvě smlouvy o úvěru, a to dne 3. 9. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] dne 16. 11. 2019 smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě prvé uvedené smlouvy o úvěru poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s částkou 13 125 Kč sestávající z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 683 Kč, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení částku ve výši 6 020 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 422 Kč, to vše v pravidelných 60 týdenních splátkách po 469 Kč. Žalovaná nedostála své povinnosti vyplývající z uvedené smlouvy, když sjednané splátky nehradila řádně a včas, na svém dluhu uhradila částku v souhrnné výši 14 790 Kč. Na základě druhé uvedené smlouvy o úvěru poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s částkou 19 660 Kč sestávající z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 9 634 Kč, odměny za zpracování úvěru a za další péči o zákazníka ve výši 10 026 Kč, to vše v pravidelných 78 týdenních splátkách po 509 Kč. Žalovaná opět nedostála své povinnosti vyplývající z uvedené smlouvy, sjednané splátky nehradila řádně a včas, když na svém dluhu uhradila pouze částku 9 660 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, s datem účinnosti k témuž dni, byly pohledávky za žalovanou vyplývající z předmětných smluv postoupeny žalobkyni. Žalovaná dlužné částky ani přes předžalobní výzvu nezaplatila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), bez nařízení jednání. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 3. 9. 2019 [číslo] bylo zjištěno, že na základě předmětné smlouvy se společnost [právnická osoba], [IČO], zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč s tím, že částka ve výši 5 144 Kč bude použita na splacení zůstatku dlužné částky žalované z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce [číslo] částka ve výši 9 856 Kč bude žalované vyplacena. Žalovaná se zavázala vrátit uvedené společnosti spolu s jistinou poplatek ve výši 13 125 Kč sestávající z úroku ve výši 2 683 Kč, odměny za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 6 020 Kč a odměny za vedení zákaznického účtu ve výši 4 422 Kč, a to v pravidelných 60 týdenních splátkách po 469 Kč. Dle předmětné smlouvy činí úrok 29 % ročně a RPSN činí 234,69 %. Z obsahu smlouvy bylo dále zjištěno, že pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení a také byly sjednány paušální náhrady výdajů spojených s upomínáním. Z přehledu plateb vyplývá, že žalovaná zaplatila celkem částku 14 790 Kč. 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 16. 11. 2019 [číslo] bylo zjištěno, že na základě předmětné smlouvy se společnost [právnická osoba], [IČO], zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč s tím, že částka ve výši 4 462 Kč bude použita na splacení zůstatku dlužné částky žalované z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce [číslo] částka ve výši 15 538 Kč bude žalované vyplacena. Žalovaná se zavázala vrátit uvedené společnosti spolu s jistinou poplatek ve výši 19 660 Kč sestávající z úroku ve výši 9 634 Kč a odměny za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 10 026 Kč, a to v pravidelných 78 týdenních splátkách po 509 Kč. Dle předmětné smlouvy činí úrok 56 % ročně a RPSN činí 180,28 %. Z obsahu smlouvy bylo dále zjištěno, že pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení a také byly sjednány paušální náhrady výdajů spojených s upomínáním. Z přehledu plateb vyplývá, že žalovaná zaplatila celkem částku 9 660 Kč. 6. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 včetně seznamu postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že pohledávky za žalovanou, které jsou předmětem tohoto řízení, byly postoupeny na žalobkyni. Žalované bylo postoupení pohledávek oznámeno dopisem ze dne 30. 1. 2022, které bylo žalované zasláno dle podacího lístku dne 24. 2. 2022. Žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána ještě předžalobní výzvou ze dne 15. 11. 2022, která byla žalované zaslána téhož dne, jak vyplývá z podacího lístku. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byly dne 3. 9.2019 a 16. 11. 2019 uzavřeny smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o.z., nicméně soud shledal, že předmětné úvěrové smlouvy jsou absolutně neplatné, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. K tomuto závěru vedly soud následující skutečnosti. Ve smlouvě ze dne 3. 9. 2019 si smluvní strany sjednaly úrok ve výši 2 683 Kč, poplatek za zpracování úvěru ve výši 6 020 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu ve výši 4 422 Kč. Soud se zabýval podstatou těchto poplatků a shledal, že se v případě obou poplatků nejedná o poplatek odpovídající reálně poskytnutým službám, nýbrž jde o odměnu za poskytnutí peněžních prostředků. Tyto poplatky lze tedy ve své podstatě považovat za cenu poskytnutých peněz, a tedy za úrok. K obdobným závěrům pak soud dospívá i v případě smlouvy ze dne 16. 11. 2019. Zde si smluvní strany ujednaly vedle úroku ve výši 9 634 Kč poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru a péči o zákazníka v částce 10 026 Kč. I v případě tohoto poplatku má soud za to, že se nejedná o poplatek odpovídající reálně poskytnutým službám, nýbrž jde o odměnu za poskytnutí peněžních prostředků, a tedy o úrok. V případě obou uzavřených smluv tak byl sjednán úrok, který téměř dosahuje výše poskytnuté jistiny. Podle závěrů Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp.zn. 33 Odo 234/2005, sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 a sp.zn. 33 Odo 236/2005) nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Jestliže však v nyní projednávané věci byl sjednán úrok, který téměř dosahuje výše poskytnuté jistiny, nemůže taková výše úroku ve světle shora uvedené judikatury obstát. Ujednání o úroku (poplatku) je tak proto pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 588 o.z. absolutně neplatné. 9. S ohledem na závěr o neplatnosti ujednání o úroku se soud zabýval otázkou, zda lze v daném případě postupovat podle § 576 o.z. ve spojení s § 1802 o.z., tedy oddělit tuto neplatnou část od ostatního ujednání úvěrových smluv a následně úrok stanovit ve výši úroku obvyklého, který poskytují banky v místě bydliště dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smluv. Dospěl však k závěru, že tento postup není na místě, neboť uzavřené úvěrové smlouvy je nutné hodnotit komplexně. Je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byly úvěrové smlouvy uzavřeny a k jejich dalšímu obsahu. Smlouvy byly uzavřeny adhezním způsobem; žalovaná akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohla reálně nijak ovlivnit. Dále je nutno uvést, že žalovaná je pro případ prodlení stižena smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Nutno přitom podotknout, že smluvní pokuta je stanovena na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Rovněž nelze opomenout paušální náhrady výdajů spojených s upomínáním ve výši 300 Kč až 1 000 Kč. A nelze opomenout ani skutečnost, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, že by byla porušena povinnost ze strany žalobkyně. Soud tak s ohledem na nepřiměřeně vysoký úrok a další ujednání sankční povahy, které smlouvy obsahují, uzavírá, že se předmětné úvěrové smlouvy zjevně příčí dobrým mravům, a proto jsou neplatné ve smyslu § 588 o.z., kdy soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu. 10. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 11. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plně