16 C 195/2023-16 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částky s příslušenstvím uvedené v bodech I. a II. výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovaným dne 24. 6. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s částkou 12 888 Kč sestávající z kapitalizovaného smluvního úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku, to vše v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný nedostál své povinnosti vyplývající z uvedené smlouvy, když sjednané splátky nehradil řádně a včas, na svém dluhu uhradil částku v souhrnné výši 5 899,99 Kč. V souladu se smluvním ujednáním vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, kterou žalobkyně požaduje z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 12 040,21 Kč za dobu od 25. 8. 2022 do 15. 1. 2023 ve výši 1 733,79 Kč. Na základě Rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne 4. 4. 2022 ve spojení s Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2023 byla pohledávka za žalovaným vyplývající z předmětné smlouvy s účinností ke dni 3. 2. 2023 postoupena na žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku ani přes předžalobní výzvu nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), bez nařízení jednání. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 24. 6. 2021 [číslo] bylo zjištěno, že na základě předmětné smlouvy se společnost [právnická osoba], [IČO], zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit uvedené společnosti spolu s jistinou poplatek v souhrnné výši 12 888 Kč sestávající z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 444 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, nákladů na poskytnutí úvěru ve výši 1 394 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 700 Kč, to vše v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Dle předmětné smlouvy činí úrok 15 % ročně a RPSN činí 272,44 %. Z obsahu smlouvy bylo dále zjištěno, že pro případ prodlení žalovaného byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení a také byly sjednány paušální náhrady výdajů spojených s upomínáním ve výši 250 Kč a 1 500 Kč. Z Rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne 4. 4. 2022 ve spojení s Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2023, včetně seznamu postupovaných pohledávek, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným, která je předmětem tohoto řízení, byla s účinností ke dni 3. 2. 2023 postoupena na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávek oznámeno dopisem ze dne 9. 2. 2023, které bylo žalovanému zasláno dle podacího lístku dne 10. 2. 2023. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván ještě předžalobní výzvou ze dne 24. 5. 2023, která byla žalovanému zaslána dne 29. 5. 2023, jak vyplývá z podacího lístku. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 24. 6. 2021 uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o.z., nicméně soud shledal, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. K tomuto závěru vedly soud následující skutečnosti. V předmětné smlouvě si smluvní strany sjednaly vedle úroku ve výši 1 444 Kč poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na poskytnutí úvěru ve výši 1 394 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 700 Kč. Soud se zabýval podstatou těchto poplatků a shledal, že se nejedná o poplatky odpovídající reálně poskytnutým službám, nýbrž jde o odměnu za poskytnutí peněžních prostředků. Tyto poplatky lze tedy ve své podstatě považovat za cenu poskytnutých peněz, a tedy za úrok. V projednávané věci tak byl sjednán úrok, který téměř dosahuje výše poskytnuté jistiny. Podle závěrů Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp.zn. 33 Odo 234/2005, sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 a sp.zn. 33 Odo 236/2005) nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Jestliže však v nyní projednávané věci byl sjednán úrok, který téměř dosahuje výše poskytnuté jistiny, nemůže taková výše úroku ve světle shora uvedené judikatury obstát. Ujednání o úroku (poplatku) je tak proto pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 588 o.z. absolutně neplatné. 7. S ohledem na závěr o neplatnosti ujednání o úroku se soud zabýval otázkou, zda lze v daném případě postupovat podle § 576 o.z. ve spojení s § 1802 o.z., tedy oddělit tuto neplatnou část od ostatního ujednání úvěrové smlouvy a následně úrok stanovit ve výši úroku obvyklého, který poskytují banky v místě bydliště dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smluv. Dospěl však k závěru, že tento postup není na místě, neboť uzavřenou úvěrovou smlouvu je nutné hodnotit komplexně. Je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla úvěrová smlouva uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhezním způsobem; žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, resp. právní předchůdkyní žalobkyně, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Dále je nutno uvést, že žalovaný je pro případ prodlení stižen smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Nutno přitom podotknout, že smluvní pokuta je stanovena na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Rovněž nelze opomenout paušální náhrady výdajů spojených s upomínáním ve výši 250 Kč až 1 500 Kč. A nelze opomenout ani skutečnost, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, že by byla porušena povinnost ze strany žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně. Soud tak s ohledem na nepřiměřeně vysoký úrok a další ujednání sankční povahy, které smlouva obsahuje, uzavírá, že se předmětná úvěrová smlouva zjevně příčí dobrým mravům, a proto je neplatná ve smyslu § 588 o.z., kdy soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu. 8. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 9. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Protože soud shledal absolutní neplatnost uzavřené smlouvy, posoudil soud nárok žalobkyně, která v řízení prokázala svoji aktivní věcnou legitimaci, když jí byla pohledávka za žalovaným postoupena na základě shora uvedené Rámcové smlouvy ve spojení s Dílčí smlouvou, podle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z. Vzhledem k tomu, že žalovaný obdržel peněžní prostředky na podkladě neplatné smlouvy, získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z., čímž se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně ve smyslu citovaného ustanovení obohatil, a je podle § 2991 odst. 1 o.z. povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Žalovaný na svém dluhu uhradil, dle tvrzení žalobkyně, částku 5 899,99 Kč. Žalovaným nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by uhradil více, proto soud zavázal žalovaného k zaplacení částky 9 100,01 Kč, která odpovídá rozdílu získaného majetkového prospěchu na straně žalovaného a částek již žalovaným zaplacených. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 o.z., neboť se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal v jí požadované výši, dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 25. 2. 2023 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 10. 2. 2023 zaslala žalovanému oznámení o postoupení pohledávky, jehož součástí byla výzva k plnění, přičemž tyto písemnosti byly žalovanému doručeny v souladu s § 573 o.z. třetí pracovní den po odeslání, tedy 15. 2. 2023. V oznámení o postoupení pohledávky byla žalovanému poskytnuta lhůta k plnění v délce deseti dnů, která počala běžet dnem obdržení výzvy. Od 25. 2. 2023 tak na