16 C 216/2023-19 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částky s příslušenstvím uvedené v bodech I. a II. výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 29. 11. 2021 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem ve výši 6 145 Kč a úrokem ve výši 443,84 Kč, a to nejpozději dne 29. 12. [číslo]. Žalovaný čerpal úvěr dne 29. 11. 2021, nedostál však své povinnosti řádně a včas jej splatit, když na svém dluhu nezaplatil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 1. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Žalovaný i přes předžalobní upomínku na svém dluhu ničeho nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), rozhodl soud bez nařízení jednání. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 29. 11. 2021 bylo zjištěno, že na základě předmětné smlouvy se společnost [právnická osoba], [IČO], zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit uvedené společnosti spolu s jistinou úrok ve výši 443,84 Kč a poplatek ve výši 1 843,54 Kč, resp. ve výši 6 145,16 Kč v případě prodlení s jeho úhradou, a to do 29. 12. 2021. Dle předmětné smlouvy činí úrok 36 % ročně a RPSN činí v případě poplatku ve výši 1 843,54 Kč 462,25 % a v případě poplatku ve výši 6 145,16 Kč 8 295,61 %. Z obsahu smlouvy bylo dále zjištěno, že pro případ prodlení žalovaného byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny za každý den prodlení a také byly sjednány paušální náhrady výdajů spojených s upomínáním. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně na účet uvedený ve smlouvě, jak vyplývá z potvrzení o platbě i sdělení [právnická osoba] Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2022 ve spojení s Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 7. 2022 byla pohledávka za žalovaným, která je předmětem tohoto řízení, postoupena na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 2. 2. 2023. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván ještě předžalobní výzvou ze dne 2. 2. 2023, která byla žalovaném zaslána dle podacího lístku téhož dne. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 7. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 29. 11. 2021 uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o.z., nicméně soud shledal, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. K tomuto závěru vedly soud následující skutečnosti. Smluvní strany si ve smlouvě o úvěru sjednaly vedle úroku ve výši 443,84 Kč poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 843,54 Kč, resp. ve výši 6 145,16 Kč v případě prodlení žalovaného. Soud se zabýval podstatou tohoto poplatku a shledal, že se nejedná o poplatek odpovídající reálně poskytnutým službám, nýbrž představuje úplatu za poskytnutí peněz, a tedy úrok. V projednávané věci byl tak sjednán úrok, který dosahuje téměř jedné poloviny poskytnuté jistiny, a nutno přitom zdůraznit, že je tento požadován za dobu jednoho měsíce. Podle závěrů Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp.zn. 33 Odo 234/2005, sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 a sp.zn. 33 Odo 236/2005) nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Jestliže v nyní projednávané věci byl sjednán úrok (úrok a poplatek), který dosahuje téměř jedné poloviny poskytnuté jistiny, nemůže taková výše úroku ve světle shora uvedené judikatury obstát. Ujednání o úroku (poplatku) je tak proto pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 588 o.z. absolutně neplatné. 9. S ohledem na závěr o neplatnosti ujednání o úroku se soud zabýval otázkou, zda lze v daném případě postupovat podle § 576 o.z. ve spojení s § 1802 o.z., tedy oddělit tuto neplatnou část od ostatního ujednání úvěrové smlouvy a následně úrok stanovit ve výši úroku obvyklého, který poskytují banky v místě bydliště dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy. Dospěl však k závěru, že tento postup není na místě, neboť je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla úvěrová smlouva uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhezním způsobem; žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou právní předchůdkyní žalobkyně, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Dále je nutno zmínit, že žalovaný je pro případ prodlení stižen smluvní pokutou, která je stanovena na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. A nelze opomenout ani právo žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, na úhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s upomínám. Soud tak s ohledem na nepřiměřeně vysoký úrok a další ujednání sankční povahy, které smlouva obsahuje, uzavírá, že se předmětná smlouva zjevně příčí dobrým mravům, a proto je neplatná ve smyslu § 588 o.z., kdy soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu. 10. Protože soud shledal neplatnost celé úvěrové smlouvy, posoudil soud nárok žalobkyně, která v řízení prokázala svoji aktivní věcnou legitimaci, když jí byla pohledávka za žalovaným postoupena shora uvedenou smlouvou o postoupení pohledávek, podle ustanovení o bezdůvodném obohacení dle § 2991 a násl. o.z. [právnická osoba] bylo prokázáno, že žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky v celkové výši 15 000 Kč, čímž se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z. obohatil, a je tedy podle § 2991 odst. 1 o.z. povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Žalovaný na svém dluhu, dle tvrzení žalobkyně, neuhradil ničeho. Žalovaným nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že na svém dluhu něčeho uhradil, soud proto zavázal žalovaného k zaplacení částky 15 000 Kč odpovídající získanému majetkovému prospěchu na straně žalovaného. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 o.z., neboť se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal v jí požadované výši, dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 11. 2. 2023 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 2. 2. 2023 zaslala žalovanému předžalobní výzvu, přičemž tato byla žalovanému doručena v souladu s § 573 o.z. třetí pracovní den po odeslání, tedy 7. 2. 2023. Ve výzvě byla žalovanému poskytnuta lhůta k plnění v délce tří dnů, která počala běžet dnem obdržení výzvy. Od 11. 2. 2023 tak nastalo prodlení na straně žalovaného, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 11. Výrokem pod bodem II. pak soud zamítl žalobu ve zbylém rozsahu, neboť uplatněné nároky vyplývají ze smlouvy, která je absolutně neplatná. 12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně měla ve věci úspěch v rozsahu 64 %, neúspěch v rozsahu 36 % (ke dni vyhlášení rozsudku přiznána částka včetně příslušenství ve výši 15 901,23 Kč, zamítnuta ve výši 9 030,44 Kč), proto má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 28 %, což odpovídá částce 648 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 864 Kč a z nákladů zastoupení žalobkyně advokátem. V případě podané žaloby se jedná o standardní žalobu formulářového typu, kdy podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) činí odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis