16 C 221/2023-16 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částky s příslušenstvím uvedené v bodech I. a II. výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovanou dne 17. 2. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s částkou 30 892 Kč sestávající z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 20 147 Kč, odměny za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a odměny za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6 905 Kč, to vše v pravidelných 78 týdenních splátkách po 717 Kč. Žalovaná nedostála své povinnosti vyplývající z uvedené smlouvy, když sjednané splátky nehradila řádně a včas, když na svém dluhu uhradila ničeho. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, s datem účinnosti k 16. 12. 2022, byla pohledávka za žalovanou vyplývající z předmětné smlouvy postoupena žalobkyni. Žalovaná dlužnou částku ani přes předžalobní výzvu nezaplatila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), bez nařízení jednání. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 17. 2. 2021 bylo zjištěno, že na základě předmětné smlouvy se společnost [právnická osoba], zavázala poskytnout žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit uvedené společnosti spolu s jistinou poplatek ve výši 28 552 Kč sestávající z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 20 147 Kč, odměny za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a odměny za komfortní a flexibilní splácení ve výši 6 905 Kč. Strany si dále sjednaly službu Doplňkové pojištění s pojistným za sjednanou dobu trvání ve výši 2 340 Kč. Dle předmětné smlouvy činí úrok 88 % ročně a RPSN činí 152,37 %. Z obsahu smlouvy bylo dále zjištěno, že pro případ prodlení žalované byla v bodu 6.1 smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení a také byly v bodu 6.2. ve spojený s body 6.3 a 6.4 sjednány paušální náhrady výdajů spojených s upomínáním ve výši 300 Kč a 1 000 Kč. Převzetí peněžních prostředků bylo žalovanou stvrzeno podpisem úvěrové smlouvy. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 včetně seznamu postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou, která je předmětem tohoto řízení, byla postoupena na žalobkyni. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 16. 12. 2022, které bylo žalované zasláno dle podacího lístku dne 13. 1. 2023. Žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána ještě předžalobní výzvou ze dne 1. 6. 2023, která byla žalované zaslána 2. 6. 2023, jak vyplývá z podacího lístku. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 17. 2. 2021 uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o.z., nicméně soud shledal, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. K tomuto závěru vedly soud následující skutečnosti. V předmětné smlouvě si smluvní strany sjednaly úrok ve výši 20 147 Kč, poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6 905 Kč. Soud se zabýval podstatou těchto poplatků a shledal, že se v případě obou poplatků nejedná o poplatek odpovídající reálně poskytnutým službám, nýbrž jde o odměnu za poskytnutí peněžních prostředků. Tyto poplatky lze tedy ve své podstatě považovat za cenu poskytnutých peněz, a tedy za úrok. V dané věci tak byl sjednán úrok, který je vyšší než poskytnutá jistina. Podle závěrů Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp.zn. 33 Odo 234/2005, sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 a sp.zn. 33 Odo 236/2005) nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Jestliže však v nyní projednávané věci byl sjednán úrok, který je vyšší než poskytnutá jistina, nemůže taková výše úroku ve světle shora uvedené judikatury obstát. Ujednání o úroku (poplatku) je tak proto pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 588 o.z. absolutně neplatné. 7. S ohledem na závěr o neplatnosti ujednání o úroku se soud zabýval otázkou, zda lze v daném případě postupovat podle § 576 o.z. ve spojení s § 1802 o.z., tedy oddělit tuto neplatnou část od ostatního ujednání úvěrové smlouvy a následně úrok stanovit ve výši úroku obvyklého, který poskytují banky v místě bydliště dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smluv. Dospěl však k závěru, že tento postup není na místě, neboť uzavřenou úvěrovou smlouvu je nutné hodnotit komplexně. Je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla úvěrová smlouva uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhezním způsobem; žalovaná akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, resp. její právní předchůdkyní, jejíž obsah nemohla reálně nijak ovlivnit. Dále je nutno uvést, že žalovaná je pro případ prodlení stižena smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Nutno přitom podotknout, že smluvní pokuta je stanovena na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Rovněž nelze opomenout paušální náhrady výdajů spojených s upomínáním ve výši 300 Kč až 1 000 Kč. A nelze opomenout ani skutečnost, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, že by byla porušena povinnost ze strany žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně. Soud tak s ohledem na nepřiměřeně vysoký úrok a další ujednání sankční povahy, které smlouvy obsahují, uzavírá, že se předmětná úvěrová smlouva zjevně příčí dobrým mravům, a proto je neplatná ve smyslu § 588 o.z., kdy soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Shledal-li soud neplatnou celou úvěrovou smlouvu, pak je neplatné i ujednání o doplňkovém pojištění. 8. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 9. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Protože soud shledal absolutní neplatnost uzavřené smlouvy, posoudil soud nárok žalobkyně, která v řízení prokázala svoji aktivní věcnou legitimaci, když jí byla pohledávka za žalovanou postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, podle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z. Vzhledem k tomu, že žalovaná obdržela peněžní prostředky na podkladě neplatné smlouvy, získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z., čímž se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně ve smyslu citovaného ustanovení obohatila, a je podle § 2991 odst. 1 o.z. povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila. Žalovaná na svém dluhu, dle tvrzení žalobkyně, neuhradila ničeho. Žalovanou nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by na svůj dluh byť částečně plnila, proto soud zavázal žalovanou k zaplacení částky 25 000 Kč, která odpovídá získanému majetkovému prospěchu na straně žalované. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 o.z., neboť se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal v jí požadované výši, dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 28. 1. 2023 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 13. 1. 2023 zaslala žalované oznámení o postoupení pohledávky, jehož součástí byla výzva k plnění, přičemž tyto písemnosti byly žalované doručeny v souladu s § 573 o.z. třetí pracovní den po odeslání, tedy 18. 1. 2023. V oznámení o postoupení pohledávky byla žalované poskytnuta lhůta k plnění v délce deseti dnů, která počala běžet dnem obdržení výzvy. Od 28. 1. 2023 tak nastalo prodlení na straně žalované, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 11. Výrokem pod bodem II. pak soud zamítl žalobu ve zbyl