16 C 223/2023-19 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částky s příslušenstvím uvedené pod bodem I. výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovaným dne 10. 6. 2021 smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 200 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 8 759,24 Kč a úrokem ve výši sjednané ve smlouvě, a to do 9. 7. 2021. Žalovaný čerpal úvěr dne 10. 6. 2021, dostal se však do prodlení s jeho úhradou, když do doby jeho splatnosti jistinu spolu s příslušenstvím právní předchůdkyni žalobkyně nevrátil. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně za každý den prodlení z dlužné částky za období od 10. 7. 2021 do 8. 3. 2023 ve výši 4 100 Kč. Na základě Rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne 7. 6. 2022 ve spojení s Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 3. 2023, s datem účinnosti 17. 3. 2023, byla pohledávka právní předchůdkyně za žalovaným postoupena žalobkyni. Žalovaný ani přes předžalobní upomínku žalobkyně na svém dluhu neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), bez nařízení jednání. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 10. 6. 2021 mezi společností [právnická osoba], [IČO], a na jejím základě se uvedená společnost zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 8 200 Kč a žalovaný se zavázal uhradit této společnosti spolu s jistinou poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 8 759,24 Kč, tedy celkovou částku 17 219,84 Kč, a to do 9. 7. 2021. Dle předmětné smlouvy činí úrok 40 % a RPSN činí 9 742,60 %. Z obsahu smlouvy bylo dále zjištěno, že pro případ prodlení žalovaného byla v bodu VIII.1 smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % za každý den prodlení a také byl v bodě IX. smlouvy sjednán nárok na náhradu nákladů pro případ předčasného splacení úvěru s tím, že tento nárok byl omezen na 0,5 % z předčasně splacené částky úvěru. Z listiny označené jako Potvrzení o obdržení platby a sdělení [obec] spořitelny vyplynulo, že dne 10. 6. 2021 byla z účtu [právnická osoba] poukázána částka 8 200 Kč na účet uvedený v úvěrové smlouvě, jehož majitelem a jediným disponentem je žalovaný. Z Rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne 7. 6. 2022 ve spojení s Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 3. 2023, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 30. 3. 2023, který byl žalovanému dle podacího lístku zaslán dne 4. 4. 2023. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 28. 6. 2023, která byla žalovanému zaslána dne 30. 6. 2023, jak vyplynulo z podacího lístku. Povinnost tvrdit a povinnost prokázat, že došlo k zaplacení částky, resp. že je zde jiná skutečnost, kvůli níž pohledávka, uplatněná žalobkyní neexistuje, leží ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř. a § 120 odst. 1 o.s.ř. na žalovaném. Žalovaný však ani jednu z těchto povinností nesplnil. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 7. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 10. 6. 2021 uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o.z., nicméně soud shledal, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. K tomuto závěru vedly soud následující skutečnosti. Smluvní strany si v úvěrové smlouvě sjednaly poplatek za poskytnutí peněžních prostředků ve výši 8 759,24 Kč. Soud se zabýval povahou tohoto poplatku a shledal, že se nejedná o poplatek odpovídající reálně poskytnutým službám, nýbrž jde o odměnu za poskytnutí peněžních prostředků. Tento poplatek lze tedy ve své podstatě považovat za cenu poskytnutých peněz, a tedy za úrok. V projednávané věci tak byl sjednán úrok, který je vyšší než poskytnutá jistina a nutno přitom podotknout, že tento byl sjednán za dobu 30 dnů. Taková výše úroku nemůže ve světle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp.zn. 33 Odo 234/2005, sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 a sp.zn. 33 Odo 236/2005) obstát. 9. Přestože je sjednaný poplatek (úrok) nepřiměřeně vysoký, nepůsobí neplatnost smlouvy jako celku sám o sobě, nýbrž ve spojení s dalšími smluvními ujednáními sankční povahy. Předně je třeba zmínit, že žalovaný je pro případ prodlení stižen smluvní pokutou, která je stanovena na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Dále je nutno zmínit právo žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, na náhradu nákladů pro případ předčasného splácení s tím, že toto bylo omezeno na 0,5 % z předčasně splacené části úvěru. Soud s ohledem na extrémně vysoký úrok a další ujednání, které smlouva obsahuje, uzavřel, že se předmětná úvěrová smlouva zjevně příčí dobrým mravům, a proto je absolutně neplatná ve smyslu § 588 o.z., kdy soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu. 10. Protože soud shledal absolutní neplatnost uzavřené smlouvy, posoudil soud nárok žalobkyně, která v řízení prokázala svoji aktivní věcnou legitimaci, když jí byla pohledávka za žalovaným postoupena na základě shora uvedené Rámcové smlouvy ve spojení s Dílčí smlouvou ze dne 16. 3. 2023, podle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z. Vzhledem k tomu, že žalovaný obdržel peněžní prostředky na podkladě neplatné smlouvy, získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z., čímž se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně ve smyslu citovaného ustanovení obohatil, a je podle § 2991 odst. 1 o.z. povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Žalovaný na svém dluhu, dle tvrzení žalobkyně, neuhradil ničeho. Žalovaným nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by svůj dluh byť částečně plnil, soud proto zavázal žalovaného k zaplacení částky 8 200 Kč, která odpovídá získanému majetkovému prospěchu na straně žalovaného. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 o.z., neboť se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal v jí požadované výši, dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 18. 4. 2023 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 4. 4. 2023 zaslala žalovanému oznámení o postoupení pohledávky, jehož součástí byla výzva k plnění, přičemž tyto písemnosti byly žalovanému doručeny v souladu s § 573 o.z. třetí pracovní den po odeslání, tedy 7. 4. 2023. V oznámení o postoupení pohledávky byla žalovanému poskytnuta lhůta k plnění v délce deseti dnů, která počala běžet dnem obdržení výzvy. Od 18. 4. 2023 tak nastalo prodlení na straně žalovaného, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 11. Výrokem pod bodem II. pak soud zamítl žalobu ve zbylém rozsahu, neboť uplatněné nároky vyplývají ze smlouvy, která je absolutně neplatná. 12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že větší úspěch ve věci měl žalovaný, na jehož straně soud nezjistil vznik nákladů řízení, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení.