8 C 164/2023-32 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala od žalované zaplacení částek s příslušenstvím, uvedených v bodech I. a II. výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že žalovaná s její právní předchůdkyní, společností [právnická osoba], IČO [číslo], uzavřela dne 21. 6. 2019 Smlouvu [číslo] s produktovým názvem C [ulice] v hotovosti měsíční [číslo], na jejímž základě bylo žalované v hotovosti poskytnuto 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s částkou 16 259 Kč, představující fixní úrok, částku za zpracování, doručení a flexibilní splácení a částku za administrativní činnost a komfortní splácení. V žalobě a jejím doplnění je podrobně popsáno, jak byla před uzavřením smlouvy prověřena úvěruschopnost žalované. Žalovaná se zavázala smluvně ujednanou částku uhradit v 18 měsíčních splátkách po 2 015 Kč. Žalovaná uhradila celkem 6 680 Kč, když poslední platbu provedla dne 18. 5. 2020. Platby byly započteny ve výši 2 757,28 Kč na jistinu 20 000 Kč, která tak byla ponížena na 17 242,72 Kč. Další část plateb ve výši 3 922,72 Kč byla započtena na poplatky spojené s poskytnutím a správou úvěru ve výši 16 259 Kč, které byly poníženy na 11 967,63 Kč. Z důvodu nehrazení splátek řádně a včas vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z hodnoty dlužných splátek, která byla kapitalizována ke dni 1. 2. 2022, přičemž je žádána jen ve výši 10 000 Kč, dále právo na sankční poplatky ve výši 4 000 Kč. Pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, což bylo žalované písemně oznámeno dne 1. 2. 2022. Žalovaná dluh neuhradila přes žalobkyninu písemnou předžalobní upomínku. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Z důkazů provedených při jednání má soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalovaná s její právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], IČO [číslo], uzavřela dne 21. 6. 2019 Smlouvu [číslo] s produktovým názvem C [ulice] v hotovosti měsíční [číslo], na jejímž základě bylo žalované v hotovosti poskytnuto 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s částkou 16 259 Kč, představující fixní úrok ve výši 4 903 Kč, částku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 6 952 Kč a částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 406 Kč. Před uzavřením smlouvy byla řádně prověřena úvěruschopnost žalované. Žalovaná se zavázala smluvně ujednanou částku uhradit v 18 měsíčních splátkách po 2 015 Kč. Pro případ prodlení se splácením byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z aktuální výše dlužných splátek. Pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, což bylo žalované písemně oznámeno dne 1. 2. 2022. Žalovaná dluh neuhradila přes žalobkyninu písemnou předžalobní upomínku. V červnu 2019 obvyklá výše úroku ze spotřebitelského úvěru na spotřebu činila 8,37 % ročně. 4. Skutkový stav v bodě 3. prokazují tyto listinné důkazy: Smlouva o zápůjčce – zelená v hotovosti [číslo] ze dne 21. 6. 2019, Standardní informace o spotřebitelském úvěru, zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 21. 6. 2019, listiny žalované – nájemní smlouva, mzdový lístek, lustrace v Centrální evidenci exekucí, výpočet úroku z prodlení, výpočet smluvní pokuty, smlouva o postoupení pohledávek a seznam pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022, výzva k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 2. 2022, potvrzení podání ze dne 11. 2. 2022, potvrzení podání ze dne 4. 3. 2022, předžalobní výzva ze dne 28. 4. 2023, potvrzení podání ze dne 28. 4. 2023, výpis z databáze [příjmení] [jméno] národní banky za 6/ 2019. 5. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná uhradila celkem 6 680 Kč, když poslední platbu provedla dne 18. 5. 2020. Bylo na žalované, aby ve smyslu § 101 OSŘ tvrdila a prokázala, že uhradila více, než uvádí žalobkyně, resp. tvrdila a prokázala jiné skutečnosti, které by mohly zčásti či zcela vyvrátit oprávněnost žalobkynina nároku. Žalovaná tak však neučinila a soud má tudíž za to, že je pravdivé žalobkynino tvrzení o výši úhrad ze strany žalované. 6. Po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že v případě smlouvy se splatností 18 měsíců byl sjednán úrok v pevné výši 4 903 Kč za situace, kdy v téže době obvyklá úroková sazba ze spotřebitelského úvěru činila 8,37 % ročně. Takto vysoký úrok však nebyl sjednán sám o sobě, ale současně s ním byly sjednány ještě odměna zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 6 952 Kč a částka za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 406 Kč. Odměna za komfortní splácení je cena služby, která spočívá v činnosti pověřené osoby, která za žalobkyni dochází či dojíždí do místa bydliště žalovaného, aby každý měsíc inkasovala splátku, takže se jedná o službu nad rámec standardního úvěrového vztahu, přičemž platba za jednu návštěvu činila 245 Kč, což je výše, která je značně vysoká, byť ještě není ve zjevném rozporu s dobrými mravy. Tzv. odměna za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení však není ničím jiným, než pod jiným názvem skrytý pevný úrok z úvěru. Skutečný výše úroku ze zápůjčky ve výši 20 000 Kč tak činí 11 853 Kč (úrok 4 901 Kč + poplatek 6 952 Kč), tj. 59,265 % za 18 měsíců, resp. 39,51 % za 12 měsíců (1 rok). Reálný úrok, který měl žalovaný podle smlouvy zaplatit tak dosahuje 4,7 násobku výše obvyklé úrokové sazby ve výši 8,37 % ročně. Nelze pak přehlédnout ani smluvní ujednání o smluvní pokutě za prodlení se splácením ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, tj. 36,5 % ročně, kdy tento nárok je též předmětem tohoto řízení. Výše úroku, která převyšuje hranici 4 násobku obvyklé úrokové sazby, která je podle ustálené judikatury již považována za rozpornou s dobrými mravy, ve spojení s poplatkem za hotovostní inkaso a smluvní pokutou za prodlení zakládají ve svém spojení významnou smluvní nerovnováhu v neprospěch spotřebitele, a to takového rázu, že vedou až k závěru o neplatnosti smlouvy jako celku dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), pro zjevný rozpor s dobrými mravy, když se jedná o neplatnost absolutní s ohledem na narušení veřejného pořádku. 7. Nutno dodat, že s ohledem na to, že se jedná o vztah podnikatele v oblasti půjčování peněz na straně jedné a spotřebitele na straně druhé, nepřichází v úvahu moderace výše sjednaného úroku a je nutné na ujednání o úroku hledět bez dalšího jako na neplatné (k povinnosti soudu ve spotřebitelských právních vztazích dovozovat absolutní neplatnosti nepovolených ujednání blíže výklad článku 6 odst. 1 směrnice 93/13 EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách v rozsudku Soudního dvora Evropské unie C [číslo] ze dne 14. 6. 2012, ECLI:EU:C: [číslo], resp. CELEX: [číslo]). 8. Nepřichází ovšem v úvahu, aby soud nekonstatoval absolutní neplatnost celé smlouvy, ale toliko absolutní neplatnost ujednání o výši úroku podle § 580 a § 588 OZ a následně úrok stanovil ve smyslu § 577 OZ ve výši určené podle § 1802 OZ, tj. ve výši požadované obvykle za zápůjčky, resp. úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy. Takový postup by vedl jen k témuž výsledku jako moderace výše úrokové sazby a odporoval by základnímu smyslu právních předpisů k ochraně spotřebitele, které se snaží motivovat podnikatele k chování ke spotřebiteli v souladu s dobrými mravy právě tím, že chování nemravné toliko nenapravují, ale též sankcionují a mají tudíž odrazující účinek (k témuž například bod 30 a 31 odůvodnění rozhodnutí Soudního dvoru Evropské unie ve věci C [číslo] ze dne 5. 3. 2020, ECLI:EU:C: [číslo], resp. CELEX: [číslo]). Pokud by soud stanovil úrok dle § 577 OZ ve spojení s § 1802 OZ, nastala by situace, kdy podnikatel zneužívající své postavení vůči spotřebiteli sjednáním úroků ve výši, která je v hrubém rozporu s dobrými mravy, by za své chování nebyl nikterak sankcionován, byl by ve stejné situaci jako mravně se chovající podnikatel. Nemravné chování by tak bylo fakticky odměněno, neboť nemravnému podnikateli by buď spotřebitel dobrovolně uhradil nemravně mnoho, anebo by soud přiznal takovému podnikateli to, na co měl podle práva nárok. Nikdy by tak na své nemravnosti nemohl takový podnikatel prodělat. Poskytovat soudní ochranu takovémuto přístupu k právu tudíž nelze, jak pro rozpor se základní zásadou evropského spotřebitelského práva (že za své protiprávní chování má být podnikatel sankcionován), tak pro rozpor s dobrými mravy. 9. Protože je smlouva o zápůjčce pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatná, ale bylo prokázáno poskytnutí finanční částky žalované, a to bez právního důvodu, má žalobkyně dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), právo na vrácení bezdůvodné obohacení, jehož se dostalo žalované, a to včetně úroku z prodlení ve smyslu § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ve výši rozdílu mezi poskytnutou částkou a částkou žalovaným zaplacenou. Vzhledem k tomu, že bylo poskytnuto 20 000