8 C 234/2022-29 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala od žalovaného zaplacení částek s příslušenstvím uvedených v bodech I. a II. výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně žalovanému dne [datum] poskytla částku 16 000 Kč převodem na bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek 5 200 Kč. Jistina a poplatek byly splatné dne 11. 2. 2022. Žalovaný neuhradil nic. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaný vyplnil na webové stránce žalobkyně formulář – [název formuláře] [anonymizována tři slova], kde zadal své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tím žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobkyni. Žalovaný zaškrtl řádek s tímto textem:„ [text] [anonymizováno 27 slov]“. Tím žalovaný zároveň odsouhlasil znění Obchodních podmínek žalobkyně. Smlouva o zápůjčce je klientem podepsána elektronicky, a to PINem, který [právnická osoba] zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. PIN je tzv. prostým elektronickým podpisem, který splňuje požadavky § 7 zákona č. 297/2016 Sb., zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. S ohledem na tuto skutečnost je třeba na smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi [právnická osoba] a žalovaným považovat za smlouvu uzavřenou v písemné podobě. V důsledku prodlení žalovanému vznikla povinnost uhradit též úroky z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 500 Kč ([čl. číslo] Smlouvy, písemné výzvy zaslány dne: 18. 2. 2022, 25. 2. [2022], 4. 3. 2022, 13. 3. 2022, 28. 3. 2022). Dále žalobkyně vznesla nárok na smluvní pokutu, sjednanou ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 16 000 Kč za období od 12. 2. 2022 do 11. 2. 2023 ve výši 1 936 Kč. 2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že mu žalobkyně poskytla půjčku. Vzniklá situace ho mrzí, rád by se dohodl na splátkovém kalendáři, nicméně je stále ve vězení. Dluhů má více. 3. Soud při jednání, z účasti na němž se žalobkyně omluvila a žalovaný se nezúčastnil, provedl k důkazu žalobkyní předložené listiny (smlouva o zápůjčce ze dne [datum], Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba], [anonymizováno], Oznámení o provedení příkazu k úhradě, upomínky ze dne 18. 2. 2022, 25. 2. 2022, 4. 3. 2022, 13. 3. 2022 a 28. 3. 2022, předžalobní výzva ze dne 30. 3. 2022), vzal v potaz vyjádření žalovaného a dospěl k následujícím závěrům. Žalovaný potvrdil existenci zápůjčky na základě smlouvy s žalobkyní. Z obsahu smlouvy je nicméně zřejmé, že při výši zápůjčky 16 000 Kč a splatnosti [počet] měsíc měl spotřebitel uhradit„ poplatek za poskytnutí zápůjčky“ ve výši 5 200 Kč, který nelze považovat za nic jiného než jinak označený pevný úrok, který tak činí 32,5 % měsíčně, tedy 390 % ročně. Z důkazu výpisem z databáze ARAD České národní banky je prokázáno, že úroky úvěrů pro domácnosti na spotřebu s fixací sazby do 1 roku v lednu 2022 dosahovaly výše 10,57 % ročně. 4. Soud byl připraven umožnit žalobkyni reagovat na výhradu soudu k velmi vysoké výši smluvního úroku v porovnání s úrokem obvyklým, stejně jako na současně existující ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně a ujednání o poplatcích za upomínky 500 Kč za jednu. O možnost reagovat na výhrady soudu se žalobkyně svojí neúčastí při jednání soudu připravila. 5. Výše úroku, která převyšuje hranici 4 násobku obvyklé úrokové sazby, která je podle ustálené judikatury již považována za rozpornou s dobrými mravy, ve spojení se smluvní pokutou za prodlení a vysokými poplatky za upomínky zakládají ve svém spojení významnou smluvní nerovnováhu v neprospěch spotřebitele, a to takového rázu, že vedou až k závěru o neplatnosti smlouvy jako celku dle § 588 OZ pro zjevný rozpor s dobrými mravy, když se jedná o neplatnost absolutní s ohledem na narušení veřejného pořádku. 6. Nutno dodat, že s ohledem na to, že se jedná o vztah podnikatele v oblasti půjčování peněz na straně jedné a spotřebitele na straně druhé, nepřichází v úvahu moderace výše sjednaného úroku a je nutné na ujednání o úroku hledět bez dalšího jako na neplatné (k povinnosti soudu ve spotřebitelských právních vztazích dovozovat absolutní neplatnosti nepovolených ujednání blíže výklad článku 6 odst. 1 směrnice 93/13 EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách v rozsudku Soudního dvora Evropské unie C -618/10 ze dne 14. 6. 2012, ECLI:EU:C: 2012, resp. CELEX: 62010CA0618). 7. Nepřichází také v úvahu, aby soud nekonstatoval absolutní neplatnost celé smlouvy, ale toliko absolutní neplatnost ujednání o výši úroku podle § 580 a § 588 OZ a následně úrok stanovil ve smyslu § 577 OZ ve výši určené podle § 1802 OZ, tj. ve výši požadované obvykle za zápůjčky, resp. úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy. Takový postup by vedl jen k témuž výsledku jako moderace výše úrokové sazby a odporoval by základnímu smyslu právních předpisů k ochraně spotřebitele, které se snaží motivovat podnikatele k chování ke spotřebiteli v souladu s dobrými mravy právě tím, že chování nemravné toliko nenapravují, ale též sankcionují a mají tudíž odrazující účinek (k témuž například bod 30 a 31 odůvodnění rozhodnutí Soudního dvoru Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020, ECLI:EU:C: 2020, resp. CELEX: 62018CJ0679). Pokud by soud stanovil úrok dle § 577 OZ ve spojení s § 1802 OZ, nastala by situace, kdy podnikatel zneužívající své postavení vůči spotřebiteli sjednáním úroků ve výši, která je v hrubém rozporu s dobrými mravy, by za své chování nebyl nikterak sankcionován, byl by ve stejné situaci jako mravně se chovající podnikatel. Nemravné chování by tak bylo fakticky odměněno, neboť nemravnému podnikateli by buď spotřebitel dobrovolně uhradil nemravně mnoho, anebo by soud přiznal takovému podnikateli to, na co měl podle práva nárok. Nikdy by tak na své nemravnosti nemohl takový podnikatel prodělat. Poskytovat soudní ochranu takovémuto přístupu k právu tudíž nelze, jak pro rozpor se základní zásadou evropského spotřebitelského práva (že za své protiprávní chování má být podnikatel sankcionován), tak pro rozpor s dobrými mravy. 8. Lze tedy uzavřít, že uzavření úvěrové smlouvy bylo prokázáno, ale smlouva je pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatná. Protože ale bylo prokázáno poskytnutí finanční částky žalobkyní žalovanému, a to bez právního důvodu, má žalobkyně dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), právo na vrácení bezdůvodného obohacení, jehož se dostalo žalovanému a také úroku z prodlení z něj ve smyslu § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku žalobu zamítl, neboť vznesené nároky se opíraly o smluvní ujednání absolutně neplatné smlouvy. 9. Žalobkyně měla ve věci procesní úspěch přibližně ze 70 %, neúspěch z 30 %. Po odečtení míry neúspěchu od míry úspěchu tak má dle § 142 odst. 2 OSŘ právo na náhradu 40 % všech účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek za řízení 926 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva k plnění, žaloba) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 AT a 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14 odst. 5 AT. Při stanovení výše odměny advokáta a náhrady hotových výdajů soud zčásti postupoval dle § 14b AT, protože v tomto případě bylo řízení zahájeno tzv.„ formulářovou žalobou“, tedy žalobou podávanou stejnou žalobkyní opakovaně na ustáleném vzoru ve skutkově a právně obdobných věcech. Uvedených 40 % nákladů řízení žalovaný uhradí ve smyslu § 149 odst. 1 OSŘ k rukám žalobkynina advokáta.