8 C 307/2022-53 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala od žalovaného zaplacení částky s příslušenstvím, uvedené v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že žalovaný s její právní předchůdkyní, společností [právnická osoba], IČO [číslo], uzavřel dne [datum] [smlouva] [anonymizováno 10 slov] [číslo], na jejímž základě bylo žalovanému v hotovosti poskytnuto 22 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s částkou 19 017 Kč, představující fixní úrok, částku za zpracování, doručení a flexibilní splácení a částku za administrativní činnost a komfortní splácení. V žalobě a jejím doplnění je podrobně popsáno, jak byla před uzavřením smlouvy prověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný se zavázal smluvně ujednanou částku uhradit v 60 týdenních splátkách po 684 Kč. Žalovaný uhradil celkem 37 500 Kč, když poslední platbu provedl dne [datum]. Platby byly započteny ve výši 19 063,97 Kč na jistinu 22 000 Kč, která tak byla ponížena na 2 936 Kč. Další část plateb ve výši 17 436,03 Kč byla započtena na poplatky spojené s poskytnutím a správou úvěru ve výši 19 017 Kč, které byly poníženy na 1 580,97 Kč. Zbývající částka ve výši 1 000 Kč byla započtena na průběžně účtované sankční poplatky, úroky z prodlení a smluvní pokuty v důsledku prodlení se splácením. Z důvodu nehrazení splátek řádně a včas vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z hodnoty dlužných splátek, která byla kapitalizována ke dni 1. 2. 2022, přičemž je žádána je ve výši 5 018,87 Kč, dále právo na sankční poplatky ve výši 4 300 Kč. Pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalovanému písemně oznámeno dne 1. 2. 2022. Žalovaný dluh neuhradil přes žalobkyninu písemnou předžalobní upomínku. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z důkazů provedených při jednání má soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], IČO [číslo], uzavřel dne [datum] [smlouva] [anonymizováno 10 slov] [číslo], na jejímž základě bylo žalovanému v hotovosti poskytnuto 22 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s částkou 19 017 Kč, představující fixní úrok ve výši 3 935 Kč, částku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 8 596 Kč a částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 6 486 Kč. Před uzavřením smlouvy byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný se zavázal smluvně ujednanou částku uhradit v 60 týdenních splátkách po 684 Kč. Pro případ prodlení se splácením byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z aktuální výše dlužných splátek. Pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalovanému písemně oznámeno dne 1. 2. 2022. Žalovaný dluh neuhradil přes žalobkyninu písemnou předžalobní upomínku. V [měsíc] [rok] obvyklá výše úroku ze spotřebitelského úvěru na spotřebu s fixací úrokové sazby do 1 roku činila 9,72 % ročně a s fixací na dobu 1-5 let činila 8,23 % ročně. 4. Skutkový stav v bodě 3. prokazují tyto listinné důkazy: [smlouva] [anonymizováno 6 slov] [číslo] ze dne [datum], [standardní informace] [anonymizována čtyři slova], zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne [datum], lustrace v Centrální evidenci exekucí, výpočet smluvní pokuty, smlouva o postoupení pohledávek a seznam pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022, výzva k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 2. 2022, potvrzení podání ze dne 11. 2. 2022, potvrzení podání ze dne 4. 3. 2022, předžalobní výzva ze dne 20. 5. 2022, potvrzení podání ze dne 24. 5. 2022, výpis z databáze ARAD České národní banky za [měsíc] [rok]. 5. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný uhradil celkem 37 500 Kč, když poslední platbu provedl dne [datum]. Bylo na žalovaném, aby ve smyslu § 101 OSŘ tvrdil a prokázal, že uhradil více, než uvádí žalobkyně, resp. tvrdil a prokázal jiné skutečnosti, které by mohly zčásti či zcela vyvrátit oprávněnost žalobkynina nároku. Žalovaný tak však neučinil a soud má tudíž za to, že je pravdivé žalobkynino tvrzení o výši úhrad ze strany žalovaného. 6. Po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že v případě smlouvy se splatností 60 týdnů byl sjednán úrok v pevné výši 3 935 Kč za situace, kdy v téže době obvyklá úroková sazba ze spotřebitelského neúčelového úvěru na dobu do 1 roku činila 9,72 % ročně a na dobu 1-5 let činila 8,23 % ročně. Takto vysoký úrok však nebyl sjednán sám o sobě, ale současně s ním byly sjednány ještě odměna za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení 8 596 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 6 486 Kč. Odměna za komfortní splácení je cena služby, která spočívá v činnosti pověřené osoby, která za žalobkyni dochází či dojíždí do místa bydliště žalovaného, aby každý měsíc inkasovala splátku, takže se jedná o službu nad rámec standardního úvěrového vztahu, přičemž platba za jednu návštěvu činila 108 Kč, což je výše, která není ve zjevném rozporu s dobrými mravy. Avšak tzv. odměna za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení není ničím jiným, než pod jiným názvem skrytý pevný úrok z úvěru. Skutečný výše úroku ze zápůjčky ve výši 22 000 Kč tak činí 12 531 Kč (úrok 3 935 Kč + poplatek 6 486 Kč), tj. 56,95 % za 60 týdnů, resp. 49,36 % za 52 měsíců (1 rok). Reálný úrok, který měl žalovaný podle smlouvy zaplatit tak dosahuje 5 násobku výše obvyklé úrokové sazby ve výši 9,72 % ročně za úvěr se splatností do 1 roku, což je doba nejbližší 60 týdnům, resp. 6 násobku obvyklé úrokové sazby ve výši 8,23 % ročně za úvěr se splatností od 1 do 5 let. Nelze pak přehlédnout ani smluvní ujednání o smluvní pokutě za prodlení se splácením ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, tj. 36,5 % ročně, kdy tento nárok je též předmětem tohoto řízení. Výše úroku, která převyšuje hranici 4 násobku obvyklé úrokové sazby, která je podle ustálené judikatury již považována za rozpornou s dobrými mravy, ve spojení s poplatkem za hotovostní inkaso a smluvní pokutou za prodlení zakládají ve svém spojení významnou smluvní nerovnováhu v neprospěch spotřebitele, a to takového rázu, že vedou až k závěru o neplatnosti smlouvy jako celku dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), pro zjevný rozpor s dobrými mravy, když se jedná o neplatnost absolutní s ohledem na narušení veřejného pořádku. 7. Nutno dodat, že s ohledem na to, že se jedná o vztah podnikatele v oblasti půjčování peněz na straně jedné a spotřebitele na straně druhé, nepřichází v úvahu moderace výše sjednaného úroku a je nutné na ujednání o úroku hledět bez dalšího jako na neplatné (k povinnosti soudu ve spotřebitelských právních vztazích dovozovat absolutní neplatnosti nepovolených ujednání blíže výklad článku 6 odst. 1 směrnice 93/13 EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách v rozsudku Soudního dvora Evropské unie C -618/10 ze dne 14. 6. 2012, ECLI:EU:C: 2012, resp. CELEX: 62010CA0618). 8. Nepřichází ovšem v úvahu, aby soud nekonstatoval absolutní neplatnost celé smlouvy, ale toliko absolutní neplatnost ujednání o výši úroku podle § 580 a § 588 OZ a následně úrok stanovil ve smyslu § 577 OZ ve výši určené podle § 1802 OZ, tj. ve výši požadované obvykle za zápůjčky, resp. úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy. Takový postup by vedl jen k témuž výsledku jako moderace výše úrokové sazby a odporoval by základnímu smyslu právních předpisů k ochraně spotřebitele, které se snaží motivovat podnikatele k chování ke spotřebiteli v souladu s dobrými mravy právě tím, že chování nemravné toliko nenapravují, ale též sankcionují a mají tudíž odrazující účinek (k témuž například bod 30 a 31 odůvodnění rozhodnutí Soudního dvoru Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020, ECLI:EU:C: 2020, resp. CELEX:6 2018). Pokud by soud stanovil úrok dle § 577 OZ ve spojení s § 1802 OZ, nastala by situace, kdy podnikatel zneužívající své postavení vůči spotřebiteli sjednáním úroků ve výši, která je v hrubém rozporu s dobrými mravy, by za své chování nebyl nikterak sankcionován, byl by ve stejné situaci jako mravně se chovající podnikatel. Nemravné chování by tak bylo fakticky odměněno, neboť nemravnému podnikateli by buď spotřebitel dobrovolně uhradil nemravně mnoho, anebo by soud přiznal takovému podnikateli to, na co měl podle práva nárok. Nikdy by tak na své nemravnosti nemohl takový podnikatel prodělat. Poskytovat soudní ochranu takovémuto přístupu k právu tudíž nelze, jak pro rozpor se základní zásadou evropského spotřebitelského práva (že za své protiprávní chování má být podnikatel sankcionován), tak pro rozpor s dobrými mravy. 9. Protože je smlouva o zápůjčce pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatná, ale bylo prokázáno poskytnutí finanční částky žalovanému, a to bez právního důvodu, má žalobkyně dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), právo na vrácení bezdůvodné obohacení, jehož se dostalo žalovanému