8 C 357/2022-15 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou od žalovaného domáhala zaplacení částek s příslušenstvím, uvedených v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že dne 24. 8. 2018 uzavřel žalovaný s [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ původní věřitel“), v písemné formě Smlouvu o úvěru [číslo] jejíž přílohu [číslo] tvořil Předpis splátek, na jejím základě obdržel finanční hotovost ve výši 30 000 Kč, což stvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 25 776 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaný zavázal uhradit 55 776 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a celková splatnost závazku pak připadala na den 24. 10. 2019. Smlouva byla uzavřena na základě žalovaným vyplněné Žádosti o úvěr, do které uvedl základní údaje o své osobě a dále pak okolnosti vypovídající o jeho finanční situaci, jakými jsou údaje o zaměstnání, ostatních finančních závazcích, výši měsíčních příjmů, výši měsíčních výdajů a požadovanou výši úvěru. Na dokumentu jsou rovněž vyznačeny listiny či doklady, které byly žalovaným předloženy k posouzení jeho bonity a úvěruschopnosti. Správnost poskytnutých a vyplněných údajů žalovaný stvrdil svým vlastnoručním podpisem Žádosti o úvěr. Na základě žádosti byla s odbornou způsobilostí posuzovaná schopnost žalovaného splácet úvěr a možnost dostát svému závazku. S ohledem na výši příjmů a výši požadovaného úvěru původní věřitel vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru takové výše, jaká mu byla poskytnuta. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas, uhradil jen 34 284,01 Kč. Jednotlivé úhrady splátek byly alokovány poměrně na jistinu a smluvně sjednané příslušenství pohledávky, a to dle Předpisu splátek tvořícího přílohu [číslo] smlouvy o úvěru. Na poskytnutou jistinu úvěru bylo alokováno 17 821,81 Kč a na smluvně sjednané příslušenství pohledávky 16 462,20 Kč. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou částky 21 491,99 Kč (jistina 12 178,19 Kč, smluvní příslušenství pohledávky 9 313,80 Kč). Závazek ze smlouvy o úvěru nebyl původním věřitelem zesplatněn, jeho splatnost tak nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni 24. 10. 2019. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo původnímu věřiteli právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a v souladu se 4. odstavcem 1. strany smlouvy i právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Původním věřitelem byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 7. 2022 s účinností k témuž dni. Po zvážení všech okolností vzniku pohledávky a s ohledem na osobu žalovaného, žalobkyně učinila rozhodnutí v soudním řízení neuplatnit postoupené sankční poplatky, paušální náklady na vymáhání pohledávky, část smluvní pokuty, postoupeného smluvního úroku po splatnosti úvěru jakož i kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení. Žalovanou částku tak tvoří jistina 12 178,19 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 494,49 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 5 664,30 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1 074,24 Kč, inkasní poplatek 2 080,77 Kč, smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu 4 969,70 Kč (období od 25. 10. 2019 do 14. 7. 2022 z jistiny pohledávky ve výši 12 178,19 Kč, která byla v uvedeném období úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 3 313,14 Kč (období od 25. 10. 2019 do 14. 7. 2022 z jistiny pohledávky ve výši 12 178,19 Kč) a smluvní pokuta 12 092,94 Kč (0,1 % za každý započatý den prodlení z jistiny 12 178,19 Kč za období od 25. 10. 2019 do 13. 7. 2022). 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. <i>3. Žalobkyně a žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), bez nařízení jednání.</i> 4. Z důkazů předložených žalobkyní byl zjištěn následující skutkový stav. 5. Je prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 24. 8. 2018 poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který byl téhož dne v hotovosti vyplacen a který se žalovaný zavázal uhradit spolu s úrokem 2 888 Kč, úplatou za poskytnutí úvěru 14 700 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 2 788 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 5 400 Kč, tedy v celkové výši 55 776 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Výše úroku byla sjednána ve výši 15 % ročně. Pro případ řádného nesplácení úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. 6. Podle žalobkynina tvrzení žalovaný žalobkyni uhradil celkem 34 284,01 Kč. Více neuhradil předžalobní výzvě navzdory. Pohledávka byla postoupena žalobkyni a žalovaný o tom byl původním věřitelem vyrozuměn. 7. Dle databáze [obec] národní banky v měsíci srpnu 2018 průměrná výše úroku ze spotřebitelského úvěru pro domácnosti s fixací do 1 roku činila 9,65 % ročně, s fixací od 1 do 5 let 8,16 % ročně. 8. Skutkový stav, uvedený v bodech 4. až 6. prokazují tyto dokumenty: žádost o úvěr ze dne 24. 8. 2018, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, smlouva o úvěru [číslo] ze dne 24. 8. 2018, oznámení původního věřitele o postoupení pohledávky ze dne 4. 8. 2022, podací arch ze dne 8. 8. 2022, rámcová smlouva o postoupení pohledávek včetně dodatku [číslo] smlouva o postoupení pohledávek, potvrzení ČSOB o provedení transakce dne 28. 7. 2022, předžalobní výzva ze dne 21. 11. 2022, podací arch ze dne 21. 11. 2022, výpis z databáze [příjmení] [jméno] národní banky za měsíc srpen 2018. 9. Soud po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“). Úrok byl sjednán v pevné výši 2 888 Kč. Úrok však nebyl sjednán sám o sobě, ale současně s ním byla sjednána tzv.„ úhrada za poskytnutí úvěru“ 14 700 Kč, což není nic jiného, než opět úrok v pevné výši, takže výše úroku dosahuje 17 588 Kč. To při výši úvěru 30 000 Kč a splatnosti 14 měsíců činí 58,63 % za 14 měsíců, tedy 50,25 % ročně. A to za situace, kdy průměrná výše úroku ze spotřebitelského úvěru pro domácnosti s fixací od 1 do 5 let v srpnu 2018 činila 8,16 %. Reálná úroková sazba tak v tomto smluvním vztahu dosahuje 6 násobku výše v té době obvyklé úrokové sazby pro srovnatelné úvěrové produkty. Nelze přehlédnout ani sjednanou částku za inkaso splátek ve výši 5 400 Kč, tedy při 14 splátkách ve výši 386 Kč za splátku, ani ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně, maximálně 500 Kč, za každou řádně a včas neuhrazenou splátku. Takto významná smluvní nerovnováha v neprospěch spotřebitele, vede až k závěru o neplatnosti smlouvy jako celku dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), pro zjevný rozpor s dobrými mravy, když se jedná o neplatnost absolutní s ohledem na narušení veřejného pořádku. 10. Nutno dodat, že s ohledem na to, že se jedná o vztah podnikatele v oblasti půjčování peněz na straně jedné a spotřebitele na straně druhé, nepřichází v úvahu moderace výše sjednaného úroku a je nutné na ujednání o úroku hledět bez dalšího jako na neplatné (k povinnosti soudu ve spotřebitelských právních vztazích dovozovat absolutní neplatnosti nepovolených ujednání blíže výklad článku 6 odst. 1 směrnice 93/13 EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách v rozsudku Soudního dvora Evropské unie C [číslo] ze dne 14. 6. 2012, ECLI:EU:C: [číslo], resp. CELEX: [číslo]). 11. Nepřichází ovšem v úvahu, aby soud nekonstatoval absolutní neplatnost celé smlouvy, ale toliko absolutní neplatnost ujednání o výši úroku podle § 580 a § 588 OZ a následně úrok stanovil ve smyslu § 577 OZ ve výši určené podle § 1802 OZ, tj. ve výši požadované obvykle za zápůjčky, resp. úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy. Takový postup by vedl jen k témuž výsledku jako moderace výše úrokové sazby a odporoval by základnímu smyslu právních předpisů k ochraně spotřebitele, které se snaží motivovat podnikatele k chování ke spotřebiteli v souladu s dobrými mravy právě tím, že chování nemravné toliko nenapravují, ale též sankcionují a mají tudíž odrazující účinek (k témuž například bod 30 a 31 odůvodnění rozhodnutí Soudního dvoru Evropské unie ve věci C [číslo] ze dne 5. 3. 2020, ECLI:EU:C: [číslo], resp. CELEX:6 2018). Pokud by soud stanovil úrok dle § 577 OZ ve spojení s § 1802 OZ, nastala by situace, kdy podnikatel zneužívající své postavení vůči spotřebiteli sjednáním úroků ve výši, která je v hrubém rozporu s dobrými mravy, by za své chování nebyl nikterak sankcionován, byl by ve stejné situaci jako mravně se chovající podnikatel. Nemravné chování by tak bylo fakticky odměněno, neboť nemravnému podnikateli by buď spotřebitel dobrovolně uhradil nemravně mnoho, anebo by s