16 C 30/2024-19 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částky s příslušenstvím uvedené v bodech I. a II. výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , uzavřela s žalovaným dne 23. 12. 2021 smlouvu o úvěru č. , číslo, , na jejímž základě poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s částkou 12 888 Kč sestávající z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 761 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 2 077 Kč a inkasního poplatku ve výši 2 700 Kč, to vše v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný nedostál své povinnosti vyplývající z uvedené smlouvy, když sjednané splátky nehradil řádně a včas, na svém dluhu uhradil částku v souhrnné výši 9 000 Kč. Poslední splátka byla žalovaným uhrazena dne 26. 10. 2022 ve výši 1 000 Kč, dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na úhradu celého dluhu. V souladu se smluvním ujednáním vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně také právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, a to ve výši 8 291,66 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 byla pohledávka za žalovaným s účinností ke dni 7. 8. 2023 postoupena na žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku ani přes předžalobní výzvu nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), bez nařízení jednání.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 23. 12. 2021 č. , hodnota, bylo zjištěno, že na základě předmětné smlouvy se společnost , anonymizováno, ., IČO , IČO, , zavázala poskytnout žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit uvedené společnosti spolu s jistinou poplatek v souhrnné výši 12 888 Kč sestávající z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 761 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, nákladů na poskytnutí úvěru ve výši 2 077 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 700 Kč, to vše v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Dle předmětné smlouvy činí úrok 8 % ročně a RPSN činí 272,44 %. Z obsahu smlouvy bylo dále zjištěno, že pro případ prodlení žalovaného byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení a také byly sjednány paušální náhrady výdajů spojených s upomínáním ve výši 250 Kč a 1 500 Kč. Žalovaný čerpal peněžní prostředky v den uzavření smlouvy. Z transakční historie vyplývá, že žalovaný uhradil na svém dluhu částku v souhrnné výši 9 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 a seznamu postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným, která je předmětem tohoto řízení, byla s účinností ke dni 7. 8. 2023 postoupena na žalobkyni. Z dopisu ze dne 15. 8. 2023 vyplývá, že žalovaný byl tímto shora uvedenou společností vyrozuměn o postoupení pohledávky žalobkyni, nicméně důkaz prokazující odeslání tohoto vyrozumění absentuje. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván ještě předžalobní výzvou ze dne 1. 11. 2023, která byla žalovanému zaslána následujícího dne, jak vyplývá z podacího lístku.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o.z., nicméně soud shledal, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. K tomuto závěru vedly soud následující skutečnosti. V předmětné smlouvě si smluvní strany sjednaly vedle úroku ve výši 761 Kč poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, poplatek (náklady) za poskytnutí úvěru ve výši 2 077 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 700 Kč. Soud se zabýval podstatou těchto poplatků a shledal, že se v případě zmíněných poplatků nejedná o poplatky odpovídající reálně poskytnutým službám, nýbrž jde o odměnu za poskytnutí peněžních prostředků. Tyto poplatky lze tedy ve své podstatě považovat za cenu poskytnutých peněz, a tedy za úrok. V projednávané věci tak byl sjednán úrok, který téměř dosahuje výše poskytnuté jistiny. Podle závěrů Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp.zn. 33 Odo 234/2005, sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 a sp.zn. 33 Odo 236/2005) nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Jestliže však v nyní projednávané věci byl sjednán úrok, který téměř dosahuje výše poskytnuté jistiny, nemůže taková výše úroku ve světle shora uvedené judikatury obstát. Ujednání o úroku (poplatku) je tak proto pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 588 o.z. absolutně neplatné.7. S ohledem na závěr o neplatnosti ujednání o úroku se soud zabýval otázkou, zda lze v daném případě postupovat podle § 576 o.z. ve spojení s § 1802 o.z., tedy oddělit tuto neplatnou část od ostatního ujednání úvěrové smlouvy a následně úrok stanovit ve výši úroku obvyklého, který poskytují banky v místě bydliště dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smluv. Dospěl však k závěru, že tento postup není namístě, neboť uzavřenou úvěrovou smlouvu je nutné hodnotit komplexně. Je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla úvěrová smlouva uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhezním způsobem; žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Dále je nutno uvést, že žalovaný je pro případ prodlení stižen smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Nutno přitom podotknout, že smluvní pokuta je stanovena na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Rovněž nelze opomenout paušální náhrady výdajů spojených s upomínáním ve výši 250 Kč až 1 500 Kč. A nelze opomenout ani skutečnost, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, že by byla porušena povinnost ze strany žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně. Soud tak s ohledem na nepřiměřeně vysoký úrok a další ujednání sankční povahy, které smlouva obsahuje, uzavírá, že se předmětná úvěrová smlouva zjevně příčí dobrým mravům, a proto je neplatná ve smyslu § 588 o.z., kdy soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu.8. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.9. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Protože soud shledal absolutní neplatnost uzavřené smlouvy, posoudil soud nárok žalobkyně, která v řízení prokázala svoji aktivní věcnou legitimaci, když jí byla pohledávka za žalovaným postoupena na základě shora uvedené smlouvy o postoupení pohledávek, podle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z. Vzhledem k tomu, že žalovaný obdržel peněžní prostředky na podkladě neplatné smlouvy, získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z., čímž se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně ve smyslu citovaného ustanovení obohatil, a je podle § 2991 odst. 1 o.z. povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Žalovaný na svém dluhu uhradil, dle tvrzení žalobkyně a s ním korespondujícími listinnými důkazy, částku 9 000 Kč. Žalovaným nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by uhradil více, proto soud zavázal žalovaného k zaplacení částky 6 000 Kč, která odpovídá rozdílu získaného majetkového prospěchu na straně žalovaného a částek již žalovaným zaplacených. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 o.z., neboť se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal v jí požadované výši v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 17. 11. 2023 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 2. 11. 2023 zaslala žalovanému (předžalobní) výzvu k plnění, přičemž v této byla žalovanému poskytnuta lhůta k plnění do 16. 11. 2023