18 C 79/2025-20 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s tím, že dne , datum, uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , číslo, (dále jen „smlouva o úvěru“), a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku přes webový portál žalobkyně. Na základě uzavřené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec až do výše 42 700 Kč, kdy bankovním převodem na jím uvedený účet mu byl žalobkyní poskytnut dne , datum, úvěr ve výši 2 000 Kč, téhož dne úvěr ve výši 2 000 Kč a dne , datum, úvěr ve výši 1 000 Kč, který se žalovaný zavázal spolu se smluvním úrokem ve výši 1,07 % denně uhradit žalobkyni v pravidelných denních splátkách. Žalovaný uhradil 6,85 Kč dne 10. 8. 2024. Žalovaný se však dostal do prodlení se splácením pravidelných splátek, žalobkyně proto smlouvu o úvěru vypověděla, o čemž žalovaného informovala emailovou zprávou dne 9. 12. 2024. Dluh žalovaného o celkové výši 12 027,20 Kč tak sestává z dlužné jistiny 4 993,09 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 93,64 Kč, smluvního úroku v kapitalizované výši 6 355,95 Kč, poplatku za službu „, název, “ ve výši 95,16 Kč, poplatku za službu „, název, “ ve výši 464,40 Kč a poplatku za službu „, název, “ ve výši 24,96 Kč. Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu dle čl. , číslo, smlouvy o úvěru ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za dobu od 10. 9. 2024 do 9. 12. 204 v celkové výši 51,12 Kč. Žalobkyně žalovaného písemně vyzvala k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 8. 5. 2025 dle § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), přičemž žalovaný na výše uvedenou dlužnou částku neuhradil ničeho dalšího.2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil.3. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu ustanovení § 115a OSŘ rozhodl soud bez nařízení jednání.4. Povinnost ve smyslu § 101 odst. 1 OSŘ tvrdit a prokázat skutečnosti vyvracející oprávněnost nároku uplatněného žalobkyní v žalobě ležela na žalovaném, který však tuto povinnost nesplnil. Za této procesní pasivity žalovaného, který ani v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení, vycházel soud z tvrzení žalobkyně, korespondujícího s listinnými důkazy a zjistil skutkový stav spočívající v tom, že dne , datum, uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu nazvanou jako Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na jejímž základě poskytla žalovanému kreditní rámec 42 700 Kč s dobou platnosti do , datum, . Byla stanovena pevná denní úroková sazba ve výši 1,066 %, RPSN 3 659,14 %, s poplatkem za vyplacení tranše úvěru 1,99 % z čerpané částky. Dále byly ujednány volitelné poplatky „, název, “, „, název, “ a „, název, “, které žalobkyně označuje jako volitelné, ale jsou pevnou součástí vlastní úvěrové smlouvy, jejímž podpisem se žalovaný zavázal k povinnosti tyto poplatky hradit. I z uvedeného důvodu hodnotí soud tuto smlouvu jako adhezní, kdy je sice psána volitelnost ujednání, ale již z obsahu smlouvy vyplývá nemožnost ovlivnit její obsah druhou stranou, spotřebitelem, který smlouvu toliko elektronicky podepisuje a až následně si snad může v klientské zóně volitelné služby zrušit. Žalovaný čerpal úvěr v částce 2 000 Kč, 2 000 Kč a 1 000 Kč, jak vyplývá z předloženého přehledu bankovních transakcí i z potvrzení z banky, z nějž soud zjistil, že vlastníkem účtu č. , č. účtu, je žalovaný a na tento účet byly připsány dne , datum, a , datum, předmětné platby. Před podáním žaloby žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného vyzvala k uhrazení dlužné částky do tří dnů dopisem ze dne 8. 5. 2025, odeslaným dne 8. 5. 2025. Žalovaný na dlužnou částku žalobkyni po výzvě ničeho neuhradil.5. Podle § 1 odst. 2. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, dále jen o. z., platí, že nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy a veřejný pořádek. Podle § 6 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.6. Podle § 1812 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.7. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.9. Podle § 1958 odst. 1 o. z. platí, že je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.10. Podle § 573 o. z. platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.11. V uvedené věci dospěl soud k názoru, že Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , číslo, je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatná, a to vzhledem k výši ujednaného úroku, který činí 1,066 % denně, tj. 389,09 % ročně. Soud nadto poukazuje i na zcela nestandardní a nepřiměřenou výši RPSN uvedenou i v samotné smlouvě ve výši 3 659,14 %. Takto ujednaná výše úroku odporuje požadavkům na přiměřenost smluv uzavíraných se spotřebitelem a po zhodnocení smlouvy jako celku lze konstatovat, že způsobuje neplatnost smlouvy, neboť se zjevně příčí dobrým mravům, neboť úrok sjednaný ve smlouvě mnohonásobně převyšuje úrok běžný v daném místě a čase, tj. v červenci 2024 ve výši 9,02 % ročně na spotřebu, případně ve výši 15,09 % ročně na revolvingové úvěry a kontokorenty. I při plném respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle nezbývá soudu než konstatovat, že zákonná ustanovení na ochranu spotřebitele jsou z většiny kogentní a nelze se tak od nich odchýlit ani ujednáním ve smlouvě. Pokud přesto dojde k odchylnému ujednání mezi účastníky, k tomuto ujednání, zejména pokud je v neprospěch spotřebitele, se ze zákona nepřihlíží a soud musí ze své úřední povinnosti vycházet z toho, že se jedná o ujednání neplatné. Při úvaze soudu o možné oddělitelnosti jednotlivých ujednání dospěl k závěru, že po zhodnocení obchodu žalobkyně – poskytování úvěrů na základě adhezních smluv za výše uvedených podmínek – jako celku, kdy požaduje úroky z poskytnuté částky významně vyšší než je obvyklé, spoléhaje přitom na malou finanční gramotnost dlužníků či jejich nezodpovědnost, popř. tíseň, a cílevědomě kalkuluje s tím, že je ve společnosti nikoli nepatrná vrstva osob, jež nejsou ani přes vyhovění požadavkům zákona o spotřebitelském úvěru schopni smysl ujednání ve smlouvě pochopit a vyhodnotit, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí až nebezpečné, v podstatě jde o obchod s chudobou, a právě tyto okolnosti pak brání tomu, aby ujednání o výši úroku mohlo být oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy, neboť nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého jednání a zjevné zneužití práva žalobkyní nepožívá právní ochrany.12. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a následujících o. z. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující vyplacené částky ve výši 5 000 Kč po odečtení žalovaným uhrazených 6,85 Kč, soud tedy podané žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 4 993,15 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z., včetně úroku z prodlení z této částky za dobu od 17. 5. 2025 do zaplacení, když v případě absolutně neplatné smlouvy se dluh stal splatným po uplynutí lhůty k plnění poskytnuté žalovanému ve