10 C 100/2026-34 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhá po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 11. 10. 2024 Rámcovou smlouvu č. , hodnota, . Na základě Rámcové smlouvy byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, a žalovaný jej mohl začít plně využívat. Žalovanému byl úvěr č. , IBAN, schválen a dne 30. 7. 2025 vyplacen na běžný účet žalovaného v plné výši. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností stranou žalovanou přistoupila žalobkyně v souladu s ujednáním Smlouvy o úvěru č. , IBAN, dne 18. 11. 2025 k zesplatnění úvěru. Dne 24. 10. 2024 uzavřel žalovaný s žalobkyní Dodatek č. 2 k Rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 8 000 Kč. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností stranou žalovanou přistoupila žalobkyně k zesplatnění kontokorentu. Ke dni zesplatnění tedy byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 7 552,35 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu (kapitalizovaný úrok) do zesplatnění ve výši 68,80 Kč, tedy do dne 17. 11. 2025.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ( dále jen „OSŘ“), bez nařízení jednání.4. Soud má za prokázané následující skutečnosti. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 11. 10. 2024 Rámcovou smlouvu č. , hodnota, . Na základě Rámcové smlouvy byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, a žalovaný jej mohl začít plně využívat. Dne 30. 7. 2025 uzavřel žalovaný s žalobkyní Smlouvu o rozložení platby - dodatek č. 6 k Rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o úvěr ve výši 12 500 Kč. Protože žalovaný splnil všechny smluvní předpoklady pro poskytnutí úvěru v souladu s Obchodními podmínkami společnosti , právnická osoba, ., byl mu úvěr č. , IBAN, schválen a dne 30. 7. 2025 vyplacen na běžný účet žalovaného v plné výši. Splátka dne 13. 8. 2025 byla splacena. Na splátku dne 13. 9. 2025 bylo ze strany žalovaného zaplaceno pouze 85,40 Kč. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností stranou žalovanou přistoupila žalobkyně v souladu s ujednáním Smlouvy o úvěru č. , IBAN, dne 18. 11. 2025 k zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění tedy byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou ve výši 8 247,60 Kč. Dne 24. 10. 2024 uzavřel žalovaný s žalobkyní Dodatek č. 2 k Rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 8 000 Kč. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností stranou žalovanou přistoupila žalobkyně k zesplatnění kontokorentu. Ke dni zesplatnění tedy byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 7 552,35 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu (kapitalizovaný úrok) do zesplatnění ve výši 68,80 Kč, tedy do dne 17. 11. 2025. Povinnost tvrzení stanovená § 101 odst. 1 písm. A) OSŘ a povinnost důkazní stanovená § 120 odst. 1 OSŘ, ohledně splácení úvěru, resp. Jiné skutečnosti, která by vyvracela nárok žalobkyně, leží na žalovaném, který však žádnou z těchto povinností nesplnil, a proto má soud za prokázané, že splátky úvěru neuhradil tak, jak je uvedeno v žalobě. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 18. 11. 2025 předžalobní výzvu.5. Výše uvedenou smlouvu mezi žalobkyní a žalovaným posoudil soud jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Podle něj se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně splnila svůj závazek, který jí z této smlouvy vyplýval a poskytla žalovanému jednak úvěr a jednak kontokorent. Žalovaný však svůj závazek vrátit poskytnuté peněžní prostředky nesplnil a to co do výše uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. Z toho důvodu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána vůči žalovanému po právu, proto jí soud v plném rozsahu vyhověl, tj. včetně úroku z úvěru. Protože žalovaný neplnil řádně a včas své peněžité závazky, dostal se do prodlení. Žalobkyni vzniklo právo žádat po žalovaném od prvního dne prodlení úroky z prodlení dle § 1968 a násl. ObčZ, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby a je odpovídající výši, kterou žalobkyně požadovala.6. Dle názoru soudu provedla žalobkyně řádně vyhodnocení úvěruschopnosti klienta jako spotřebitele v souladu s ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. K tomuto uvedla, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl výši svého průměrného čistého měsíčního příjmu ve výši 27 500 Kč. V případě žádosti žalovaného o kontokorent si žalobkyně tuto úvěrovou zprávu vyžádala dne 24. 10. 2024, přičemž v , jméno FO, registru klientských informací nebyl nalezen. Žalovaný v žádosti o úvěr č. , IBAN, neuvedl žádné informace o svých výdajích na bydlení, jídlo, léky, dopravu, nebo splátky dalších úvěrů. Proto žalobkyně ohledně výdajů žalovaného využila sofistikovaných statistických modelů pro důsledné vyhodnocení schopnosti splácet úvěr. Úvěr byl poskytnut k proplacení a následnému rozložení platby žalovaného ze dne 9. 6. 2025 z běžného účtu číslo , č. účtu, ve výši 12 500 Kč do celkem 3 po sobě jdoucích splátek. Posouzení schopnosti splácet žalobkyně provedla na základě transakční historie běžného účtu žalovaného číslo , č. účtu, , zprávy z Bankovního registru klientských informací, který zahrnuje i údaje z Nebankovního registru klientských informací, z interních zdrojů společností patřících do skupny PPF, dále z veřejných rejstříků a registrů (např. insolvenční rejstřík, kontrola aktivních exekucí za posledních 6 měsíců) a z interní databáze žalobkyně zahrnující informace o aktivních exekučních řízeních. Z úvěrové zprávy ze dne 30. 7. 2025 žalobkyně zjistila, že žalovaný má i jiné aktivní splátkové, nesplátkové produkty. Žalobkyně jednající v rámci posuzování úvěruschopnosti dle požadavku zákona s odbornou péčí, obdobně jako u příjmové stránky, připočetla k výdajům žalovaného měsíční splátku dle úvěrové zprávy. Splátku nesplátkového úvěru žalobkyně stanovila přepočtením čerpaného úvěru na měsíční splátky.7. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. 1 OSŘ vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 800 Kč, když žádné další náklady žalobkyně nepožadovala.