Okresní soud v Chebu 10 C 196/2026-20 – Náklady řízení

Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit částku uvedenou v bodě I. výroku tohoto rozsudku. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaná uzavřela dne 15. 9. 2025 s žalobkyní smlouvu o zápůjčce. Na základě Smlouvy poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 14 400 Kč, které byly žalované zaslány na účet č. , č. účtu, dne 15. 9. 2025. Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3 744 Kč. Jistina a Poplatek byly splatné dne 15. 10. 2025, žalovaná však své smluvní závazky neuhradila řádně a včas. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Žalobkyně dále uvedla, že splnila svou povinnost dle § 86 ZSÚ, když řádně prověřila úvěruschopnost žalované.2. K dotazu soudu, nechť v případě zkoumání schopnosti žalované úvěr splácet, dotvrdí a prokáže, jak žalobkyně přezkoumávala úvěruschopnost (§ 86 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru). Ke splnění povinnosti tvrdit v tom směru právně významné skutečnosti nepostačuje prohlášení žalobkyně, že poskytovatel spotřebitelského úvěru spotřebitele posoudil, nýbrž je na něm, aby skutkově vylíčil, jak při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupoval, zejména na základě jakých sdělení a z jakých zdrojů, zda, jak a na základě čeho je ověřil a zda a jaké databáze při ověření úvěruschopnosti spotřebitele použil. V návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu jsou uvedeny pouze obecné informace. Informace o schopnosti žalované úvěr splácet musí být uvedeny v samotné žalobě a nelze odkazovat na přílohy. Žalobkyně byla vyzvána, zda byla žalovaná vyhledána v evidenci SOLUS nebo v jiné podobné evidenci, nechť předloží podklady, na základě kterých byl žalované úvěr poskytnut, zejména pak přehled o příjmech a výdajích, a k tomuto nechť doloží listiny toto prokazující.3. Na toto reagovala žalobkyně přípisem ze dne 5. 8. 2026 tak, že k prověření úvěruschopnosti žalované nebude doplňovat žádná skutková tvrzení. Tato skutečnost zřejmě povede k tomu, že shora nadepsaný soud rozhodne o tom, že smlouva je vzhledem k ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, neplatná, a tedy požaduje vydání bezdůvodného obohacení.4. Žalovaná se k podané žalobě nikterak nevyjádřila.5. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“), bez nařízení jednání.6. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 15. 9. 2025 má soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 14 400 Kč za současně sjednaného poplatku ve výši 3 744 Kč, když splatnost byla stanovena na den 15. 10. 2025. Žalované byla částka 14 400 Kč prokazatelně poskytnuta, a to zasláním na účet č. , č. účtu, dne 15. 9. 2025. Žalovaná na zápůjčku neuhradila ničeho.7. Soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou, je vzhledem k ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, neplatná. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalované byly vyplaceny finanční prostředky ve výši 14 400 Kč. Soud má za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce dne 15. 9. 2025 ve smyslu ust. § 2390 ObčZ, avšak úvěrová smlouva je absolutně neplatná z důvodu absence prověření úvěruschopnosti žalované, k níž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020 ve věci , právnická osoba, . v. GK, sp. zn. C-679/18 - ECLI:EU:C:2020:167, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 22 Co 221/2019, rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 8. 2017, sp. zn. 64 Co 252/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).8. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání s ohledem na výše uvedené, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 ObčZ. Vzhledem k tomu, že nárok na bezdůvodné obohacení činí vyplacenou částku, tj. 14 400 Kč a žalovaná nezaplatila ničeho, vyhověl soud žalobě co do částky 14 400 Kč v souladu s výrokem I. tohoto rozsudku a v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku včetně úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.; a to za dobu od 15. 6. 2026 do zaplacení, když v této době byla žalovaná prokazatelně v prodlení s úhradou na základě výzvy k úhradě odeslané prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne 11. 6. 2026, v níž byla poskytnuta žalované třídenní lhůta k plnění.9. Výrokem II. musel soud část žaloby zamítnout, a to právě s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy o zápůjčce jakožto neplatného právního jednání, a tak byly i další nároky spočívající ve smluvní pokutě, poplatcích a nákladech spojených s uplatněním pohledávky s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala.10. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 OSŘ, kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu představujícím cca 59,6 % předmětu řízení (výrok I.), neúspěšná v rozsahu cca 40,4 % předmětu řízení (výrok II.), přiznal soud žalobkyni právo na částečnou náhradu nákladů řízení v rozsahu 19,2 % (po odpočtu procentního neúspěchu od úspěchu). O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), neboť jde podle § 14b odst. 1 o návrh, který je žalobkyní podáván opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, na ustáleném vzoru, kde jsou pouze měněny údaje týkající se čísla smlouvy, splatnosti a žalované částky. To, že jde o ustálený vzor žalobkyně, v němž žalobkyně mění pouze údaje týkající se převážně čísel, splatnosti a datum uzavření smluv, je patrné například z toho, že žalobkyně na svém ustáleném vzoru ani nezaměňuje ženský rod za mužský, tj. v daném případě jde o žalovanou, avšak žalobkyně se o ní v celé žalobě zmiňuje jako o žalovaném. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 1 084 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), odměna advokáta za 3 úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) po 400 Kč dle § 14b odst. 1 AT a 3 x náhrada hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Žalobkyni nebyla přiznána odměna za úkon spočívající v podání ze dne 5. 8. 2026, když bylo na žalobkyni aby podala bezchybnou žalobu a nemusela být následně dovyzvána k doplnění, když toto ani na výzvu soudu přesto nedoplnila. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a z náhrady hotových výdajů (s výjimkou soudního poplatku). Celkem tak náhrada nákladů činí 2 899 Kč, z toho 19,2 % je 556,6 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaná dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně.