Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení příspěvku placeného vlastníkem a provozovatelem vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti za újmu z provozu vozidla, když žalovaný dle žalobkyně vlastnil/provozoval v období od 27. 3. 2024 do 27. 5. 2024 a v období od 27. 8. 2024 do 21. 10. 2024 vozidlo reg. zn. , SPZ, se zdvihovým objemem válců od 1 850 cm3 do 2 500 cm3 (nároky 1 a 3), dále v období od 24. 6. 2024 do 21. 10. 2024 vozidlo reg. zn. , SPZ, se zdvihovým objemem válců od 1 850 cm3 do 2 500 cm3 (nároky 4 a 5) a dále v období od 15. 8. 2024 do 12. 4. 2025 motocykl reg. zn. , SPZ, zdvihovým objemem válců nad 500 cm3 (nároky 2 a 6), aniž by měl uzavřeno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem těchto vozidel, čímž mu vznikla povinnost uhradit v případě prvého vozidla (reg. zn. , SPZ, ) příspěvek ve výši 7 670 Kč, v případě druhého vozidla (reg. zn. , SPZ, ) příspěvek ve výši 7 800 Kč a v případě motocyklu (reg. zn. , SPZ, ) příspěvek ve výši 6 025 Kč a kromě toho též poplatky za každý jednotlivý případ mimosoudního uplatnění práva na příspěvek v souhrnné výši 1 800 Kč, vše se splatností odvozenou od zaslaných výzev.2. Žalovaný s nárokem na zaplacení příspěvku souhlasil v případě nároků u vozidla reg. zn. , SPZ, , v případě motocyklu reg. zn. , SPZ, namítal, že tento je nepojízdný a odstavený v cizí garáži, v případě vozidla reg. zn. , SPZ, nejprve s nároky souhlasil, aby posléze uvedl, že i toto vozidlo bylo odstaveno z důvodu poškození sklad a nebylo tak provozováno. Žalovaný současně požadoval možnost hrazení splátek. Obě strany pak souhlasily s rozhodnutím bez nařízení jednání.3. Žalovaný uplatněné nároky 4) a 5) výslovně uznal. Vzhledem k tomu, že žalovaný tyto uplatněné pohledávky výslovně uznal, a to ve věci, v níž lze uzavřít a schválit smír, rozhodl soud ve vztahu k nim podle ustanovení § 153a odst. 1 občanského soudního řádu rozsudkem pro uznání.4. Již ze shodných tvrzení obou stran vyplynulo, že žalovaný byl v rozhodné době vlastníkem a provozovatelem shora uvedených vozidel, kdy žalovaný v tomto ohledu ničeho nenamítal a dovolával se toliko skutečnosti absence faktického provozu dvou ze tří uvedených vozidel. Rovněž z listin navržených žalobkyní důkazu vyplynulo, že žalovaný byl v rozhodné době vlastníkem i provozovatelem motorových vozidel shora uvedených, což je zřejmé ze sdělení informativních výpisů z registru silničních vozidel. Výzvami ze dne 15. 7. 2024, ze dne 23. 1. 2025, ze dne 6. 2. 2025, ze dne 9. 5. 2025, ze dne 21. 10. 2024 a ze dne 23. 1. 2025 ve spojení s následnými upomínkami bylo prokázáno, že žalobkyně postupně vyzývala žalovaného k doložení sjednání povinného pojištění odpovědnosti za újmu z provozu uvedených vozidel a pro případ, že pojištění sjednáno nebylo, k zaplacení příspěvků za období a ve výši shora uvedené do 30 dní od doručení každé výzvy. Z jakého důvodu žalovaný na výzvy žalobkyně nereagoval není zřejmé, každopádně žalovanému pak byla navíc adresována i předžalobní výzva.5. Podle ustanovení § 45 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 6 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, zaplatí provozovatel Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti zajistit, aby nebezpečí vzniku povinnosti nahradit újmu vzniklou provozem jeho vozidla bylo kryto pojištěním odpovědnosti po celou dobu registrace vozidla, a dále paušální náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle ustanovení § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, se provozovatelem vozidla rozumí osoba zapsaná v registru silničních vozidel jako provozovatel vozidla, jinak pak osoba zapsaná jako jeho vlastník. Z listinných důkazů přitom plyne, že žalovaný ve vztahu k orgánu registru vozidel deklaroval skutečnost provozování a vlastnictví předmětných vozidel, což potvrdil ve svém vyjádření i sám žalovaný. Pokud jde o námitku založenou na skutečnosti, že vozidla nebyla fakticky z důvodu svého technického stavu provozována, pak tato není za účinnosti shora uvedené právní úpravy relevantní, jestliže žalovanému ničeho nebránilo uvedená vozidla vyřadit z provozu oznámení orgánu registru vozidel. V tomto ohledu je tedy skutečně relevantním „zápisový stav“, kdy změna právní úpravy reagovala právě na zcela neřešitelné obtíže, na které naráželo vyvracení (často účelových) námitek o absenci provozování vozidel. Žalovaným citovaná judikatura se přitom týká právě předchozí, nadále již irelevantní, právní úpravy dané problematiky. Pokud žalovaný uvádí, že k motocyklu umístěnému v cizí garáži „nemá přístup“, je pouze na něm, aby si takový přístup k předmětu svého vlastnictví zjednal (ať již přes osobu, která mu umístění motocyklu umožnila, nebo běžným pořadem práva).6. Podle ustanovení § 5 vyhlášky č. 69/2024 Sb. pak výše denní sazby příspěvku u osobního vozidla se zdvihovým objemem válců od 1 850 cm3 do 2 500 cm3 činí 65 Kč/den, tedy v tomto případě částku 15 470 Kč za prvé a druhé shora uvedené vozidlo (tj. nároky 1, 3, 4 a 5). Výše denní sazby příspěvku u motocyklu se zdvihovým objemem válců nad 500 cm3 činí 25 Kč/den, tedy v tomto případě částku 6 025 Kč za motocykl (tj. nároky 2 a 6). Paušalizovaná výše nákladů na mimosoudní uplatnění práva na příspěvek pak činí dle ustanovení § 2a citované vyhlášky 300 Kč za každý jednotlivý případ uplatnění, kdy v daném případě je zřejmé, že vzhledem k plynutí lhůt pro uplatnění a množství vozidel lze akceptovat postupné uplatnění nároku. Soud tedy žalobě zcela vyhověl, včetně požadavku na zaplacení úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené v každé jednotlivé výzvě žalobkyně.7. Žádosti žalovaného o povolení plnění dluhu ve splátkách soud nemohl vyhovět již z toho důvodu, že žalovaný nijak nereagoval na výzvu soudu k vylíčení a doložení svých majetkových a sociálních poměrů ze dne 17. 6. 2026, čímž efektivně zamezil tomu, aby se soud mohl žádostí vůbec začít zabývat.8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého zcela úspěšné žalobkyni náleží náhrada (pouze) účelně vynaložených nákladů řízení. Přitom náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 932 Kč, odměny zástupkyně žalobkyně ve výši 800 Kč podle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby), paušální náhrady hotových výdajů za dva úkony právní služby celkem ve výši 200 Kč podle ustanovení § 14b odst. 6 advokátního tarifu, odměny zástupkyně žalobkyně ve výši 6 020 Kč podle ustanovení § 7 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu za další dva úkony právní služby (dvě repliky k vyjádření žalovaného) a dále s tím spojená paušální náhrada hotových výdajů za tyto dva úkony právní služby celkem ve výši 900 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu a dále náhrady 21% DPH (ustanovení § 151 odst. 2 občanského soudního řádu) ve výši 1 264,20 Kč. Plnění povinnosti uhradit náklady řízení v celkové výši 8 216,20 Kč pak bylo žalovanému v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 občanského soudního řádu uloženo k rukám zástupkyně žalobkyně, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Předžalobní výzvu zástupkyně žalobkyně nelze považovat za účelný úkon v situaci, kdy k dobrovolnému splnění pod hrozbou soudního uplatnění nároku již předtím vyzvala žalovaného sama žalobkyně v rámci jejích opakovaných upomínek s upozorněním na možnost uplatnění nároku před soudem). Již předchozími upomínkami přitom lze mít účel předžalobní výzvy za splněný.