16 C 99/2026-19 – Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částky s příslušenstvím uvedené pod bodem I. výroku tohoto rozsudku, tedy zaplacení nevráceného úvěru 18 540,59 Kč (žalobkyní označováno také jako jistina). Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném dále zaplacení úroku v poměru 11,50 % z nevráceného úvěru 18 540,89 Kč za období od 1. 7. 2025 do zaplacení, který kapitalizovala v částce 820,68 Kč do 1. 11. 2025 a úroku z prodlení v poměru 11,50 % z nevráceného úvěru 18 540,89 Kč za období od 1. 7. 2025 do zaplacení, který kapitalizovala v částce 812,01 Kč do 1. 11. 2025. Platební povinnosti žalovaného dovozovala žalobkyně ze smlouvy o účtu č. , číslo, , (dále jen „Smlouva o účtu“), uzavřené dne 7. 5. 2018 mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, .., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , (dále jen „úvěrující“) a žalovaným. Na základě této smlouvy byl žalovanému zřízen sporožirový účet. Žalobkyně dále uzavřela s žalovaným dne 25. 6. 2019 smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu (dále jen „Smlouva o úvěru“), na základě které byl žalovanému na běžném účtu poskytnut kontokorentní úvěr, tedy možnost čerpat peněžní prostředky do debetního (záporného) zůstatku běžného účtu s limitem ve výši 15 000 Kč. Žalovaný byl dle Smlouvy o úvěru povinen zaplatit roční úrok z čerpaného kontokorentu ve výši 11,50 % a ceny za služby spojené s vedením kontokorentu a běžného účtu dle Sazebníku úvěrující. Dle Smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal nepřekročit povolený limit kontokorentu. V případě překročení limitu kontokorentu, vznikl nepovolený debetní zůstatek, který byl žalovaný povinen vyrovnat. Žalovaný úvěr čerpal, překročil kontokorentní limit, který následně nevyrovnal i přes upomínky úvěrující. Žalobkyně převedla pohledávku žalovaného na účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky spolu s úroky. S ohledem na nesplnění peněžité povinnosti žalovaného se žalobkyně dále domáhala zaplacení uvedeného úroku z prodlení. Svou aktivní legitimaci pak žalobkyně zdůvodnila smlouvou o postoupení pohledávek, kterou uzavřela dne 22. 10. 2025, s účinností od 1. 11. 2025, s úvěrující, na jejímž základě jí byly žalované pohledávky postoupeny.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Před samotným projednáním věci se soud zabýval tím, zda je s ohledem na neznámý pobyt žalovaného a jeho procesní pasivitu pro další vedení řízení nebytné chránit procesní zájmy žalovaného ustanovením opatrovníka postupem podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Soud přitom v průběhu řízení nezjistil, že by se žalobkyně, nebo jiná osoba snažily právě s ohledem na tuto skutečnost získat pro sebe neoprávněnou výhodu. Proto s odkazem na ustanovení § 18 odst. 1 věta první o.s.ř. soud procesní zastupování žalovaného nezajišťoval, neboť kvalifikované zastoupení účastníka, který nemá zájem v řízení aktivně bránit svá práva, na náklady státu a z ingerence soudu by bylo porušením zásady rovnosti účastníků, zakotvené v § 18 odst. 1 o.s.ř.4. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. rozhodl soud bez nařízení jednání.5. Soudem byl zjištěn následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, .., IČO , IČO, , a žalovaný uzavřeli dne 7. 5. 2018 smlouvu o účtu č. , číslo, a dne 25. 6. 2019 smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut limit kontokorentního úvěru 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit roční úrok z čerpaného kontokorentu ve výši 11,50 % a ceny za služby spojené s vedením kontokorentu a běžného účtu dle Sazebníku úvěrující a nepřekročit povolený limit kontokorentu, popř. jej vyrovnat. Žalovaný porušil své povinnosti tím, že překročil povolený kontokorentní úvěrový limit a nevyrovnal jej. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedených smluv byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 10. 2025, a to s účinností ke dni 1. 11. 2025. Pohledávka se skládá z nevráceného úvěru 18 540,89 Kč (žalobkyní označováno také jako jistina) Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným doporučeně dne 13. 11. 2025. Povinnost tvrdit a povinnost prokázat, že došlo k zaplacení, resp. že je zde jiná skutečnost kvůli níž pohledávka, uplatněná žalobkyní neexistuje, leží ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř. a § 120 odst. 1 o.s.ř. na žalovaném. Žalovaný však ani jednu z těchto povinností nesplnil. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne 30. 1. 2026.6. Podle § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o.z.“) smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.7. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Soud v dané věci dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Právní vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným soud posoudil jako vztah vyplývající ze smlouvy o běžném účtu podle § 2662 a násl. o.z. V případě přečerpání zůstatku na tomto účtu a nároky s tím spojené se řídí ustanoveními § 2395 a násl. o. z. Žalovaný úvěr čerpal, své povinnosti však nedostál, když přečerpaný kontokorentní limit nevyrovnal. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou peněžitého dluhu vzniklo žalobkyni v souladu s § 1970 o.z. právo na úrok z prodlení, jehož výše odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a který soud žalobkyni přiznal, jak je shora uvedeno. Předmětná pohledávka byla následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 10. 2025, s účinností od 1. 11. 2025, postoupena na žalobkyni. Z uvedených důvodů soud žalobě v celém rozsahu vyhověl.9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla plný úspěch ve věci, ve stanovené lhůtě před podáním žaloby zaslala žalované výzvu k plnění, má tak vůči žalované právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení žalobkyně advokátem. V případě podané žaloby se jedná o standardní žalobu formulářového typu, kdy podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“) činí odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) po 400 Kč, dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu činí paušální náhrada k úkonům právní služby 3 x 100 Kč, vše vyjma soudního poplatku dle § 137 odst. 3 o.s.ř. spolu s DPH ve výši 21 %, neboť žalobkyni zastupující advokát je registrován jako plátce DPH; o místě splatnosti těchto nákladů bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o.s.ř.10. O všech lhůtách k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o.s.ř.