10 C 271/2023-18 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení: částky 16 489 Kč, kterou tvoří dlužná jistina ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ve výši 9 882,37 Kč a dlužný„ poplatek“ ve výši 6 606,63 Kč; kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 964,42 Kč, který podle žalobkyně představuje úrok ve výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny 9 882,37 Kč za dobu od 19. 2. 2022 do 14. 12. 2022; kapitalizovaného úroku ve výši 2 353,68 Kč, který podle žalobkyně představuje úrok ve výši 28,02 % ročně z dlužné jistiny 9 882,37 Kč za dobu od 12. 2. 2022 do 14. 12. 2022; úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny 9 882,37 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení; úroku ve výši 28,02 % ročně z dlužné jistiny 9 882,37 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. 2. Žalobkyně tvrdí, že její právní předchůdkyně obchodní korporace [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“), uzavřela s žalovaným dne 12. 2. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě žalovanému vyplatila 15 000 Kč v hotovosti. Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit poskytnutou částku 15 000 Kč v 52 splátkách v týdenním režimu a dále zaplatit částku 12 625 Kč označovanou jako„ poplatek“ představovanou součtem úroku ve výši 7 651 Kč, poplatkem ve výši 1 500 Kč za zpracování úvěru a odměnou za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 474 Kč. Úvěruschopnost žalovaného [příjmení] zkoumal na základě informací od žalovaného, které po žalovaném rovněž požadoval doložit. Ke dni 14. 12. 2022 žalovaný zaplatil dohromady jen 11 136 Kč. Následně smlouvou o postoupení pohledávek [anonymizováno] postoupil svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Na základě uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení částek uvedených v bodě 1. výše tohoto rozsudku. 3. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil k žalobě, ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), ačkoliv byl poučen, že v takovém případě bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Žalobkyně souhlasí s rozhodnutím soudu ve věci bez nařízení jednání. <b>I. Skutková zjištění soudu</b> 4. Na základě dokazovaní soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. U každého z dílčích skutkových zjištění je v závorce uveden důkazní prostředek, z nějž příslušné zjištění soud čerpal. 5. Žalovaný a zástupce [anonymizováno] podepsali dne 12. 2. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě [anonymizováno] žalovanému vyplatil 15 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvu. Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit poskytnutou částku 15 000 Kč v 52 splátkách v týdenním režimu a dále zaplatit částku 12 625 Kč označovanou jako„ poplatek“ představovanou součtem úroku ve výši 7 651 Kč, poplatku ve výši 1 500 Kč za zpracování úvěru a odměny za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 474 Kč Celkem se tedy žalovaný zavázal zaplatit částku 27 625 Kč v 52 splátkách po 532 Kč placených týdně. Úroková míra byla sjednána ve výši 88 % ročně (smlouva o spotřebitelském úvěru č. [číslo]). Jde o úrokovou míru, která přestavuje 9,42násobek průměrné úrokové míry požadované v dané době (únor 2021) bankami u úvěrů domácnostem na spotřebu s fixací sazby do 1 roku. Banky u těchto úvěrů v červnu 2021 totiž požadovaly průměrný úrok ve výši 9,34 % ročně (informace z databáze ARAD na stránkách [obec] národní banky). 6. Úvěruschopnost žalovaného [příjmení] zkoumal na základě informací od žalovaného o jeho čistém měsíčním příjmu (69 633 Kč), o čistých měsíčních příjmech zbylých členů jeho domácnosti (15 000 Kč), o tom, že žalovaný bydlí v nájmu, je ženatý a má 1 vyživovací povinnost. Údaje o příjmu žalované [příjmení] ověřil na základě daňového přiznání (zákaznická karta). 7. Žalovaný na svůj závazek ze smlouvy o spotřebitelském úvěru zaplatil pouze 11 136 Kč, a to v období od 22. 2. 2021 do 19. 11. 2021. Platby byly zčásti použity na uhrazení jistiny a zčásti na zaplacení„ poplatku“ upraveného smlouvou. Po těchto platbách činila dlužná jistina 9 882,37 Kč (tabulka umoření). Žádnou další platbu pak již žalovaný nepoukázal. 8. Provident a žalobkyně uzavřeli dne 14. 12. 2022 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou [anonymizováno] na žalobkyni postoupil mimo jiné svou pohledávku za žalovaným vzniklou z titulu uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru (smlouva o postoupení pohledávek a její příloha). Postoupení pohledávky [anonymizováno] žalovanému oznámil dopisem ze dne 16. 12. 2022 (oznámení o postoupení pohledávek a podací lístek). 9. Žalobkyně dne 2. 6. 2023 zaslala žalované předžalobní výzvu ze dne 1. 6. 2023, ani ta však žalovaného nepřiměla k uhrazení svého dluhu (předžalobní výzva a podací lístek). <b>II. Hodnocení soudu</b> 10. Po hmotněprávní stránce na posuzovanou věc dopadá úprava v § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“) a v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 11. Provident jako právní předchůdce žalobkyně dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, jak mu ukládá § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Poskytovatel úvěru se při takovém zkoumání nemůže spoléhat jen na informace od spotřebitele, ale musí je rovněž ověřovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (N 32/92 SbNU 334), bod 19.; rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C [číslo] CA Consumer Finance proti [jméno] [příjmení] a dalším, bod 37.; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz; rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie z https://curia.europa.eu). 12. Provident si při posouzení úvěruschopnosti žalovaného zjistil výši jeho příjmu 69 633 Kč čistého měsíčně, kterou ověřil z daňového přiznání. Současně [anonymizováno] o žalovaném zjistil, že je ženatý, má 1 vyživovací povinnost, žije v nájmu a čisté příjmy ostatních členů její domácnosti činí 15 000 Kč čistého měsíčně. Na základě právě popsaných zjištění soud vyhodnotil, že [anonymizováno] jako právní předchůdce žalobkyně dostál své povinnosti podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Nespokojil se totiž jen s informacemi od žalovaného, nýbrž tyto informace rovněž ověřil na základě předložených dokladů a následně vyhodnotil z hlediska úvěruschopnosti žalovaného. Rovněž získané informace o žalovaném nevzbuzovaly pochybnosti o jeho schopnosti splácet úvěr, u něhož byla sjednána splátka 532 Kč týdně. 13. Svou pohledávku za žalovaným [příjmení] postoupil žalobkyni v souladu s [číslo] a následujícími občanského zákoníku, což bylo žalovanému oznámeno. Plnění dluhu vzniklého ze smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak po žalovaném oprávněna žalobkyně. 14. Žalovaný v rozporu se svým smluvně převzatým závazkem nezaplatil všechny dohodnuté splátky. Celkem se žalovaný zavázal zaplatit částku 27 625 Kč, kterou tvoří dlužná jistina a„ poplatek“ upravený smlouvou, jenž tvoří úrok, poplatek za zpracování úvěru a odměna za službu komfortního a flexibilního splácení. Žalovaný zaplatil pouze 11 136 Kč. Z titulu dlužné jistiny a dlužného„ poplatku“ žalobkyně požaduje po žalovaném uhradit částku 16 489 Kč (27 625 Kč – 11 136 Kč), na což má právo. V rámci této částky dlužná jistina činí 9 882,37 Kč. 15. Žalobkyně po žalovaném požaduje úhradu neuhrazených smluvních úroků ve výši 28,02 % ročně z jistiny. 16. Soud poznamenává, že ve smlouvě byla sjednána úroková míra ve výši 88 % ročně. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku však platí: Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 17. Podle § 588 odst. 1 občanského zákoníku: Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 1. 2007 sp. zn. 33 Odo 234/2005 konstatoval, že„ při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. I když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto – v závislosti na okolnostech konkrétního případu – nemusí být nepřiměřený ani