10 C 87/2023-27 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky 12 761 Kč, kterou tvoří o) částka 8 000 Kč z titulu nesplacené jistiny úvěru, o) poplatek ve výši 264 Kč za poskytnutí úvěru, o) poplatek za expres půjčku ve výši 199 Kč, o) poplatek za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, o) poplatky za SMS servis v celkové výši 196 Kč, o) úroky ve výši 1 176 Kč, o) účelně vynaložené náklady ve výši 1030 Kč na uplatnění pohledávky, o) smluvní pokuta v celkové výši 1 500 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 83,90 Kč od 31. 10. 2022 do 15. 11. 2022, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 761 Kč od 16. 11. 2022 do zaplacení. 2. Žalobkyně tvrdí, že dne 4. 5. 2022 s žalovaným uzavřela úvěrovou smlouvu prostřednictvím internetových stránek www.kamali.cz v chráněném internetovém prostředí, které je přístupné jen na základě hesla. Před uzavřením smlouvy podle svých tvrzení žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím registru NRKI a BRKI, v registru SOLUS, v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Své klienty podrobuje credit scoringu a posuzuje jejich příjmovou i výdajovou stránku. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 264 Kč. Smluvně byly dojednány poplatky za expres výplatu, za bezpečnou splátku a za SMS servis. Za doby trvání smlouvy žalovaný ničeho nezaplatil. Dále žalobkyně žalovanému naúčtovala smluvní pokutu v celkové výši 1 500 Kč (3 × 500 Kč) za prodlení s úhradou splátek. Náklady na uplatnění pohledávek žalobkyně podle svých slov vynaložila vždy v částce 300 Kč ve dnech 13. 6. 2022, 11. 7. 2022, 8. 8. 2022 a tento náklad ve výši 100 Kč vynaložila dne 26. 8. 2022. 3. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil k žalobě, ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), ačkoliv byl poučen, že v takovém případě bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Žalobkyně souhlasí s rozhodnutím soudu ve věci bez nařízení jednání. <b>I. Skutková zjištění soudu</b> 4. Na základě listinných důkazů předložených žalobkyní Okresní soud v Českém Krumlově (dále jen„ soud“) učinil následující závěr o skutkovém stavu. Důkazní prostředky, na jejichž základě soud učinil jednotlivá skutková zjištění, jsou uvedena v závorce u každého z dílčích zjištění. 5. Prostřednictvím internetové aplikace na stránkách www.kamali.cz prostřednictvím zaslaného ověřovacího kódu žalovaný dne 4. 5. 2022 vyjádřil svůj souhlas se smlouvu o úvěru. Výše úvěru byla dle smlouvy 8 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru byl stanoven na 264 Kč a žalovaný se podle smlouvy zavázal vrátit 11 008 Kč a vedle toho zaplatit poplatky za sjednané služby za expres výplatu 199 Kč jednorázově, za bezpečnou splátku 99 Kč měsíčně a za SMS servis 49 Kč měsíčně. Smlouva obsahuje ustanovení o smluvní pokutě 500 Kč pro případ zpoždění žalovaného s placením splátky (úvěrová smlouva ze dne 4. 5. 2022). 6. Před podpisem smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tím, že jej s negativním výsledkem lustrovala v insolvenčním rejstříku, registru CRIBIS, podle něhož žalovaný nečelil exekuci, a v registru SOLUS. Dále si od žalovaného obstarala údaj o jeho měsíčním příjmu (25 000 Kč), stanovila životní minima dospělých členů jeho domácnosti (9 250 Kč), minimální výdaje jeho domácnosti (12 271 Kč), životní minima členů domácnosti (7 440 Kč). Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně nevycházela z žalovaným uvedených výdajů jeho domácnosti ve výši 6 000 Kč, ale zohledňovala vyšší částku tvořenou minimálními výdaji na bydlení ve výši 12 271 Kč a životním minimem členů domácnosti ve výši 7 440 Kč (potvrzení o provedení ověření bonity klienta, č. l. 23). 7. Následně žalobkyně žalovanému vyplatila částku 8 000 Kč dne 4. 5. 2022 na jeho účet (opis výpisu proplácení smlouvy). Žalovaný však žalované nic následně nic nezaplatil (výpis čerpání, splátek a úhrad). 8. K zaplacení dluhu žalobkyně žalovaného upomínala dne 13. 6. 2022, 11. 7. 2022, 8. 8. 2022 a dne 26. 8. 2022, kdy jej současně vyzvala ke splacení celé částky do 14 dnů (výzva ke splacení celé půjčky ze dne 26. 8. 2022 s podacím lístkem ze dne 29. 8. 2022 (č. l. 21); výpis čerpání, splátek a úhrad). Žalobkyně žalovanému zaslala dne 3. 10. 2022 předžalobní výzvu ze dne 30. 9. 2022 (předžalobní výzva, podací lístek). <b>II. Hodnocení soudu</b> 9. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“, není-li výslovně zmíněno jiné znění). platí: <i>(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> 10. Soud vyhodnotil, že žalobkyně nedostála své povinnosti náležitě posoudit úvěruschopnost žalovaného. Poskytovatel úvěru se při takovém zkoumání nemůže spoléhat jen na informace od spotřebitele, ale musí je rovněž ověřovat (srov. bod 19. nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (N 32/92 SbNU 334; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz). Soudní dvůr Evropské unie (dále jen„ Soudní dvůr“) zdůraznil, že„ poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“ (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C [číslo] CA [anonymizována dvě slova] proti [jméno] [příjmení] a dalším, bod 37.; rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie z https://curia.europa.eu; zvýraznění doplněno soudem). 11. V obdobném duchu se vyjádřil i Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná z https://nsoud.cz), který uvedl, že„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“ Byť se Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí vyjadřoval k již zrušenému § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, s ohledem na obdobnou povahu této regulace s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a její shodný smysl, se dané závěry Nejvyššího soudu uplatní i ve vztahu k aktuálně účinnému zákonu o spotřebitelském úvěru. Rovněž Nejvyšší správní soud shledal, že„ věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Je také nutno dovodit, že věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána“ (bod 27 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 čj. 1 As 30/2015-39; rozhodnutí Nejvyšší správního s