2 C 214/2023-34 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhá zaplacení částky ve výši 63 525,94 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 28. 11. 2008 pod [číslo] mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] na straně jedné a žalovaným na straně druhé. Žalovaná částka je tvořena nesplacenou částí jistiny úvěru ve výši 63 525,94 Kč, neb pouze tento nárok se žalobkyně rozhodla vůči žalovanému uplatnit, jakkoliv výše postoupené pohledávky činila v souhrnu 94 923,14 Kč. 2. Ve věci soud vydal elektronický platební rozkaz ze dne 10. 5. 2023, [číslo jednací], tento ovšem musel být usnesením ze dne 26. 7. 2023, [číslo jednací], zrušen, neb se jej žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, bez omluvy se nedostavil ani k jednání nařízenému soudem na 12. 12. 2023. 4. Při jednání provedl soud důkaz listinami založenými v elektronickém spise sp. zn. EPR [číslo], respektive ve spise zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka]. Sdělen byl tudíž podstatný obsah všeobecných obchodních podmínek, poslední výzvy k úhradě dlužné částky, oznámení o cesi pohledávky ze dne 16. 9. 2013, podacího archu k oznámení o cesi, předžalobní výzvy, podacího archu k předžalobní výzvě, smlouvy o cesi pohledávky ze dne 26. 2. 2013, potvrzení o zaplacení ceny postupovaných pohledávek, smlouvy o úvěru, dokladu o čerpání o úvěru a přílohy smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 2. 2013. 5. Ze správního deníku zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] byl pak sdělen podstatný obsah smlouvy o cesi ze dne 24. 8. 2018 včetně relevantní části přílohy dané smlouvy. 6. Na podkladě listin založených ve spisovém materiálu má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] jakožto úvěrující uzavřela se žalovaným jakožto spotřebitelem dne 28. 11. 2008 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž podkladě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč, kterážto částka byla téhož dne převedena na bankovní účet č. [bankovní účet] označený žalovaným. Žalovaný se zavázal hradit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 878 Kč splatných vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce. Splatnost první splátky byla stanovena ke dni 15. 12. 2008, splatnost poslední splátky ve výši 1 742 Kč pak ke dni 16. 11. 2015. Celkový počet splátek tedy činil 84. Splátkové umořování úvěru se mělo realizovat inkasem z účtu žalovaného, ten byl tudíž povinen zajistit, aby na daném účtu byl dostatek finančních prostředků. 7. Smluvní strany úvěrové smlouvy sjednaly úrokovou sazbu ve výši 14,03 % p. a., a to jako neměnnou po celou dobu trvání smlouvy. Vedle toho byl žalovaný jakožto úvěrovaný povinen uhradit cenu za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 800 Kč a dále cenu za správu a vedení úvěrového účtu ve výši 49 Kč za každý započatý kalendářní měsíc. V souladu s bodem 8. úvěrové smlouvy byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna požadovat splacení celého zůstatku úvěru pro případ, že se klient ocitl v prodlení se splácením jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce nebo se splácením více než dvou splátek v dohodnuté lhůtě. 8. Dle § 52 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. 9. Dle § 56 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. 10. Dle § 261 odst. 3 písm. d) zákona č. 513/1991 Sb. touto částí zákona se řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho částí (§ 476), smlouvy o nájmu podniku (§ 488b), zástavní právo k obchodnímu podílu (§ 117a), smlouvy o úvěru (§ 497), smlouvy o kontrolní činnosti (§ 591), smlouvy zasílatelské (§ 601), smlouvy o provozu dopravního prostředku (§ 638), smlouvy o tichém společenství (§ 673), smlouvy o otevření akreditivu (§ 682), smlouvy o inkasu (§ 692), smlouvy o bankovním uložení věci (§ 700), smlouvy o běžném účtu (§ 708) a smlouvy o vkladovém účtu (§ 716); 11. Dle § 262 odst. 4 zákona č. 513/1991 Sb. ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku. 12. Dle § 369 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb. ve znění účinném do 30. 6. 2013 je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. 13. Dle § 497 zákona č. 513/1991 Sb. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Dle § 501 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb. věřitel je povinen dlužníku peněžní prostředky poskytnout, jestliže byl o to dlužníkem v souladu se smlouvou požádán, a to v době stanovené v požadavku, jinak bez zbytečného odkladu. 15. Dle § 502 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb. od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné. 16. Dle § 504 zákona č. 513/1991 Sb. dlužník je povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán. 17. Dle § 4 odst. 1 zákona č. 321/2001 Sb. smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí být uzavřena písemně. Jedno vyhotovení smlouvy musí obdržet spotřebitel. 18. Dle § 4 odst. 2 zákona č. 321/2001 Sb. smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí obsahovat také a) stanovení roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr způsobem uvedeným v příloze tohoto zákona, b) stanovení podmínek, za kterých může být roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr upravena a které nesmí být závislé pouze na vůli věřitele, c) stanovení maximální výše spotřebitelského úvěru, stanovení výše jednotlivých splátek, jejich počtu a přesného časového rozvržení, d) stanovení jednotlivých plateb, včetně těch, které jsou uvedeny v § 2 písm. a) bodech 1 až 5, budou-li placeny spolu se spotřebitelským úvěrem; pokud jednotlivé platby nelze přesně stanovit, musí být uveden způsob jejich výpočtu, e) závazek věřitele informovat spotřebitele v průběhu plnění smlouvy o všech změnách roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr, f) u smluv, ve kterých se sjednává koupě najaté věci, výši spotřebitelského úvěru, g) ustanovení o právu na splacení spotřebitelského úvěru před stanovenou lhůtou (§ 11), h) podmínky, za kterých lze předčasně ukončit smluvní vztah, i) způsob placení. 19. Procesní soud konstatuje, že žalovaný jakožto úvěrovaný spotřebitel obdržel od společnosti [právnická osoba] peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč na podkladě úvěrové smlouvy uzavřené dne 28. 11. 2008. S ohledem na datum kontraktace se právní poměr touto smlouvou založený řídí relevantními ustanoveními zákona č. 513/1991 Sb., zákona č. 321/2001 Sb. a konečně zákona č. 40/1964 Sb. (materie spotřebitelských smluv). V této souvislosti soud odkazuje na § 3028 odst. 3 o. z., respektive na § 23 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. 20. Úvěrová smlouva požadavkům shora uvedených předpisů plně vyhovuje, neb byla uzavřena v písemné formě, obsahuje náležitosti předvídané § 4 odst. 2 zákona č. 321/2001 Sb., přičemž v ní absentují ujednání, která by konstituovala rozpor s dobrými mravy. O platnosti posuzované úvěrové smlouvy tedy není namístě pochybovat. 21. Žalovaný jakožto úvěrovaný obdržel v den uzavření úvěrové smlouvy finanční prostředky v ujednané výši 100 000 Kč. Úvěrující banka tak svému závazku dostála, žalovaný jakožto úvěrovaný však nikoliv. Proto byl dopisem ze dne 15. 12. 2012 upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru s tím, že je dlužen v souhrnu 4 124 Kč, tedy částku činící více jak dvě měsíční splátky. Jelikož popisovaná výzva k úhradě zůstala oslyše