10 C 333/2025-41 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení: částky 11 577 Kč, která se skládá z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč ze spotřebitelského úvěru, poplatku ve výši 330 Kč za poskytnutí úvěru, poplatku ve výši 199 Kč za expres výplatu, z poplatku ve výši 49 Kč za SMS servis, z nákladů ve výši 300 Kč spojených s uplatněním pohledávky a ze smluvních pokut ve výši 600 Kč. kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 65,65 Kč za období od 16. 8. 2025 do 2. 9. 2025. úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 11 577 Kč od 3. 9. 2025 do zaplacení.2. Žalobkyně tvrdí, že dne 15. 4. 2025 s žalovaným uzavřela úvěrovou smlouvu, na jejímž základě mu poskytla částku 10 000 Kč. Schopnost žalovaného splácet úvěr zkoumala skrze lustraci žalovaného v registrech NRKI a BRKI, v registru SOLUS, v centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku. Žalovaného též podrobila tzv. credit scoringu, při němž posuzovala jeho příjmovou a výdajovou stránku a přezkoumávala několik ukazatelů (věk, rodinný stav, splátky u jiných společností atd.). Žalovaný na svůj závazek z úvěrové smlouvy podle žalobkyně nic nezaplatil.3. V podání ze dne 7. 1. 2026 (č. l. 18) žalobkyně podrobněji popsala proces zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a uvedla, že úvěrová smlouva byla uzavřena elektronicky.4. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil ani k žalobě, ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), ačkoliv byl poučen, že v takovém případě bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Žalobkyně souhlasí s rozhodnutím soudu ve věci bez nařízení jednání.I. Skutková zjištění soudu5. Na základě listinných důkazů předložených žalobkyní Okresní soud v Českém Krumlově (dále jen „soud“) učinil následující závěr o skutkovém stavu. Důkazní prostředky, na jejichž základě soud učinil jednotlivá skutková zjištění, jsou uvedena v závorce u každého z dílčích zjištění.6. Žalovaný se u žalobkyně zajímal o získání úvěru a za tím účelem mu žalobkyně poskytla základní informace o uvažovaném úvěru, tj. mj. informace o výši úvěru, celkové částce k vrácení, úrokové sazbě, roční procentní sazbě nákladů (RPSN) a poplatcích (formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 28).7. Žalovaný a žalobkyně následně dne 15. 4. 2025 prostřednictvím internetových stránek www., Anonymizováno, .cz projevili shodnou vůli uzavřít úvěrovou smlouvu. Svou vůli uzavřít smlouvu žalovaný projevil vložením unikátního kódu, který mu za tímto účelem zaslala žalobkyně v SMS. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal částku 10 000 Kč vrátit a zaplatit poplatek ve výši 330 Kč za poskytnutí úvěru, poplatek ve výši 199 Kč za expres výplatu a poplatek ve výši 49 Kč za SMS servis. Splatnost úvěru byla stanovena na 15. 5. 2025. Ve smlouvě bylo dohodnuto oprávnění žalobkyně účtovat žalovanému účelně vynaložené náklady na vymáhání pro případ, že se žalovaný opozdí se splácením. Dojednána byla i smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně jejíhož plnění se žalovaný dostane do prodlení (úvěrová smlouva na č. l. 28 verte, záznamy o elektronické aktivitě žalovaného, odeslaných a přijatých SMS na č. l. 23 a 24).8. Schopnost žalovaného splácet úvěr žalobkyně ověřovala tak, že s negativním výsledkem provedla prověření, zda nefiguruje v insolvenčním rejstříku, v databázi CRIBIS ověřila, že nemá exekuci. V databázi SOLUS zjistila, že žalovaný v dané databázi nefiguruje a v databázi NRKI o něm nenalezla žádnou negativní informaci (karta klienta na č. l. 34; úvěrová zpráva na č. l. 25). Pro posouzení úvěruschopnosti vyšla z těchto údajů, které jí o sobě žalovaný sdělil: žalovaný deklaroval, že nemá žádné děti, že pobírá 20 000 Kč měsíčně ze starobního důchodu, že příjem ostatních členů domácnosti činí 80 000 Kč a že žalovaný nehradí žádné splátky jiným společnostem (karta klienta na č. l. 34). Žalobkyně dále prováděla tzv. credit scoring, v jehož rámci vypočítala limit nejvyšší splátky žalovaného, a údaje, které uvedl o své finanční situaci, porovnávala s částkou životního minima či s výdaji na bydlení ze statistických údajů Českého statistického úřadu (posouzení úvěruschopnosti na č. l. 35).9. Žalobkyně žalovanému dne 15. 4. 2025 na základě úvěrové smlouvy odeslala částku 10 000 Kč na jeho účet (opis výpisu proplácení smlouvy na č. l. 36; výpis čerpání, splátek a úhrad na č. l. 37). Žalovaný však na svůj závazek ze smlouvy nic nezaplatil (výpis čerpání, splátek a úhrad na č. l. 37). Žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní výzvu ze dne 1. 8. 2025 (předžalobní výzva na č. l. 38), kterou mu skrze svého zástupce odeslala dne 5. 8. 2025 (podací arch na č. l. 39).II. Hodnocení soudu10. Po hmotněprávní stránce na posuzovanou věc dopadá úprava v § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), a v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).11. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru platí:(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Soud vyhodnotil, že žalobkyně nedostála své povinnosti náležitě posoudit úvěruschopnost žalovaného. Poskytovatel úvěru se při takovém zkoumání nemůže spoléhat jen na informace od spotřebitele, ale musí je rovněž ověřovat (srov. bod 19. nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (N 32/92 SbNU 334; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz).13. Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) zdůraznil, že „poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“ (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a dalším, bod 37.; rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie z https://curia.europa.eu; zvýraznění doplněno soudem).14. V obdobném duchu se vyjádřil i Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná z https://nsoud.cz/, který uvedl, že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“ Byť se Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí vyjadřoval k dnes již zrušenému § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, s ohledem na obdobnou povahu této regulace s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a její shodný smysl, se dané závěry Nejvyššího soudu uplatní i ve vztahu k aktuálně účinnému zákonu o spotřebitelském úvěru. Rovněž N