10 C 340/2025-18 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení částky 4 462 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 4 462 Kč od 3. 12. 2024 do zaplacení. Žalobkyně tvrdí, že její právní předchůdkyně, tj. obchodní korporace , právnická osoba, , (dále jen „, Anonymizováno, uzavřela s žalovanou dne 21. 6. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě , Anonymizováno, poskytlo žalované úvěr ve výši 4 000 Kč. Žalovaná následně využila svého práva na navýšení úvěru a úvěr čerpala v celkové výši 7 880 Kč. Žalobkyně tvrdí, že úvěr měl být splacen nejpozději do 2. 12. 2024. Žalobkyně po žalované požaduje zaplatit částku 4 462 Kč, kterou tvoří nesplacená jistina ve výši 4 000 Kč, smluvní úrok, který v době zesplatnění činil částku 330 Kč, a smluvní pokuta ve výši 132 Kč. Žalobkyně tvrdí, že , Anonymizováno, poskytuje úvěry prostřednictví své internetové stránky www., Anonymizováno, .cz, kde si žalovaná dle své volby vybrala parametry úvěru, následně se seznámila s veškerými poplatky za poskytnutí úvěru a úroky. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně na těchto stránkách vyplnila registrační formulář a seznámila se s podmínkami smlouvy a učinila společnosti , Anonymizováno, návrh na uzavření smlouvy o úvěru, který protistrana přijala. Úvěruschopnost žalované , Anonymizováno, podle tvrzení žalobkyně prověřovalo na základě tvrzení žalované o jejích příjmech a výdajích, její lustrací v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registrech SOLUS, Czech Non-Banking Credit Bureau, Czech Banking , právnická osoba, , a dále centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku i registrech NRKI a BRKI a prověřením její úvěrové historie.2. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila ani k žalobě, ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), ačkoliv byla poučena, že v takovém případě bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládat. Žalobkyně souhlasí s rozhodnutím soudu ve věci bez nařízení jednání.I. Závěr o skutkovém stavu3. Okresní soud v Českém Krumlově (dále jen „soud“) učinil následující skutkové závěry.4. Žalovaná se zajímala o získání úvěru u společnosti , Anonymizováno, a za tím účelem , Anonymizováno, zaslala dne 7. 6. 2023 tzv. verifikační platbu ve výši 0,01 Kč, kterou identifkovala účet, kam jí má být úvěr vyplacen. Poté žalovaná a , Anonymizováno, dne 21. 6. 2024 vyjádřili shodnou vůli uzavřít smlouvou o úvěru č. , hodnota, . Žalovaná tak učinila skrze internet zadáním potvrzovacího kódu, který jí pro tento účel , Anonymizováno, zaslalo. Podle smlouvy o úvěru se , Anonymizováno, zavázalo poskytnout žalované úvěr ve výši 4 000 Kč s úrokovou mírou 279,83 % ročně. Úvěr byl splatný ve lhůtě 30 dnů od jeho poskytnutí (tj. do 21. 7. 2024) s možností prodloužit splatnost o 11krát 30 dní.5. Následně společnost , Anonymizováno, a žalovaná postupně vyjádřily vůli uzavřít ke smlouvě o úvěru celkem 10 dodatků, jimiž se zvyšovala částka úvěru či prodlužovala jeho splatnost: dodatkem č. 1 ze dne 25. 6. 2024 byla zvýšena částka úvěru na 4 900 Kč, dodatkem č. 2 ze dne 27. 6. 2024 byla zvýšena částka úvěru na 5 700 Kč, Anonymizováno dodatkem č. 3 ze dne 28. 6. 2024 byla zvýšena částka úvěru na 5 880 Kč, dodatkem č. 4 ze dne 2. 8. 2024 byla splatnost úvěru stanovena na 1. 9. 2024, dodatkem č. 5 ze dne 6. 9. 2024 byla splatnost úvěru stanovena na 1. 10. 2024, dodatkem č. 6 ze dne 20. 9. 2024 byla zvýšena částka úvěru na 7 880 Kč, dodatkem č. 7 ze dne 1. 10. 2024 byla splatnost úvěru stanovena na 8. 10. 2024, prvním dodatkem č. 8 ze dne 7. 10. 2024 byla splatnost úvěru stanovena na 15. 10. 2024, druhým dodatkem č. 8 ze dne 11. 10. 2024 byla splatnost úvěru stanovena na 22. 10. 2024, dodatkem č. 9 ze dne 25. 10. 2024 byla splatnost úvěru stanovena na 29. 10. 2024,6. , Anonymizováno, v období od 21. 6. 2024 do 20. 9. 2024 žalované na její účet vyplatilo celkem 7 880 Kč v celkem 5 platbách.7. , Anonymizováno, žalované zaslalo upomínku ze dne 10. 9. 2023 k úhradě dlužné platby a následně jí zaslalo předžalobní výzvu ze dne 2. 12. 2024.8. Ve dnech 10. 12. 2024 a 12. 12. 2024 zástupce společnosti , Anonymizováno, a zástupce žalobkyně podepsali smlouvu o postoupení pohledávek a dodatek č. 1 k této smlouvě, na jejichž základě , Anonymizováno, na žalobkyni postoupilo mj. svou pohledávku za žalovanou. Postoupení pohledávky , Anonymizováno, žalované oznámilo a současně jí žalobkyně zaslala předžalobní výzvu ze dne 16. 4. 2025.II. Hodnocení soudu9. Po hmotněprávní stránce na posuzovanou věc dopadá úprava v § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), a v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).10. Svou pohledávku za žalovanou , Anonymizováno, postoupilo na žalobkyni v souladu s § 1879 a následujícími občanského zákoníku, což bylo žalované oznámeno. Požadovat po žalované úhradu jejího dluhu je tedy oprávněna žalobkyně.11. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru platí:(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Poskytovatel úvěru se při zkoumání úvěruschopnosti nemůže spoléhat jen na informace od spotřebitele, ale musí je rovněž ověřovat (srov. bod 19. nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 [N 32/92 SbNU 334]; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz). Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) zdůraznil, že „poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“ (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a dalším, bod 37.; rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie z https://curia.europa.eu; zvýraznění doplněno soudem).13. V obdobném duchu se vyjádřil i Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. , spisová značka, (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná z https://nsoud.cz), který uvedl, že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“ Byť se Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí vyjadřoval k již zrušenému § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, s ohledem na obdobnou povahu této regulace s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a její shodný smysl se dané závěry Nejvyššího soudu uplatní i ve vztahu k aktuálně účinnému zákonu o spotřebitelském úvěru. Rovněž Nejvyšší správní soud shledal, že „věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Je také nutno dovodit, že věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci