Okresní soud v Českém Krumlově 9 C 125/2026-51 – Náklady řízení

Žalobkyně se podáním došlým soudu dne 28. 5. 2026 domáhala vydání rozhodnutí, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit 23 156 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 364 Kč od 15. 9. 2025 do zaplacení a částku 462,72 Kč. Žaloba je odůvodněna tím, že pohledávka vznikla na základě Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 15. 5. 2025 distančním způsobem na adrese www., Anonymizováno, .cz (dále jen „Smlouva“), na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 46 800 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím dle čl. VI a čl. VII Smlouvy v pravidelných denních splátkách dle čl. V odst. 1 Smlouvy ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně (dále jen „VOP“), přičemž první splátka byla splatná dne 14. 6. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 19. 4. 2030. Dle čl. I odst. 3 Smlouvy je její součástí Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Informace pro spotřebitele, Souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů, Předpis denních splátek, který se mohl následně měnit v závislosti na čerpání úvěru a splácení žalovaného, a dále VOP, s nimiž byl žalovaný v souladu s čl. X odst. 3 Smlouvy před podpisem Smlouvy seznámen, tyto si přečetl, s jejich obsahem vyslovil souhlas a výslovně přijal zejména následky porušení Smlouvy a sankce, jak jsou ve VOP žalobkyně stanoveny. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www., Anonymizováno, .cz vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytl údaje, na základě kterých Žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost, a to následujícím způsobem. Žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti nejprve zjistila u žalovaného následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Tyto informace žalovaný sdělil žalobkyni, což vyplývá ze PDF souboru „úvěruschopnost“ či „creditworthiness“. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v následujících registrech: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr Starostové), výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Po vyplnění žádosti o poskytnutí úvěru žalovaným a před poskytnutím úvěru žalobkyně shromáždila a zkontrolovala informace uvedené žalovaným, jakož i jakékoliv jiné informace s ním související, včetně osobních informací, a to včetně informací získávaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků, komerčních služeb a případně získaných prostřednictvím sociálních sítí, k čemuž žalovaný dal svůj souhlas. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla žalobkyně podle interní metodiky schválené ČNB (doložený soubor s názvem „jine_, Anonymizováno, .pdf“) a zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, především s požadavky stanovenými v § 86 odst. 1 a 2. Žalobkyně nejprve nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedených společností CNCB – Czech Non-Banking , právnická osoba, , která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku a ani v evidenci exekucí. Následně žalobkyně vycházela z informací získaných od dlužníka získaných prostřednictvím licence AISP – Account Information , právnická osoba, (Poskytovatel služby informování o platebním účtu) v souladu s tzv. druhou směrnicí Evropské unie o platebních službách (PSD2) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 ze dne 25. listopadu 2015 o platebních službách na vnitřním trhu (EU) 2015/2366, kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalovaného. Případně žalobkyně vycházela z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 25 000 Kč, která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté Žalovanému, což žalobkyně dokládá výpisem o posouzení úvěruschopnosti (soubor s názvem „jine_creditworthiness.pdf“). Žalobkyně dále provedla lustraci dokladu předloženého dlužníkem v databázi neplatných dokladů , právnická osoba, . Dotazy do jednotlivých registrů proběhly před vyhodnocením úvěruschopnosti Žalovaného, a to dne: Bankovní a Nebankovní registr klientských informací: 15. 5. 2025; Centrální evidence exekucí: 15. 5. 2025, 0 záznamů; ISIR: 15. 5. 2025, 0 záznamů; neplatné doklady MV ČR: 15. 5. 2025, 0 záznamů. Žalovaný následně správnost svých údajů (jméno a příjmení, trvalý pobyt, e-mail, telefonní číslo , tel. číslo, číslo bankovního účtu) žalobkyni potvrdil ve Smlouvě. Nadto se žalovaný sekundárně jednoznačně identifikoval prostřednictvím služby Kontomatik společnosti Kontomatik UAB, sídlem ul. Upes 23, LT-08128 Vilnius, Litva, registrované pod číslem , hodnota, , tím, že výše uvedené společnosti Kontomatik zpřístupnil svůj bankovního účet za účelem získání informací o bankovním účtu a jeho majiteli. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla se žalovaným uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se Žalovaný přihlásil pomocí dvou faktorového ověření. V prostoru klientského profilu byl Žalovanému nejprve zpřístupněn formulář SECCI (Standard European Consumer Credit Information, tj. standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru), který odsouhlasil a poté návrh smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný odsouhlasil kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Žalovanému byla posléze smlouva o spotřebitelském úvěru a formulář SECCI automaticky zaslána na jím uvedenou emailovou adresu. Úvěr byl žalovanému vyplácen na bankovní účet č. , č. účtu, prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobkyně dne 15. 5. 2025 v částce 10 000 Kč. Žalovaný si při sjednávání Smlouvy zvolil v souladu s čl. VII odst. 4 Smlouvy následující volitelné služby: služba “, Anonymizováno, ” za poplatek ve výši 165 Kč. Částky zaplacené žalovaným byly dle čl. V odst. 1 Smlouvy a čl. 5 VOP započítávány v rámci jednotlivé denní splátky nejprve na úhradu úroku, následně poplatků a poté na úhradu jistiny. V případě prodlení žalovaného nejprve na náklady již určené jistinu, smluvní úrok, úroky z prodlení, poplatky a jiné příslušenství a smluvní pokutu. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Proto dle čl. IX odst. 1 Smlouvy žalobkyně vypověděla Smlouvu, o čemž žalovaného informovala emailem ze dne 14. 9. 2025, přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne 15. 9. 2025. Žalovaný má ke dni podání žaloby ve vztahu k žalobkyni nesplacený dluh v celkové výši 23 156 Kč, přičemž žalovaná částka se skládá z následujících položek: jistina: 10 000 Kč; poplatek za vyplacení tranší úvěru: 199 Kč; smluvní úrok: 12 792 Kč; poplatek za službu „, Anonymizováno, “: 165 Kč. Žalovaný se dle čl. VII odst. 2 a čl. VI Smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Žalovaný se dle čl. VII odst. 3 a čl. VI Smlouvy zavázal zaplatit Žalobci smluvní úrok ve výši 1,07 % denně z nesplacené části jistiny. Žalovaný si při sjednávání Smlouvy zvolil v souladu s čl. VII odst. 4 Smlouvy službu “, Anonymizováno, ”, v úvodní výši 165 Kč.2. Žalobkyně byla vyzvána soudek k tomu, aby doplnila svá skutková tvrzení o tom, jak bylo postupováno při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, jako spotřebitele při uzavírání smlouvy o úvěru, z jakých údajů a dat bylo vycházeno, tj. jak byly zkoumány příjmy a výdaje žalovaného jako žadatele o úvěr. Na tuto výzvu žalobkyně neodpověděla, ačkoli byla poučena o tom, že nebude-li výzvě v soudem stanovené lhůtě vyhověno, vystavuje se možnosti, že bude žaloba zamítnuta v části přesahující poskytnutou jistinu.3. Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, prokazuje, že byla uzavřena mezi účastníky dne 15. 5. 2025. Výpisem z účtu žalovaného je prokázáno, že mu byla dne 15. 5. 2025 na jeho účet uvedený ve smlouvě poskytnuta žalobkyní částka 10 000 Kč. Smlouva o úvěru prokazuje podmínky, za nichž měl být úvěr splácen za podmínek uvedených v odstavci 1. odůvodnění tohoto rozsudku. Na poskytnutý úvěr žalovaný nezaplatil ničeho.4. Žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Na tuto smlouvu je třeba použít také ustanovení § 86-89 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.5. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.7. Žalobkyně před poskytnutím úvěru nezkoumal úvěruschopnost žalovaného řádně. Způsob, kterým postupovala, jak je uvedený v odstavci 1. odůvodnění tohoto rozsudku není dostatečný, neboť z něj nebylo možné z náhledu do registrů nelze zjistit majetkové poměry žadatele o úvěr. V listině přiložené k žalobě nazvané Creditworthiness se sice uvádí údaje o žadateli o úvěr: Celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti: 2; Počet členů ve společně hospodařící domácnosti s příjmem: 2; Výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky: 5 000 Kč; Výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení: 12 000 Kč; Další nezbytné výdaje: 4 000 Kč; Ostatní zbytné výdaje: 2 000 Kč; Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu: 39 170Kč; Výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem: 32 000 Kč, ale žalobkyně ani přes výzvu soudu neprokázala, jakým způsobem tyto údaje ověřovala. Pokud společnost Kontomatik zpřístupnila bankovního účet žalované za účelem získání informací o bankovním účtu a jeho majiteli, pak tyto údaje jsou pouze částečné, nejde o úplný výpis, ze kterého by byly patrné pohyby na účtu. Žalobkyně tak postupovala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, což má za následek neplatnost smlouvy o úvěru. Žalobkyně má tedy nárok pouze na jistinu ve výši 10 000 Kč, kterou žalovanému poskytnula a ten ji žalobkyni nevrátil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a nevyjádřil se tedy ani k tomu, zda je v jeho poměrech zaplatit ve stanovené lhůtě. Soud proto stanovil lhůtu s ohledem na výši dluhu a dobu prodlení s jeho zaplacením. Další složky nároku sjednané ze smlouvy jsou tedy neoprávněným nárokem, který soud zamítnul ve výroku II. tohoto rozsudku.8. Protože je žalobkyně ve věci úspěšná pouze v částce 10 000 Kč, tj. v 42 %, byl by povinen podle § 142 odst. 3 o.s.ř. zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení. Ze spisu však vyplývá, že žalovanému náklady řízení nevznikly a tomu odpovídá výrok III. tohoto rozsudku.