37 C 158/2021-12 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobou podanou dne 27.4.2021 se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 10 000 Kč, částky 2 150 Kč a příslušenství. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) dne 8.12.2004 uzavřel s žalovanou smlouvu o půjčce, na základě které poskytl žalované půjčku ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli poskytnutou půjčku 10 000 Kč, dále souhrnný poplatek ve výši 6 640 Kč, a to vše v pravidelných týdenních splátkách po 320 Kč. Žalovaná žalobci zaplatila 4 490 Kč. Tato částka byla započtena na souhrnný poplatek. Ke dni podání žaloby činí dluh žalované částku ve výši 10 000 Kč na jistině a 2 150 Kč na souhrnném poplatku. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.6.2015, resp. 24.8.2018 došlo k převedení pohledávky na žalobce. Žalobce se domáhal také přiznání zákonných úroků z prodlení. 2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., aplikoval soud ve smyslu § 3028 odst. 3 obč. zák. č. 89/2012 Sb. na posouzení dané věci ustanovení obč. zákoníku č. 40/1964 Sb. Podle § 657 obč. zák. č. 40/1964 Sb. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 odst. 1 tohoto obč. zákoníku lze při půjčce peněžité dohodnout úroky. Podle § 39 obč. zák. č. 40/1964 Sb. je neplatným právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází a nebo se příčí dobrým mravům. 4. V posuzovaném případě soud zjistil ze smlouvy o půjčce [číslo] že byla uzavřena dne 8.12.2004 mezi společností [právnická osoba] a žalovanou ohledně poskytnutí půjčky ve výši 10 000 Kč, žalovaná se zavázala zaplatit za tuto půjčku ještě poplatek 6 640 Kč. Celkovou částku 16 640 Kč měla žalovaná splácet v 52 splátkách po 320 Kč týdně počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy a každou následující splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Podpisem smlouvy potvrdila žalovaná, že jí částka 10 000 Kč byla předána v hotovosti. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.6.2015, resp. 24.8.2018 a ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou na [právnická osoba] S.á.r.l. a následně na žalobce. Žalobce doložil také svou předžalobní výzvu žalované ze dne 12.4.2021 s poštovním podacím lístkem. Soud konstatoval rovněž oznámení firmy [právnická osoba] žalované o postoupení pohledávky ze dne 25.6.2015 a ze dne 14.9.2018. 5. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované půjčku ve výši 10 000 Kč a tuto částku tedy měla žalovaná z titulu půjčky vrátit. Pokud žalovaná zaplatila 4 490 Kč (rozdíl mezi částkou, kterou měla žalovaná dle smlouvy zaplatit, a částkou, která je žalována), zbývá jí uhradit (po postoupení pohledávky žalobci) částku 5 510 Kč. V této části byla tedy žaloba shledána důvodnou a bylo jí vyhověno. Ve smyslu § 517 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. soud přiznal žalobci z jistiny zákonné úroky z prodlení, a to dle požadavku žalobce od 2.7.2015 do zaplacení, a to ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. 6. Pokud se týká částky 6 640 Kč, která byla ve smlouvě označena jako„ souhrnný poplatek“, je dle názoru soudu ujednání o povinnosti žalované zaplatit tuto částku neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 občanského zákoníku. Rozpor s dobrými mravy spatřuje soud ve výši tohoto poplatku (ten činí přes 60% z půjčené částky) a také ve způsobu tohoto ujednání. Ze smlouvy o půjčce objektivně nevyplývá, co konkrétně uvedený poplatek představuje, zda jde o paušální úrok, poplatek za poskytnutí úvěru či jiný poplatek spojený s úvěrem. Takové ujednání, kdy spotřebitel objektivně nemůže vědět, za co konkrétně a v jaké konkrétní výši má věřiteli uhradit, je neurčité a tedy neplatné. 7. S ohledem na neplatnost ujednání o povinnosti žalované zaplatit spolu s půjčkou ještě 6 640 Kč, byla žaloba ohledně této částky zamítnuta. Vzhledem k neplatnosti ujednání o tomto poplatku, nebyl právní předchůdce žalobce ani žalobce oprávněn započítat platbu žalované ve výši 4 490 Kč ani částečně na tento poplatek. 8. Oba účastníci měli ve věci pouze částečný úspěch, žalovaná měla úspěch převažující a měla by tedy ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu poměrné části nákladů řízení proti žalobci. Dle obsahu spisu však žalované žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl o nákladech řízení, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.