37 C 165/2021-24 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobou podanou dne 2.9.2021 se žalobce, domáhal na žalovaném vyklizení bytové jednotky specifikované ve výroku tohoto rozhodnutí. Žalobu odůvodnil tím, že má předmětnou bytovou jednotku ve společném jmění manželů s manželkou a žalovanému, který je jejich vnukem, byla poskytnuta k dočasnému bydlení, a to do ukončení střední školy. Studium žalovaný ukončil s ročním zpožděním loňského roku. V současné době tak žalovaný užívá bytovou jednotku bez právního důvodu a omezuje vlastnická práva žalobce a jeho manželky, kteří se chtějí do předmětné bytové jednotky přestěhovat. Přes opakované výzvy a snahy o smírné vyřešení věci se žalovaný z bytu neodstěhoval. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil písemně a dále pak na ústním jednání. Potvrdil, že od roku 2012 užíval se svými rodiči a sourozenci předmětnou bytovou jednotku. Současně poukázal na to, že předmětný byt je dědictvím jeho matky [jméno] [celé jméno žalovaného]. Odkázal rovněž na písemné vyjádření své matky. Matka žalovaného v písemném vyjádření rovněž uvedla, že předmětný byt je jejím dědictvím a byl jí rodiči přidělen. Poukázala na to, že žalobu vnímá jako nátlak a obtěžování svého syna a že rodiče jsou pod nátlakem její starší sestry [jméno] [příjmení], která nutí rodiče, aby se přestěhovali do předmětného bytu. 3. Na ústním jednání dne 10.11.2021 žalovaný tvrdil, že mezi jeho matkou a žalobcem byla uzavřena nájemní smlouva k předmětnému bytu, na základě které je matka, respektive on sám, oprávněn byt užívat. 4. Soud provedl následující důkazy: 5. Z výpisu z katastru nemovitostí (internetový výstup) bylo zjištěno, že bytová jednotka [číslo] umístěná v objektu č.p [číslo] v [obec], je ve společném jmění manželů žalobce a jeho manželky [jméno] [příjmení]. 6. Z výzvy ze dne 5.8.2021 vyplývá že žalobce žalovaného vyzýval k dobrovolnému vyklizení a předání bytové jednotky, před podáním žaloby. 7. Z dopisu podepsaného [jméno] [příjmení] ze dne 18.9.2020 vyplývá, že pisatelka potvrzuje, že majetek manželů [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalobce] je rozdělen mezi jejich dvě dcery, a to [jméno] [příjmení] a [jméno] [celé jméno žalovaného]. Garsoniéru v 8 podlaží domu č.p [číslo] ve [anonymizováno] ulici v [obec], dědí [jméno] [příjmení] a Garsoniéru ve 13 podlaží domu č.p [číslo] ve [anonymizováno] ulici v [obec], dědí [jméno] [celé jméno žalovaného]. Toto jí měla opakovaně sdělit sestra [jméno] [příjmení]. 8. Na daný spor je nutné aplikovat příslušná ustanovení zákona č.89/2012 Sb. občanského zákoníku. Podle § [číslo] má vlastník právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje. Podle § 2237 smlouva o nájmu bytu, či domu, vyžaduje písemnou formu; pronajímatel však nemá právo namítnout vůči nájemci neplatnost smlouvy pro nedostatek formy. Podle § 2238 užívá-li nájemce byt po dobu tří let v dobré víře, že nájem je po právu, považuje se nájemní smlouva za řádně uzavřenou. 9. Z provedených důkazů (výpisu z katastru nemovitostí) vyplývá, že žalobce má ve společném jmění manželů, se svojí manželkou [jméno] [příjmení], předmětnou bytovou jednotku [číslo] umístěná v objektu č.p [číslo] v [obec]. Tato skutečnost nebyla mezi účastníky sporná. 10. Žalobce je tedy aktivně legitimovaný k podání žaloby na vyklizení této bytové jednotky, i přesto, že na straně žalobce nevystupuje jeho manželka [jméno] [příjmení]. Z ustálených závěrů judikatury vyplývá, že každý z podílových spoluvlastníků (přičemž uvedené závěry se uplatní i v případě společného jmění manželů) je samostatně oprávněn k podání žaloby o vydání neoprávněné zadržované věci z podílového spoluvlastnictví a také žaloby o vyklizení nemovitosti, jejímž je spoluvlastníkem (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30. 9. 1988, 3 Cz 61/88, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, 1990, pod pořadovým č. 10). Ochrany vlastnictví k věci ve společném jmění manželů vůči neoprávněným zásahům třetích osob se u soudu může domáhat také jen jeden z manželů, i když s tím druhý manžel nesouhlasí (k tomu srovnej rozsudek ze dne 30. dubna 2002, sp. zn. 28 Cdo 555/2002, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, svazek 17, pod pořadovým č. C 1191). 11. Pasivní legitimace žalovaného vyplývá ze souhlasných tvrzení, kdy obě strany shodně uvádějí, že žalovaný předmětnou bytovou jednotku užívá. Žalobce tvrdí, že žalovaný užíval předmětnou bytovou jednotku na základě jeho souhlasu, který mu udělil v rámci dočasné výpomoci. Tento souhlas však odvolal, což prokazoval výzvou k vyklizení bytové jednotky. Za takto zjištěného a prokázaného skutkového stavu by byla žaloba oprávněná. Aby byla obrana žalovaného úspěšná, musel by prokázat, že mu k užívání předmětných nemovitostí svědčí nějaký platný právní důvod. Dle tvrzení žalovaného je tímto právním důvodem nájemní smlouva uzavřená mezi jeho matkou a žalobcem, popřípadě skutečnost, že předmětný byt je dědictvím jeho matky. 12. Předchozí právní úprava předepisovala pro smlouvu o nájmu bytu písemnou formu, a to pod sankcí absolutní neplatnosti. Pronajímatel mohl vždy namítnout absolutní neplatnost takové smlouvy pro nedostatek formy a dosáhnout vyklizení bytu na základě odůvodnění, že nájemce v bytě bydlí bez právního důvodu. Nový občanský zákoník v tomto směru posiluje postavení nájemce tím, že sice předepisuje pro nájemní smlouvu písemnou formu, avšak pronajímatel nemá právo namítnout vůči nájemci neplatnost smlouvy pro nedostatek formy. Zákon dále konstruuje fikci spočívající v tom, že smlouva o nájmu bytu je považována za řádně uzavřenou v případě, že nájemce užívá byt alespoň po dobu tří let a je po tuto dobu v dobré víře, že nájem je po právu. Dobrá víra osoby užívající byt, že nájem je po právu, se předpokládá, neprokáže-li vlastník bytu opak, tj. nepředloží-li důkazy, ze kterých lze usoudit na neexistenci dobré víry uživatele bytu. Okolností, ze které lze usoudit na existenci dobré víry uživatele bytu, je především pravidelné placení nájemného, popř. plnění dalších povinností nájemce bytu. Fikce řádně uzavřené nájemní smlouvy - s ohledem na přechodné ustanovení § 3074 odst. 1 - dopadá i na nájmy vzniklé před účinností občanského zákoníku a použije se tam, kde ke dni účinnosti občanského zákoníku doba užívání bytu v dobré víře dosáhla alespoň tří let. Z uvedeného vyplývá, že do rozhodné tříleté doby je nutno započítat i dobu užívání bytu před 1.1.2014. 13. Žalovaný by tedy musel prokázat své tvrzení, že mezi jeho matkou a žalobcem byla uzavřena tvrzená nájemní smlouva, a že byl v dobré víře, že mu z takového jednání a úkonu vzniklo právo užívání k předmětné bytové jednotce. O tomto byl žalovaný poučen podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. 14. Dle názoru soudu se žalovanému svá tvrzení, o uzavření nájemní smlouvy mezi jeho matkou a žalobcem, která by jej opravňovala k užívání předmětné bytové jednotky, prokázat nepodařilo. Toto tvrzení nebylo podpořeno ani písemným vyjádřením matky žalovaného, či jinými provedenými důkazy. Rovněž žalovaný nijak neprokázal, že by předmětný byt byl dědictvím jeho matky, což by jej opravňovalo k jeho užívání. Z výpisu z katastru nemovitostí jednoznačně vyplývá, že bytová jednotka je ve vlastnictví žalobce a jeho manželky. Rovněž zásada, že dědictví se nabývá ke ni úmrtí zůstavitele, tato tvrzení vylučuje. 15. Po právní stránce by se dala prokázaná skutková situace považovat za výprosu, která je upravena v ustanovení § 2189 a násl. občanského zákoníku, kdy pojmovými znaky výprosy je reálný kontrakt (přenechání věci) a bezúplatnost. V takovém případě je však žalobce oprávněn požadovat vrácení přenechané věci podle libosti. Na základě výzvy žalobce, byl tak žalovaný povinen přenechanou bytovou jednotku žalobci vrátit. 16. Vzhledem k tomu, že žalovaný neprokázal žádný platný právní důvod užívání předmětné bytové jednotky, a to ani přes poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., proto bylo žalobě výrokem I. vyhověno. Jestliže žalovaný užívá bytovou jednotku i poté, co byl souhlas žalobce k jejímu užívání odvolán, činí tak bez právního důvodu. Vlastník věci – žalobce – má před takovým zásahem do vlastnického práva právo na ochranu dle §1042 obč.zák., tedy může se domáhat vyklizení nemovitosti. Nebylo zároveň prokázáno, že by žaloba byla podána v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný, respektive jeho matka, tvrdila že žaloba je pomstou a nátlakem na její osobu, prostřednictvím syna. Tato osamocená tvrzení však nebyla ničím podpořena. 17. O nákladech řízení rozhodl soud podle §142 odst. 1 o.s.ř.. Žalobce měl ve věci plný úspěch a proto soud uložil žalovanému povinnost nahradit mu náklady soudního řízení ve výši 11 120,98 Kč Náklady řízení tvoří soudní poplatek 2 000 Kč, odměna advokáta za 4 úkony právní služby z tarifní hodnoty 10 000 Kč (4 x 1 500 Kč) dle § 7 a § 9 odst. 1, vyhlášky č. 177/96 Sb. (převzetí a příprava; podání žaloby; účast na ústním jednání dne 10.11.2021 a dne 1.12.2021), 4x režijní paušál po 300 Kč, dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky, jízdné ve výši 338 Kč dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. (2 x cesta na trase N