38 C 371/2021-13 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovanou uzavřela po prověření její úvěruschopnosti lustracemi v dostupných databázích prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalované poskytla dne 4. 8. 2017 částku 2 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr s poplatky za poskytnutí úvěru ve výši 0 Kč a za případné prodloužení termínu splatnosti ve výši 778,94 Kč uhradit do 13. 10. 2017, svou povinnost nesplnila, dostala se do prodlení a přes výzvy právní předchůdkyně žalobkyně k zaplacení nebylo žalovanou do sepisu žaloby na pohledávku ničeho uhrazeno. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaná při ústním jednání potvrdila, že smlouvu uzavřela a celkově již uhradila asi 3 000 Kč, nic dalšího už by raději neplatila. 3. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že s žalovanou měla být dne 4. 8. 2017 prostřednictvím internetu uzavřena smlouva o úvěru ve výši 2 000 Kč, žalobkyně však přiložila pouze výtisk nepodepsaný žalovanou a totéž platí i pro dodatek o závazku žalované uhradit poplatek za prodloužení splatnosti ve výši 778,94 Kč. Částka 2 000 Kč splatná dne 3. 9. 2017 byla dne 4. 8. 2017 odeslána na bankovní účet č. [bankovní účet], jehož majitelem je společnost [právnická osoba] Dne 2. 2. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovanou o postoupení pohledávky na žalobkyni, k němuž došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021, spolu s celkovou výší pohledávky 5 433,89 Kč a výzvou z téhož dne upomenula žalovanou k její úhradě spolu s náklady právního zastoupení. 4. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 5. Soud dospěl k závěru, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, která dne 1. 1. 2021 pohledávku postoupila žalobkyni, nebyla sjednána smlouva o úvěru ani její dodatek o povinnosti žalované k úhradě poplatku za prodloužení splatnosti. Žalobkyně neprokázala uzavření takové smlouvy, neprokázala ani, že samotnou jistinu odeslala její právní předchůdkyně na účet žalované či alespoň osobě, jejíž účet žalovaná pro přijetí částky 4 000 Kč označila. Sama žalovaná pak při ústním jednání uvedla, že smlouvu uzavřela a uhradila již asi 3 000 Kč a soud by v případě účasti žalobkyně, resp. jejího právního zástupce přistoupil k doplnění dokazování, případně by za tímto účelem jednání odročil. Žalobkyně se však jednání soudu bez důvodné omluvy nezúčastnila a neunesla tak své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu k uzavření smlouvy a plnění z ní. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o.s.ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř. účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Soud tedy považuje žalobu za nedůvodnou a v plném rozsahu ji zamítl. 6. K dodržení písemné formy smlouvy uzavřené v souladu s § 1824 a násl. o.z. distančním způsobem, resp. jejímu řádnému podpisu by bylo možné mít výhrady s ohledem na znění zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, který v § 7 stanoví, že k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1. Soud při svém rozhodování v obdobných případech vychází z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009 sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, v němž je uvedeno, že formulář vystavený na webových stánkách žalobkyně nevyhovuje požadavku adresnosti návrhu na uzavření smlouvy podle § 43a odst. 1 obč. zák., neboť není určen (adresován) konkrétní osobě (osobám), a nesplňuje ani požadavek písemnosti právního úkonu učiněného elektronickými prostředky, jelikož není opatřen elektronickým podpisem podle zvláštního předpisu. V návaznosti na tento rozsudek Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 3. 6. 2010, č.j. II. ÚS 1347/10-2 v odůvodnění uvedl, že pokud má mít právní úkon učiněný elektronickými prostředky písemnou formu, ať již na základě zákona nebo dle dohody účastníků, musí být podle zákona č. 227/2000 Sb. o elektronickém podpisu elektronicky podepsán. V projednávané věci neměl soud k dispozici jakékoliv listiny obsahující elektronický podpis žalované a šlo by tak ve smyslu § 582 odst. 1 o.z. o neplatný úkon (smlouvu o úvěru), v souladu s § 576 a 582 odst. 2 o.z. by se však neplatnost vztahovala pouze na příslušenství pohledávky a smluvní sankce, pokud by bylo prokázáno plnění ze strany právní předchůdkyně žalobkyně a současně by bylo možné neplatné jednání od ostatního obsahu oddělit. 7. Nad rámec shora uvedeného soud uvádí, že v obdobných případech (v souladu s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 – OPR- [právnická osoba] GK z úřední povinnosti) hodnotí, zda poskytovatel úvěru zjišťoval úvěruschopnost dlužníka s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena již s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) mají věřitelé mj. povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Dospěje-li soud na základě (ne) předložených podkladů k názoru, že poskytovatel úvěru nepostupoval při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, žalobu zamítne co do veškerých plnění nad rámec jistiny, o které pak rozhoduje jako o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 o.z. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, ale nebylo nijak doloženo, jakým způsobem její právní předchůdkyně aktivně zjišťovala úvěruschopnost žalované, jmenovitě její příjmy, výdaje či existenci a výši dalších pohledávek žalované (např. z registru SOLUS či Centrálního registru dlužníků České republiky). Ani v tomto případě by pak soud ve smyslu shora citovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010 s ohledem na neúčast žalobkyně neodročil jednání pouze za účelem poskytnutí poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř. a tedy umožnění doplnění dokazování. 8. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Žalobkyně byla ve věci zcela neúspěšná a žalovaná by tak měla nárok na náhradu nákladů. Žalovaná se zúčastnila jednání před soudem a vznesla požadavek na náhradu nákladů, žádné jí však nevznikly a cestovné nevyúčtovala, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku pod bodem II. Soud opět dodává, že v daném případě je žaloba svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala již desítky (byť pro pohledávky postoupené různými právními předchůdci). Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné, žalobkyni tak nelze přiznávat jí požadovanou náhradu nákladů. 9. Odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo vyhotoveno podle § 157 odst. 4 o.s.ř.