38 C 372/2021-25 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), s žalovanou po posouzení její schopnosti splácet spotřebitelský úvěr uzavřela dne 10. 9. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejím základě předala žalované v hotovosti částku 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala spolu s půjčkou uhradit úrok za dobu trvání smlouvy ve výši 3 000 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 450 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 4. 11. 2019. Sjednané splátky žalovaná nehradil řádně a včas, uhradila pouze částku 19 250 Kč a závazek se tak stal v souladu se smlouvou splatným v celém rozsahu nejpozději dne 4. 11. 2019, tj. den, kdy se stala splatnou poslední splátka. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, přičemž byla žalovaná o postoupení informována. Ke dni postoupení sestávala pohledávka kromě nesplacené jistiny ve výši 6 300 Kč s úrokem ve výši 19,40 % ročně též z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 800 Kč. 2. Žalobkyně při ústním jednání konaném v nepřítomnosti žalované vyjádřila přesvědčení, že soudem zmiňovaná judikatura vyšších soudů nedopadá na tento případ. Jedná se o situace, kdy poskytovatel úvěru nepostupoval do té míry obezřetně a v podstatě ve prospěch zájemce o úvěr tak, jak činila žalobkyně, když velmi podrobně a obsáhle zkoumala majetkové poměry žalované. Úsilí žalobkyně o férovost půjčky vyplývá ze zjišťování adres a kontaktů žalované, vlastnictví movitého a nemovitého majetku, příjmů a výdajů prostřednictvím prověřování dokladů jako nájemní smlouva, pracovní smlouva výplatní pásky, což žalovaná v kartě zákazníka (žádosti o spotřebitelský úvěr) výslovně potvrdila. Svým postupem žalobkyně aprobovala použití zákonných ustanovení na ochranu spotřebitele a je na místě, aby jí byl nárok přiznán, případně aby byla notifikována nikoliv stran žaloby, ale případného ponížení nároku, v něm by se projevila výše zmiňovaná poctivost při sjednání spotřebitelského úvěru. 3. Soud má za zjištěné, že na základě smlouvy o hotovostním úvěru uzavřené dne 10. 9. 2018 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla žalované poskytnuta částka 15 000 Kč, kterou se zavázala splatit do rukou oprávněného zástupce právní předchůdkyně žalobkyně spolu s úrokem ve výši 3 000 Kč (zápůjční sazba pro jednanou délku splácení 32,15 % ročně), administrativním poplatkem ve výši 3 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč (40 % z výše jistiny pro jednanou délku splácení), tedy celkovou částku 27 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 450 Kč, roční procentní sazba nákladů (dále jen„ RPSN“) činila 206,15 % (při zvolení pojištění). V kartě zákazníka (současně žádost o spotřebitelský úvěr) byl kromě osobních údajů žalované uveden druh bydlení (samostatná domácnost, nájemník) s ověřením z nájemní smlouvy, dále zdroj příjmů ze zaměstnání ([anonymizováno 5 slov] [země], pozice univerzální pracovník) s doložením pracovní smlouvy a výplatních pásek a vypočítán použitelný příjem žalované ve výši 10 525 Kč (po odečtení výdajů na bydlení ve výši 5 850 Kč a osobních výdajů ve výši 5 000 Kč od čistého příjmu ve výši 21 375 Kč). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni na základě smlouvy ze dne 15. 1. 2021, o čemž byla žalovaná informována spolu s výši dlužné částky 9 000 Kč bez příslušenství v rámci oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021 a žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky 10 960,62 Kč (9 000 Kč bez příslušenství, zaplaceno pouze 19 250 Kč) ve výzvě se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 13. 5. 2021. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 – OPR- Finance s.r.o. v. GK v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. 8. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 9. Soud hodnotil, zda právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru zjišťovala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena s účinností od 1. 1. 2011 výše citovaným ustanovením § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Věřitelé mají dále povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Výše citovaná judikatura přejímá interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12.