12 C 30/2022-20 — Okresní soud v České Lípě

Žalobce žádal o přiznání shora uvedených částek, které představují dluh žalovaného ze smlouvy o zápůjčce. Na odůvodnění své žaloby uvedl, že na základě smlouvy z 2.8.2016 poskytl žalovanémuzápůjčku ve výši 1 500 Kč, žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutí zápůjčky poplatek ve výši 395 Kč a také poplatky za zaslání první upomínky ve výši 1 000 Kč, za zaslání druhé upomínky 1 250 Kč a za třetí upomínku 1 500 Kč. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy účastníků nesplnil a žalobce se tedy domáhá přiznání těchto částek žalobou. Ke svým tvrzením předložil smlouvu o poskytnutí zápůjčky [číslo] ze dne 2.8.2016, upomínky ze dne 24.8.2016, 31.8.2016, 7.9.2016 a předžalobní výzvu k úhradě ze dne 16.10.2017. Právní subjektivita žalobce je doložena výpisem z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o.s.ř.) Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. V posuzovaném případě dospěl soud k závěru, že žalobce poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 1 500 Kč a tuto částku je tedy žalovaný povinen žalobci vrátit, proto bylo žalobě vyhověno ohledně jistiny zápůjčky ve výši 1 500 Kč. Ve smyslu § 1970 občanského zákoníku byly žalobci z přisouzené částky přiznány úroky z prodlení ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. Žalovaný se dostal do prodlení den následující po splatnosti poskytnuté zápůjčky. Pokud se týká poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 395 Kč, je dle názoru soudu toto ujednání neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy spatřuje soud v tom, že se jedná o úroky skryté za označení poplatek, který svou výší představuje 26,3 % za zápůjčku na 21 dnů (za rok tedy 457,64 % z poskytnuté částky). Poplatky za odeslání upomínek a za mimosoudní řešení pohledávky hodnotí soud jako smluvní pokuty, které však svou výší (a důvodem pro jejich vyúčtování věřiteli) odporují dobrým mravům. Také toto ujednání hodnotí soud jako neplatné ve smyslu §580 odst. 1 občanského zákoníku. Z uvedených důvodů byla žaloba ohledně 5 145 Kč s příslušenstvím zamítnuta. Oba účastníci měli ve věci pouze částečný úspěch, žalovaný měl úspěch převažující, měl by tedy ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu poměrné části nákladů řízení. Žalovanému však žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl o nákladech řízení, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.