48 C 146/2022-15 — Okresní soud v České Lípě

Žalobou podanou dne 25. 2. 2022 se žalobkyně domáhá na žalované zaplacení částky 10 000 Kč, částky 6 000 Kč a příslušenství. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) dne [datum] uzavřel se žalovanou smlouvu o půjčce, na základě které poskytl žalované půjčku ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli poskytnutou půjčku 10 000 Kč, dále souhrnný poplatek ve výši 6 640 Kč, a to vše v 52 pravidelných týdenních splátkách po 320 Kč. Žalovaná žalobci zaplatila 640 Kč. Tato částka byla započtena na souhrnný poplatek. Ke dni podání žaloby činí dluh žalované částku ve výši 10 000 Kč na jistině a 6 000 Kč na souhrnném poplatku. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalobkyně se domáhá také přiznání zákonných úroků z prodlení. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., aplikoval soud ve smyslu § 3028 odst. 3 obč. zák. č. 89/2012 Sb. na posouzení dané věci ustanovení obč. zákoníku č. 40/1964 Sb. Podle § 657 obč. zák. č. 40/1964 Sb. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 odst. 1 tohoto obč. zákoníku lze při půjčce peněžité dohodnout úroky. Podle § 39 obč. zák. č. 40/1964 Sb. je neplatným právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází a nebo se příčí dobrým mravům. V posuzovaném případě soud zjistil ze smlouvy o půjčce [číslo] že byla uzavřena dne [datum] mezi společností [právnická osoba] a žalovanou ohledně poskytnutí půjčky ve výši 10 000 Kč, žalovaná se zavázala zaplatit za tuto půjčku ještě poplatek 6 640 Kč. Celkovou částku 16 640 Kč měla žalovaná splácet v 52 splátkách po 320 Kč týdně. Podpisem smlouvy potvrdila žalovaná, že jí částka 10 000 Kč byla předána v hotovosti. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], resp. [datum] a ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou na [právnická osoba] [anonymizováno] a následně na žalobkyni. Žalobce doložil také svou předžalobní výzvu žalované ze dne 15. 2. 2022 s poštovním podacím lístkem. Soud konstatoval rovněž oznámení firmy [právnická osoba] žalované o postoupení pohledávky ze dne [datum] a ze dne [datum]. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované půjčku ve výši 10 000 Kč a tuto částku tedy měla žalovaná z titulu půjčky vrátit. Pokud žalovaná zaplatila 640 Kč (rozdíl mezi částkou, kterou měla žalovaná dle smlouvy zaplatit, a částkou, která je žalována), zbývá jí uhradit (po postoupení pohledávky žalobci) částku 9 360 Kč. V této části byla tedy žaloba shledána důvodnou a bylo jí vyhověno. Ve smyslu § 517 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. soud přiznal žalobkyni z jistiny zákonné úroky z prodlení, a to dle požadavku žalobkyně od 2. 7. 2015 do zaplacení, a to ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Pokud se týká částky 6 640 Kč, která byla ve smlouvě označena jako„ souhrnný poplatek“, je dle názoru soudu ujednání o povinnosti žalované zaplatit tuto částku neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 občanského zákoníku. Rozpor s dobrými mravy spatřuje soud ve výši tohoto poplatku (ten činí přes 60% z půjčené částky) a také ve způsobu tohoto ujednání. Ze smlouvy o půjčce objektivně nevyplývá, co konkrétně uvedený poplatek představuje, zda jde o paušální úrok, poplatek za poskytnutí úvěru či jiný poplatek spojený s úvěrem. Takové ujednání, kdy spotřebitel objektivně nemůže vědět, za co konkrétně a v jaké konkrétní výši má věřiteli uhradit, je neurčité a tedy neplatné. S ohledem na neplatnost ujednání o povinnosti žalované zaplatit spolu s půjčkou ještě 6 640 Kč, byla žaloba ohledně této částky zamítnuta. Vzhledem k neplatnosti ujednání o tomto poplatku, nebyl právní předchůdce žalobkyně ani žalobkyně oprávněni započítat platbu žalované ve výši 640 Kč ani částečně na tento poplatek. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle §517 odst. 2 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 s přihlédnutím k výši úroků, stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 463 Kč, přičemž tato částka představuje 25 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 62,5 % a úspěchu žalované v rozsahu 37,5 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.