12 C 118/2023-54 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce žádal o přiznání shora uvedené částky, která představuje dluh ze smlouvy o úvěru, uzavřené dne 20. 10. 2019 mezi právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba]) a žalovaným. Na odůvodnění své žaloby uvedl, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce ještě dalších 12 888 Kč, které představují kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek. Celkovou částku 27 888 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 14 splátkách po 1 992 Kč měsíčně. Žalovaný zaplatil pouze 3 700 Kč Smlouvou ze dne 22.12.2021 byla pohledávka z uvedené smlouvy postoupena žalobci. Žalobce se domáhá zaplacení jistiny úvěru ve výši 13 156 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku 1 106,38 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 6 374,84 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru 1 208,99 Kč a inkasního poplatku 2 341,79 Kč. Dále žádá náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč, přiznání smluvní pokuty za období od 21.12.2020 do 29. 11.2021 ve výši 4 512,51 Kč, smluvního úroku ve výši 1 854,46 Kč za období od 21.12.2020 do 29. 11.2021 21.12.2020 do 29. 11.2021. žaloby je také částka 1 019,95 Kč představující kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od 21.12.2020 do 29. 11.2021. Právní subjektivita žalobce byla doložena výpisem z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Hradci Králové. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Podle § 2395 obč. zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 obč. zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2. téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ust. § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 4. V posuzovaném případě soud zjistil ze smlouvy o úvěru [číslo] že byla uzavřena dne 20. 10. 2019 mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným ohledně poskytnutí spotřebitelského, neúčelového úvěru 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit ještě 12 888 Kč (úrok 1 444 Kč, úplata za poskytnutí úvěru 7 350 Kč a 2 700 Kč za inkaso plateb v hotovosti). Celkovou částku 27 888 Kč měl žalovaný zaplatit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí celkové částky úvěru. Z žádosti o půjčku z 20.10.2019 soud zjistil, že žalovaný doložil svůj příjem 14 321 Kč, měsíční výdaje na bydlení a energie jsou zde uvedeny částkou 1 500 Kč, výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady 1 000 Kč měsíčně. 5. Z oznámení firmy [právnická osoba] žalovanému o postoupení pohledávek ze dne 11.1.2022 s výzvou k plnění do 10 dnů od doručení a ze smlouvy o postoupení pohledávek z 22.12.2021 zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy [číslo] žalobci. Žalobce soudu dále předložil svou výzvu k plnění žalovanému ze dne 1.2.2022 a předžalobní výzvu z 2. 5. 2022. 6. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že v dané věci nebylo doloženo, zda (a jakým způsobem) právní předchůdce žalobce před uzavřením předmětné smlouvy hodnotil úvěruschopnost žalovaného. Soudu nebyly předloženy žádné důkazy v tomto směru. Žalobce se nedostavil k jednání soudu a vzdal se tak možnosti být při tomto jednání soudem poučen dle § 118a o.s.ř. Z důvodu absence hodnocení úvěruschopnosti žalovaného tedy soud smlouvu o úvěru [číslo] ze dne 20. 10. 2019 má za neplatnou. Soud se přiklání k výkladu shora citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého je jeho účelem ochrana spotřebitele a z hlediska celospolečenského pak zamezení zadlužení osob s nízkými příjmy (a nízkou či nulovou finanční gramotností). 7. Pokud právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení, které je povinen žalobci (po postoupení pohledávky) vydat. Podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, proti právním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 obč. zákoníku plnila-li strana, aniž by byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 8. Ve smyslu ustanovení shora citovaného § 2993 občanského zákoníku bylo tedy žalovanému uloženo zaplatit žalobci to, oč se plněním z neplatné smlouvy obohatil. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že ve prospěch žalovaného bylo poskytnuto celkem 15 000 Kč. Pokud žalovaný zaplatil, jak uvádí žalobce, 3 700 Kč, zbývá k úhradě 11 300 Kč. Ohledně této částky bylo proto žalobě vyhověno. Podle § 1970 občanského zákoníku byly žalobci přiznány z přisouzené částky také úroky z prodlení. Žalovaný se dostal do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení až den po uplynutí lhůty 10 dnů stanovené ve výzvě k plnění obsažené v oznámení o postoupení pohledávky. Ta byla odeslána dle podacího lístku 12. 1. 2022, ve smyslu § 573 občanského zákoníku byla doručena 17. 1. 2022 a lhůta k plnění tak skončila 28. 1. 2022. Výše úroků z prodlení vychází z ustanovení § 2 vyhl. č. 351/2013 Sb., žalobce žádal přiznání úroků ve výši 8,25 % ročně. S ohledem na závěr o neplatnosti úvěrové smlouvy [číslo] byla žaloba ohledně ostatních nároků uplatněných z této smlouvy zamítnuta. 9. Oba účastníci měli ve věci částečný úspěch, soud proto o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst.2 o.s.ř., jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.