34 C 357/2022-37 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalované zaplacení částky 27 076,47 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne 11. 1. 2021 smlouvu k službě [anonymizováno] účet – smlouvu o nákupním účtu prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, kdy žalovaná využila i službu [anonymizováno] karta. Žalobkyně žalované poskytla službu – možnost zaplatit za zboží kupní cenu až po jeho vyzkoušení, přičemž karta je platebním prostředkem, kterým lze zaplatit za zboží kupní cenu prostřednictvím účtu. Celkový limit pro platby kartou byl dán zůstatkem na [anonymizováno] účtu. Žalovaná využila služby – odložení plateb v celkové výši 16 894,61 Kč. Žalovaná do dnešního dne žalobkyni uhradila pouze částku ve výši 1 493,80 Kč. Žalobkyně má dle smlouvy také nárok na zaplacení dlužných poplatků ve výši 11 675,66 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila úvěruschopnost žalované tak, že žalovanou prověřila v interní databázi žalobkyně, v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, v systému SOLUS a dotazem na žalovanou, přičemž na základě získaných informací dospěla k závěru, že žalovaná je úvěruschopná. Dne 6. 3. 2023 bylo zdejšímu soudu doručeno zpětvzetí žaloby, kdy žalobkyně vzala svůj návrh částečně zpět (co do poplatků ve výši 11 675,66 Kč). 2. Žalovaná v řízení nic netvrdila, k jednání soudu se nedostavila, ačkoliv k němu byla řádně a včas předvolána, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 věty první o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až poté, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu částečně zpět předtím, než bylo o věci rozhodnuto podáním ze dne 6. 3. 2023, soud řízení bez dalšího ve smyslu § 96 odst. 2 věty první o. s. ř. v této části zastavil (výrok I.). 4. Ze smlouvy k službě [anonymizováno] účet ze dne 11. 1. 2021 soud zjistil, že žalobkyně zpřístupnila žalované finanční rámec ve výši 20 000 Kč a žalovaná byla oprávněna realizovat platby za zboží nebo služby prostřednictvím tohoto [anonymizováno] účtu. Žalovaná se zavázala hradit řádně a včas vyúčtování plateb a nákupů provedených prostřednictvím [anonymizováno] účtu. 5. Z Vyúčtování za měsíce březen až prosinec 2021 a z Detailu karetních transakcí za měsíce březen až prosinec 2021 bylo zjištěno, že žalovaná učinila v roce 2021 prostřednictvím [anonymizováno] karty za měsíc březen 15 transakcí, v dubnu 4 karetní transakce, v květnu 8 transakcí, v červnu 4 transakce, v červenci 10 transakcí, v srpnu 4 transakce, v září 4 transakce, v říjnu 3 transakce a v listopadu 8 karetních transakcí. Celková cena služeb využitých prostřednictvím [anonymizováno] karty činila částku 16 894,61 Kč. 6. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 10. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v tehdy platném znění (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 15. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v řízení sice tvrdila, ovšem nedoložila, že by před uzavřením smlouvy o zápůjčce řádně, tj. s odbornou péčí, prověřila úvěruschopnost žalované, má soud za to, že smlouva o zápůjčce je ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Tato neplatnost je ve smyslu § 588 o. z. neplatností absolutní, neboť takový postup odporuje zákonu, a i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek, když pomíjí požadavek na ochranu spotřebitele (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 217/2018 ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019). Nárok žalobkyně však bylo možné posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 OZ, tj. žalobkyně má nárok na vrácení toho, co bylo žalované skutečně poskytnuto po odečtení přijatých plateb od žalované (půjčeno 16 894,61 Kč, vráceno 1 493,80 Kč). Proto soud žalobkyni přiznal částku 15 400,81 Kč a dále ve smyslu § 1970 o. z. úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 větou první o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná (úspěch v rozsahu 57 %, neúspěch 43 %), nárok na náhr