37 C 231/2023-37 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobou podanou dne 12.6.2023 se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 10 668,68 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne 26.10.2018 uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na základě které, poskytl žalované úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr, včetně sjednaného úroku ve výši 104,84 % p.a., a to ve 30 měsíčních splátkách po 3 694 Kč. Žalovaná si neplnila své povinnosti, a proto došlo ke dni 22.12.2019 k zesplatnění úvěru. Pro případ prodlení s úhradou jistiny byla současně sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky až do úplného zaplacení. Celková výše smluvní pokuty však nesmí přesáhnout součinu čísla 0,5 a celkové výše poskytnuté finanční částky, nejvýše však 200 000 Kč O nárocích žalobce z jistiny a příslušenství bylo již rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v České lípě ze dne 11.11.2021, č.j. 14C 276/2020-74. Tímto rozsudkem byl rovněž přiznán nárok žalobce na smluvní pokutu od 24.12.2019. Vzhledem k prodlení žalované požaduje žalobce přiznání smluvní pokuty i od 1.9.2020 do 23.5.2023, a to ve výši 10 668,68 Kč. Současně požaduje přiznání zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), aplikoval soud na posouzení dané věci právě ustanovení toho zákoníku a dále pak ustanovení zákona č.257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. 4. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst.1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 5. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovanou a žalobcem byla na základě návrhu na uzavření úvěrové smlouvy ze dne 29.10.2018 a akceptace návrhu ze dne 29.10.2018 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky, spolu úrokem ve výši 104,84 % p.a., splatit ve 30 měsíčních splátkách ve výši 3 694 Kč Celkem měla žalovaná uhradit částku 132 984 Kč. Úvěr byl žalované vyplacen, žalovaná si neplnila své povinnosti, a proto došlo k zesplatnění úvěru. O nárocích žalobce z jistiny a příslušenství bylo již rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v České lípě ze dne 11.11.2021, č.j. 14C 276/2020-74. Tímto rozsudkem byl rovněž přiznán nárok žalobce na smluvní pokutu od 24.12.2019. 11. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, soud se touto otázkou zabýval již ve shora uvedeném řízení vedeném pod sp.zn. 14C 276/2020, kdy dospěl k závěru, že žalobce před poskytnutím úvěru splnil svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalované. V tomto řízení však soud objektivně není názorem soudu v předchozím řízení vázán, i když by to bylo žádoucí a vhodné vzhledem k legitimnímu očekávání žalobce. I přesto se soud i v tomto řízení zabýval povinností žalobce řádně zkoumat úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru. 12. Žalobce provedl hodnocení žalované dle údajů o jejích příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v žalobci předložené formulářové listině nazvané hodnocení klienta vyplněno, že žalovaná je zaměstnána od 1.10.2015 a její pravidelný měsíční příjem činí 23 500 Kč. U výdajů bylo kalkulováno s částkou 3 410 Kč, jako životním minimem, částkou 2 000 Kč za bydlení, částkou 200 Kč na ostatní výdaje a částkou 4 646 Kč na předchozí závazek u žalobce. Celkem tedy výdaje byly kalkulovány na částku 12 256 Kč + rezerva 1 000 Kč. Z těchto údajů bylo kalkulováno s volnými zdroji žalované ve výši 10 244 Kč. Informace o příjmech a výdajích žalované byly ověřeny z výplatních pásek žalované za období 08/2018 a 09/2018, z kterých vyplývá čistá mzda žalované ve výši 23 379 Kč a 24 151 Kč. Žalovaná prohlásila, že sdělila úplné a pravdivé informace. Žádné jiné relevantní listiny označeny a předloženy nebyly. Zejména tedy nebyly nijak doloženy ani ověřovány podstatné výdaje žalované. Žalobce dále tvrdil a prokázal, že žalovanou lustroval v databázi SOLUS a NRKI. 13. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. 14. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 15. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 16. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spo