37 C 299/2022-40 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobou podanou dne 6.9.2022 se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 12 903,38 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne 29.12.2018 uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na základě které, poskytl žalované úvěr ve výši 50 000 Kč. Vzhledem k tomu, že si žalovaná neplnila své povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy, došlo ke dni 16.5.2019 k zesplatnění úvěru. V soudním řízení vedeném u Okresního soudu v České Lípě pod sp.zn. 48C 248/2019 bylo rozsudkem ze dne 30.9.2020 rozhodnuto o povinnosti žalované k zaplacení jistiny a dále smluvní pokuty do 19.11.2019. Předmětem této žaloby je smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky, vzniklá od 20.11.2019 do 18.8.2022, která byla s ohledem na čl.6 úvěrové smlouvy vyčíslena na částku 12 903,38 Kč, která je předmětem žaloby. Žalobce se rovněž domáhá přiznání zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), aplikoval soud na posouzení dané věci právě ustanovení toho zákoníku a dále pak ustanovení zákona č.257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. 4. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst.1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 5. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovanou a žalobcem byla dne 29.12.2018 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně splácet v dohodnutých splátkách. Ke dni 16.5.2019 došlo k zesplatnění úvěru, a to z důvodu porušovaní povinností na straně žalované. Dne 30.9.2020 byl Okresním soudem v České Lípě vydán rozsudek pro zmeškání, a to pod č.j. 48C 248/2019-65, kterým bylo rozhodnuto o povinnosti žalované k zaplacení částky 61 264 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 61 264 Kč od 19. 11. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 40 % ročně z částky 48 638,58 Kč od 18. 5. 2019 do zaplacení, max. však do doby, kdy úrok dosáhne částky 113 637 Kč, a smluvní pokuty ve výši 11 098,62 Kč Touto žalobou je požadována další smluvní pokuta od 20.11.2019 do 18.8.2022. 11. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, nebyla tato okolnost objektivně zkoumána v předchozím soudním řízení, které bylo vedeno u zdejšího soudu pod sp.zn. 48C 248/2019. 12. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalobce uvedl, že provedl hodnocení žalované dle údajů o jejich příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v žalobci předložené formulářové listině nazvané hodnocení klienta vyplněno, že žalovaná je zaměstnána od 1.10.2018 a její pravidelný měsíční příjem činí 17 500 Kč. U výdajů bylo kalkulováno s částkou 3 410 Kč, jako životním minimem, částkou 1 000 Kč za bydlení. Celkem tedy výdaje byla kalkulovány na částku 4 410 Kč + rezerva 1 000 Kč + 200Kč ostatní výdaje. Z těchto údajů bylo kalkulováno s volnými zdroji žalované ve výši 11 890 Kč. Informace o příjmech a výdajích žalované byly ověřeny z pracovní smlouvy, výpisu z banky o měsíčních příjmech a potvrzení o příjmu žalované, z kterého vyplývá čistý měsíční výdělek žalované za říjen 2018 ve výši 17 638 Kč a za listopad 2018 ve výši 18 978 Kč. Žalobce dále provedl lustraci žalované v databázi NRKI a SOLUS. Žalovaná prohlásila, že sdělila úplné a pravdivé informace. Žádné jiné relevantní listiny označeny a předloženy nebyly. Zejména tedy nebyly nijak doloženy ani ověřovány podstatné výdaje žalované. 13. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. 14. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 15. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 16. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. 17. Soud má tedy s oh