38 C 322/2022-48 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), s žalovanou uzavřela dne 25. 2. 2020 smlouvu o úvěru na částku 7 000 Kč, kterou žalované poskytla bezhotovostně. Žalovaná se zavázala spolu s jistinou uhradit částku (dále jen„ poplatek“) ve výši 7 878 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, odměnu za zpracování a částky za administrativní činnost v 65 týdenních splátkách. Sjednané splátky žalovaná nehradila řádně a včas a právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky právo na uhrazení celé dlužné částky. Žalovaná od uzavření smlouvy uhradila celkem 1 610 Kč. Podáním ze dne 25. 11. 2022 žalobkyně doplnila, že některé soudy nižších stupňů nedostatečně zohledňují evropskou úpravu, kterou ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru implementuje, a její výklad Soudního dvora Evropské unie. Žalobkyně odkazuje na Obecné pokyny pro poskytování a sledování úvěru ze dne 29. 5. 2020, podle žalobkyně závazné. Právní předchůdkyně žalobkyně aktivně zjišťovala informace o žalované, ověřovala informace o žalované z registrů NRKI, BRKI a SOLUS, insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, prověřovala příjem žalované, nespolehla se pouze na potvrzení o příjmu a vycházela i ze statistických informací. Podle žalobkyně jsou jiné požadavky kladeny na spotřebitelský úvěr na nákup nemovitosti a jiné na úvěry ostatní. Žalobkyně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sp.zn. 33 ICdo 27/2021. Dále žalobkyně odkázala na stanovisko generálního advokáta ve věci Soudního dvora EU C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení]), nikoli rozhodnutí soudu samotné. Žalobkyně dospěla k závěru, že ze znění směrnice 2008/48/ES ani rozhodovací praxe Soudního dvora EU neplyne, že by poskytovatel úvěru se nemohl spolehnout pouze na údaje o průměrných výdajích nebo záznam o spotřebiteli z úvěrových databází. Ve vyjádření ze dne 3. 1. 2023 žalobkyně uvedla s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2021, sp.zn. I. ÚS 1543/21, že postačující pro závěr o úvěruschopnosti jsou doklady o příjmu, pracovní smlouva a výplatní lístky, s ohledem na výši úvěru bylo takové šetření výdělkových poměrů dostatečné. 2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Ze seznamu exekucí (č.l. 26) bylo zjištěno, že proti žalované nejsou vedeny exekuce. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 25. 2. 2020 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou (č.l. 43) soud zjistil, že žalované byla poskytnuta částka 7 000 Kč bezhotovostně, kterou se zavázala splatit spolu s poplatkem ve výši 7 878 Kč, jenž byl vypočten jako součet položek kapitalizovaného úroku ve výši 4 581 Kč, částky za zpracování a služby ve výši 1 500 Kč a částkou za flexibilní splácení ve výši 1 797 Kč, tedy celkovou dlužnou částku ve výši 14 878 Kč v 65 týdenních splátkách po 229 Kč s poslední splátkou ve výši 222 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) na spotřebitelský úvěr činila 203,47 % a výpůjční úroková sazba činila 88% ročně. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru ze dne 25. 2. 2020 (č.l. 44) bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovanou o výši úvěru, celkové splatné částce, RPSN i úroku z úvěru. Dále bylo zjištěno ze zákaznické karty ze dne 25. 2. 2020 (č.l. 27), že je v ní uveden zdroj příjmů rodičovská dovolená, měsíční výše čistých příjmů: 7 500 Kč, dalších čistých příjmů domácnosti 25 000 Kč, celkem 32 500 Kč (položky nejsou blíže identifikovány); měsíční výše výdajů 5 500 Kč, dle smlouvy měly být věřitelce předloženy rozhodnutí o přiznání dávky, rodičovského příspěvku. Z výpisu živnostenského rejstříku ze dne 24. 11. 2022 (č.l. 28) bylo zjištěno, že žalovaná má evidován předmět podnikání výroba, obchod a služby od 9. 8. 1995. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022 (č.l. 29 p.v.) bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že pohledávka ve výši 17 715,04 Kč byla postoupena na žalobkyni dle smlouvy ze dne 28. 1. 2022. Žalobkyně dle zjištění soudu zaslala žalované předžalobní výzvu k plnění ze dne 10. 2. 2022 (č.l. 29). 4. Soud má za zjištěné, že žalované byla dne 25. 2. 2020 právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta bezhotovostně částka 7 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala spolu s poplatkem ve výši 7 878 Kč vrátit v 65 týdenních splátkách. Žalovaná poskytnutou částku nevrátila, uhradila právní předchůdkyni žalobkyně pouze 1 610 Kč. Pohledávka za žalovanou byla dne 28. 1. 2022 postoupena na žalobkyni. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] – [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno] v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. 9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 10. Soud v části, v níž se žalobkyně domáhala úroku 76,25 % ročně z částky 6 519,31 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, zastavil k jejímu zpětvzetí, a to postupem dle ust. § 96 odst. 2 o. s. ř.