38 C 407/2022-70 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Litoměřicích domáhala přiznání shora uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným uzavřela dne 28. 5. 2019 smlouvu o poskytnutí úvěru na částku 22 000 Kč, kterou žalovanému předala v hotovosti. Žalovaný se zavázal spolu se zápůjčkou uhradit částku 19 017 Kč (dále jen„ poplatek“) představující součet kapitalizovaných úroků za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 29% ročně, odměnu za zpracování a flexibilní splácení a částky za administrativní činnost a komfortní splácení v 60 týdenních splátkách po 684 Kč. Sjednané splátky žalovaná nehradila řádně a včas a právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky. Žalovaná od uzavření smlouvy uhradila celkem 17 396 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze 28. 1. 2022 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalobkyně kromě neuhrazené jistiny ve výši 13 703,19 Kč požaduje poplatky ve výši 8 014,97 Kč, kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 11 000 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení 733,04 Kč, sankční poplatky 3 100 Kč. 2. Usnesením ze dne 5. 9. 2022 vyslovil Okresní soudu v Litoměřicích svou místní nepříslušnost. Podáním doručeným Okresnímu soudu v Litoměřicích dne 13. 10. 2022 navrhla žalobkyně schválení smíru. Dne 30. 11. 2023 byl spis předložen zdejšímu soudu. Dne 2. 1. 2022 soud žalobkyni upozornil, že i při rozhodování o schválení smíru je povinen zjišťovat, zda poskytovatel úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost, vyzval ji k doplnění tvrzení a důkazů. 3. Podáním ze dne 24. 1. 2023 žalobkyně doplnila, že některé soudy nižších stupňů nedostatečně zohledňují evropskou úpravu, kterou ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru implementuje, a její výklad Soudního dvora Evropské unie. Žalobkyně odkazuje na Obecné pokyny pro poskytování a sledování úvěru ze dne 29. 5. 2020, podle žalobkyně závazné. Právní předchůdkyně žalobkyně aktivně zjišťovala informace o žalované, ověřovala informace o žalované z registrů NRKI, BRKI a SOLUS, insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, prověřovala příjem žalované, nespolehla se pouze na potvrzení o příjmu (dokladem o rodičovském příspěvku a složenkami) a vycházela i ze statistických informací. Podle žalobkyně jsou jiné požadavky kladeny na spotřebitelský úvěr na nákup nemovitosti a jiné na úvěry ostatní. Žalobkyně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sp.zn. 33 ICdo 27/2021. Dále žalobkyně odkázala na stanovisko generálního advokáta ve věci vedené u Soudního dvora EU pod sp.zn. C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení]), nikoli na samotné rozhodnutí soudu. Žalobkyně dospěla k závěru, že ze znění směrnice 2008/48/ES ani rozhodovací praxe Soudního dvora EU neplyne, že by poskytovatel úvěru se nemohl spolehnout pouze na údaje o průměrných výdajích nebo záznam o spotřebiteli z úvěrových databází. 4. Usnesením ze dne 30. 8. 2023 soud neschválil smír. 5. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 6. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Ze zákaznické karty ze dne 28. 5. 2019 (č.l. 37) bylo zjištěno, že v části údaje o zaměstnání je uvedeno„ ČSSZ“, měsíčně výše čistých příjmů: 24 300 Kč, měsíční výše výdajů: externích splátek zápůjček 3 000 Kč, a dalších výdajů 4 000 Kč. Ze výpisu z Centrální evidence exekucí (č.l. 38) bylo zjištěno, že žalovaná k 24. 1. 2023 má 0 záznamů. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 28. 5. 2019 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou (č.l. 64) soud zjistil, že žalované byla poskytnuta částka 22 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit do rukou oprávněného zástupce právní předchůdkyně žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 19 017 Kč, jenž byl vypočten jako součet položek kapitalizovaného úroku ve výši 3 935 Kč, poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 8 596 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 6 486 Kč, tedy celkovou dlužnou částku ve výši 41 017 Kč v 60 týdenních splátkách po 684 Kč s poslední splátkou ve výši 661 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) na spotřebitelský úvěr činila 230,58% a výpůjční úroková sazba činila 29% ročně. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 5. 2019 (č.l. 65) bylo zjištěno, že právní předchůdkyní žalobkyně informovala žalovaného o výši úvěru, celkové splatné částce, RPSN i úroku z úvěru. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 (ISAS) bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně dle zjištění soudu adresovala žalovanému výzvu ze dne 10. 2. 2022 (č.l. 66) a předžalobní výzvu k plnění ze dne 20. 5. 2022 se základním skutkovým a právním rozborem (č.l. 67, potvrzení o podání na č.l. 68). 7. Soud má za zjištěné, že žalované byla dne 28. 5. 2019 právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta v hotovosti částka 22 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala spolu s poplatkem ve výši 19 017 Kč vrátit v 60 týdenních splátkách. Žalovaná poskytnutou částku nevrátila, uhradila právní předchůdkyni žalobkyně pouze 17 396 Kč. Pohledávka za žalovanou byla dne 28. 1. 2022 postoupena na žalobkyni. 8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] – [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno] v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. 12. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o živo